Rekonstrukce (2003)

„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*.„Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“

Zajímavé drama, ve kterém čtyři hlavní postavy hledají lásku. Jenže je to celé záhada, protože hlavní postavy jsou možná jen tři a lásku hledají nejspíš jen dva.
V úvodu filmu zazní pro diváka důležitá věta, ale stejně je v tom guláš a každý si to vyloží po svém.
Tyhle filmy bud' naserou, nebo baví.

Čo to bolo. Snaha o niečo nové? Pretože dej nedával žiadny zmysel zaujať stanovisko pre chápanie scénického zmyslu zaradiť dej do nejakého pojmu. Ak sa dojem začal vytvárať, zmenil ho fakt, ktorý všetko prevrátil na ruby, až to bolo už chaotické s úplne nelogickým pseudoumením, kde to už neviedlo k ničomu až do samotného konca, ktorý neponúkol žiadnu logickú ideu. Sympatický prejav dvoj roly Márie Bonnevie a očakávanie na rozuzlenie, ktoré sa neudialo.

Když o lásce začneš pochybovat,třeba jen na malou nepodstatnou chvíli tak je pryč.Jako když nikdy nebyla a nedá se vrátit.Svou náruč a závrať ti dá jen když nepochybuješ.Protože ten kdo pochybuje už v lásce nemá čisté srdce.Když nepochybuje tak riskuje a o tom to je.Kdo nechce riskovat a nechat si své jisté tak často pak nemá nic.A láska ta se už pak nikdy nemusí vrátit.Nikdy.

Tak trochu "machovské" emócie, čisto z pánskej strany. Pekná "pitva" citov, citového násilia a samostrácania sa v typicky živočíšnom postoji k životu. Láska má svoje stupne (eros, filia, agapé) a kto chce vidieť, trápenie muža na začiatku ... odporúčam. Ťažká téma a klobúk dole nad podaním ...

Chcelo by to pokračovanie (veľa ľudí sa k druhej fáze naozaj nevie prepracovať, lebo doba tomu moc nefandí!).