Jeden večer, jeden vlak (1968)

Tenhle film je jako zákeřná filosofická otázka: Není dopřána ve své hloubce každému člověku, ale kdo se nad ní jen trochu pokoušel zamýšlet, bude nucen se k ní pravidelně vracet. Oslovila-li, tak už nepustí... Nemohu říci, že bych všemu, co se na plátně odehrávalo, plně porozuměl, postupně jsem se více ztrácel, než chopil odhalení pravého významu výjevů. Vyprávění o profesorovi a rozpadlém vztahu se totiž prolíná napříč různými časovými rovinami včetně kombinace reality se snem a používá (jak už úvodní přednáška profesora v podání Yvese Montanda tematicky napovídá) "jazyk" plný symbolů. Popři tom i navzdory intimnímu tématu reflektuje v pozadí taky tehdejší politické konflikty v Belgii. Mohu ale říci, že mne film naprosto vtáhl do sebe svou tajemnou atmosférou, nechával ve svém dění bloudit jako v podivném snu (asi jako onu trojici profesora a jeho bývalého učitele + současného studenta po neplánovaném vystoupení z vlaku v neznámém světě). A v jistých okamžicích vyvolal velice silné emoce, ať už šlo o konfrontaci milostného páru v tramvaji s napjatými politickými protestmi roku 1968 na ulici, nebo záplektu s hledáním záhadně objevené a zmizelé spolucestující ve vlaku. A samozřejmě závěr s mrazivým rozuzlením mnohovrstevnatého děje. Ještě mi bude dlouho trvat, než mi dojdou některé důležité konotace snímku, ale určitě jsem ho neviděl naposledy a na další zážitek sJedním večerem, jedním vlakemv správném rozpoložení se určitě budu těšit.85%

Godardovsky niterne miserere, monolog plný dialogů a vse neodvratně směřující k jednomu z mnoha možných závěrů. Existencionální drama s obrovským filozofickým přesahem od začátku do konce vlastně řešící jednu jedinou otàzku, otàzku smrti. Děsivý závěr s uhrančivým poselstvím, že smrt můžeme milovat do chvíle, než přijde, nedá divákovi dlouho spát.

Opojenie zasnenosťou v strácajúcom sa vzťahu, oživenom spomienkami na pekné momenty v minulosti. Muž zaspí vo vlaku, po prebudení zisťuje neprítomnosť partnerky. Vlak odrazu zastavuje v pustej krajine. Traja ľudia vystupujú, aby zistili príčinu, no ich zistením je len to, že vlak sa znovu rozbehne, aby ich opustil. Minulosť sa stretáva s prítomnosťou a budúcnosťou v podobe troch mužov ponechaných šírej krajine. Bývalý profesor, súčasný kantor a jeho študent. Neúprosná realita putovania zablatenými poliami sa strieda s mystikou kontaktu s obyvateľstvom najbližšieho sídla, ktorého reč je nezrozumiteľná, správanie odťažito mlčanlivé a predsa pohostinné. Podmanivá zvláštnosť atmosféry filmu od momentu nastúpenia do vlaku až po vyústenie príbehu kontrastuje s úvodom, odohrávajúcom sa v akademicko-divadelnom prostredí. Nebyť vykonštruovaného začiatku s množstvom zbytočne naťahovaných, všeobecne filozofujúcich a rôzne ohýbaných úvah o smrti, anjeloch a jazyku idem s hodnotením vyššie. 65%

Komorní příběh, který uváděly filmové kluby v ČSR roku 1970. Zdaleka nedosahuje úrovně "Muže a ženy"

Sémiotický film, který si ze sémiotky trochu střílí. Nebo tak aspoň působí, protože zde dojde k situaci, kdy hlavní postava Mathias, který je profesor lingvistiky, musí navázat komunikaci s lidmi, u kterých jeho znalost znaků a symbolu nestačí k dostatečně potřebnému porozumění - a v tu chvíli se chová úplně jinak, protože do té doby byl ve všem nad věcí, přijal pravidla hry a tady je nedokáže pochopit. A není to zrovna o cizím jazyce. Ale nejsem zrovna sémiotik, abych se v tom dokázal víc pitvat, nicméně toto čtení Delvaux dává natolik do popředí, že nejspíš není tak těžké se v tom orientovat. Ono to jde ruku v ruce i se samotným příběhem, kde v úvodu řeší Mathias jednu specifickou věc a k té se to pak, celkem očekávatelně, vrací, prohlubuje a nechává Mathiase aby si ji prožil na vlastní kůži. Já bych nerad spoileroval, vzhledem k tomu, že stojí na divné záhadě a její pointa může být překvapivá. Sice nijak originální (a možná už ani ve své době, teď rychle nevím) a očekávatelná, ale popravdě mi nevadila, jelikož jsem ji už dlouho neviděl a hlavně se s ní nepracuje jako šokujícím motivem, ale jako přirozeným vývinem zobrazeného. V tom je celý film ve výsledku dost poctivý (včetně toho, jak vypadá konec a jak na pozadí dobře pracuje se vztahovou dějovou linkou) a celkem atmosférický, ale zároveň mi přijde až moc jasný a nedokázal mě pohltit tak, abych ho potřeboval vidět někdy znova. Zhruba podobný zážitek jsem měl u Dlouhého soumraku, který mi sice nepřijde tak důmyslný, ale zase na druhou stranu se obávám, že Jeden večer, jeden vlak u mě po čase dopadne s podobnými dojmy. Zatím dám silné tři hvězdy a pak kdyžtak přehodnotím. Lepší 3*(11.05.2025)