Její oči (2003)

Manžel cholerický prodavač ledniček, manželka zaměstnankyně muzea, které by se líbilo povídat o obrazech. Velmi věrně podaná Marriage story, která nesází na krátkodobý dojem diváka, ale na skutečné silné vyznění. Ukazuje nevyrovnaný vztah v jeho světlých i tmavých barvách a přestože jasně dává vinu manželu Antoniovi, tak cesta k této pravdě rozhodně není jednoduché a samotný cholerik je velkou část snímku s hrdinou, který se s problémem snaží bojovat, protože ve skrytu duše přece svoji Pilar miluje. Te doy mis ojos se potýká s nepochopením na obou stranách, se slepou žárlivostí, s tvrdým domácím násilím, ale nebojí se zabřednout i do humorné sféry, k níž patří občasné seance klubu anonymních násilníků, u nichž se Antonio snaží vyléčit ze svého problému. Velmi zajímavá (a zábavná) jsou i sezení u psychologa. Snímku velmi pomáhá, že i přes všechen ten důraz na naději a snahu o nápravu nakonec končí v naturalistickém tónu, kdy po jistém velmi ponižujícím aktu ztrácí Pilar naprostou důvěru i lásku v Antonia a přes jeho nechápavý výraz se s kámoškami z muzea vystěhuje. Zprvu mi to přišlo jako jednoduchá vztahovka, ale postupně mi Te doy mis ojos ukázal, že má navíc.

Chápem, že niekedy nám láska zabráni vidieť svet a toho druhého reálnymi očami, no v prípade Pilar toho už bolo dosť aj na otvorenie vrát do stodoly. Keď už raz dá muž žene facku, tak dá aj druhú, tretiu.... tomu sa žena nevyhne a je smiešne si myslieť, že tento problém vyriešia skupinové sedenia. Pred takým človekom nezostáva nič iné, len zabuchnúť dvere a kľúč hodiť do kanála. Silné a zároveň smutné, bolo mi ľúto hlavne toho malého, tie pocity nie je nič príjemného a človek si ich so sebou nesie až do smrti. Slušný nadpriemer.80/100

Slušne nakrútený snímok na filmársky docela prevarené téma domáceho násilia. Scenár síce šustí miestami papierom (denník), ale mierne oživenie žánrového klišé (sestra, psychiater) ho zachraňuje. Výborní herci dvíhajú u mňa tento v Španielsku vysoko cenený film (7 cien Goya) nad bežný priemer. 3 1/2*

P.s. Twerpov koment mi prišiel tak tragický, že ma donútil zas po dlhšom čase niečo napísať. Okrem tých radobyintoušských blábolov mám na mysli najmä časť "no násilia, z ktorého by vám išiel mráz po chrbte, sa nedočkáte".

Přesně vystižené domácí násilí, jak v příručce. Jediná možná obrana je vše okamžitě ukončit. Smůlou však je, že i když se to podaří, tak oběť si najde jiného a často i horšího násilníka. Asi nějaké feromony. Závěr: doporučuji.

luis tosar v ulohe antonia nemusi ani nic hovorit-tak skvele zahra tyrana...