Jako nikdy (2013)

Tak takhle nějak to prostě v životě chodí. Ztrápeni zákeřnou nemocí a bolestmi si často vybíjíme zlost na našich nejbližších... Tohle určitě není film pro každého, na mě ale silně zapůsobil. A to nejen proto, žeJiří Schmitzertady vypadá, jako kdyby opravdu umíral. Roli nerudného, svérázného malíře, kterému se nikdo nedokáže zavděčit, ztvárňuje naprosto nepřekonatelným způsobem, až z toho mrazí. Velmi přesvědčivé herecké výkony ovšem podávají takéPetra ŠpalkováaTaťjana Medvecká. Každopádně se jedná o zdařilou komorní vztahovku plnou trefných situací a dialogů. (75%)

Jedno je isté: fakt už nikdy. Ja nič proti Schmitzerovi, veď Sovákovi ako syn vMarečkovisekundoval celkom dobre a Kroupa mladší bol fakt vůl, ale tie výkriky to je na českého leva? Jedine, že by platilo to slávne "ze lva se stal pejsek". Vyrušoval ma nenormálne a jeho osud som mu až hanebne prial no. Jedine na Pidrmanovú sa dalo pozerať. Ale len pozerať.

Filmů o umírajících je pořád dost a dost. Je to časté téma. Pohled na smrt člověka, který tuší, kdy to zhruba přijde a pak také těch, kteří ho v posledních letech, měsících, dnech a týdnech doprovázejí. Tento se přeci jen něčím odlišuje. Hlavní hrdina totiž neumírá s grácií a nepůsobí ani dojmem vděčného, milého a se vším smířeného pacienta. Je to pravý opak. Věčně naštvaný, sprostý a arogantní chlap je přesně ten, o koho by se většina přestala starat v prvním dni. Ne tak dvě ženy. Ty mají nervy vskutku ze železa. Všechno směřuje k neodvratnému konci a přijíždějící syn atmosféru rozhodně nevylepší. Za zmínku tak u tohoto filmu stojí především výkony všech představitelů, Jiřího Schmitzera hlavně. Mě se moc líbila i Taťjana Medvecká.

Film hodně o frustraci z nenaplněných představ, plánů. Žádná z hlavních postav si tu nepřiznává, že ke své nenaplněnosti silně přispěla svým sobectvím a svým způsobem rozumem mezi nohama. Některé Schmitzerovy hysterické výbuchy mě poněkud rušily, asi je měl naporučeny. Věřím, že by je sám herec volil umírněnější a předvedl by je s ohromujícím efektem, protože u něj vidím směřování do kategorie, kdy se herec nepitvoří, nekvílí, ale hraje jakoby pouhou přítomností. Jeho výkon docela ční nad ostatními, na opačném konci kvality se mi ztrácí Marek Němec. K 80% mě dotlačilo pár momentů, jejichž realizaci musel mít na svědomí někdo s osobní zkušeností; momentů, které nelze nastudovat. V ty chvíle i kamera stojí v pozoru a divák si musí klást s Werichem otázku: Je člověk nakonec jen takové veliké hovno?

Velmi povedený snímek s působivou tématikou. Děj sám o sobě je velmi dobře napsaný a postavy také. Herecké výkony byly všechny skvělé, Schmitzer byl bez pochyby ze všech nejlepší. Prezentace byla moc dobrá, film místy vypadá nádherně, bylo tam ale pár záběrů, ketré mi přišly zvláštní. Hudba byla dobrá, ale přišel mi zvláštní mix dvou zvolených žánrů, orchestrální hudba se rozhodně hodila, ale elektronická už moc ne.8/10