Jakub lhář (1974)

Vlastimil Brodský byl skvělý herec, který dokázal zahrát neskutečnou paletu rolí a postav, tenhle film je toho naprosto dokonalým důkzem. Příběh je to smutný, je o naději a o tom, že někdy dobrá a příhodná lež může dokonce zachraňovat životy a lidi. Dřív lidem stačilo málo, ale co lidem stačilo v takovém ghettu to si dnešní člověk asi nedokáže představit. Od rána do večera trnout, že zrovna jejich ulici deportují nebo že je některý z dozorců zabije jen tak pro svoje potěšení. V tomhle filmu je obrovská naděje člověka, že dobro nakonec zvítězí. Moc se mi líbí ta scéna kde Jakub pouze předstírá že má rádio a mluví pohádku a jiné vysílání, které imituje na hrnec a konev. Opravdu moc smutný, ale krásný film. Nevím proč tohle ČT nedává, to je taková škoda, že filmy, které byly dokonce navrženy na Oscara leží v archivu a dávají stále dokola to samé.

Celé to stálo na onom vymyšleném rádiu, resp. zprávách o nadějném postupu sovětských vojsk, což mi přišlo docela málo. Atmosféru (poněkud komornější) to jistě mělo, herci byli přinejmenším obstojní... - - - P.S. Ale co mě zarazilo nejvíc, bylo to, jak se všichni imrvére celý film cpali, jak v drtivé většině scén (alespoň mně to tak přišlo) pořád rachtaly ty bagry v těch ešusech...

Komentář k Jakubovi lháři jsem chtěl psát 20. 2., ale mám zpoždění. Tatínkův spolužák a kamarád židovského původu Burkhard Reich neprošel sice ghettem v Lodži, ale Terezínem, Osvětimi a Dachau, kde také 20.2. 1945 zemřel. A tím chci trochu uctít jeho památku. Takových jako byl on a Jakub Heym bylo mnoho a jejich neuvěřitelných příběhů taky. Bohužel teď se najdou osoby jiné, které lžou o nich. Vlastimil Brodský se na tuto roli hodil velmi dobře.

To je tak strašně strašně smutný. Už proto, že spolu s islámskou kulturou se antisemitismus vrátil i mezi (ne)vzdělané studentské kruhy současnosti. // Závěrečná cesta vlakem do plynových komor je zdánlivě otevřeným koncem příběhu Jakuba, který dokázal malému děvčeti tak krásně napodobovat rádiové vysílání...

Výborná dráma zo židovského geta, kde drobné klamstvo na začiatku prerastie do nekontrolovateľnom hlade po ďalších informáciách ústiacich do kaskády vymyslených noviniek. Okrem života hlavného hrdinu je tu niekoľko osobných príbehov, ktoré vynikajúco vykresľujú život geta založenom na priateľstve a pomoci. Najemotívnejšia, spolu s Jakobovými spomienkami, je však Jakobova starostlivosť o dievčatko Linu, ktorá v čomsi pripomína BenignihoŽivot je krásny. Produkcia je veľmi dobrá a aj keď netlačí na dramatickú atmosféru, herci svojimi civilnými hereckými výkonmi utiahnu všetky emócie. Vlastimil Brodský stvárnil postavu Jakoba skvele.