Vojtěch, řečený sirotek (1989)

Krásně čistý film, s onou širokoúhlou černobílou kamerou a stylem vyprávění poetickým obrazem v sérii kapitol jakoby skutečně vznikl v 60. letech. Naštěstí šlo Zdeňku Tycovi o mnohem víc než jen o pouhou nápodobu někdějšího stylu Vláčila, Kachyni, Enrica a spol. aVojtěchjako film plně obstojí sám za sebe. Atmosféra poválečné vesnice poblíž lesní přírody je výborná, snímané obrazy někdy dokážou upoutávat i na dvou místech v jednom záběru současně. Příběh mi svou stále hmatatelnější spjatostí lidské postavy s přírodou evokoval horské slovenské i skandinávské náměty a vykreslením onoho nesouladu mezi jednoduchým lidským (přírodním) stvořením a relativně pokrokovějším okolím společnosti ke mně doléhal. Živočíšně autentický Petr Forman předvedl až zapáleně oddané splynutí s postavou a zároveň výkon, na jaký se zapomíná; hodně mě ho bavilo sledovat jak během lesních a jezerních dobrodružství, tak v nesnadném údělu před odlišně naladěnou vesnicí nebo asi nejvíc během úžasně svébytného vyprávění o příhodě s vypáčeným sloupem na cestě.[90%]

Dějově poměrně slabé, předvídavé, za to moc hezky natočeno. Kamera je parádní, černobílý formát určitě prospěl. Zrovna tak jako darDejova nepřítomnost. Svobodomyslný bohémský poctivec (nevhodný typ) versus buranský komformismus lotrů. Jinak to dopadnout nemohlo. Zavřelovi tyhle typy sedí. I kvůli jeho roli nakonec čtvrtá hvězda, ale tak tak. 70%.

Jako absolventský film je to hodně dobré a pozoruhodné dílo. Některé složky jsou parádní. Velmi se povedla atmosféra, dobrá byla černobílá kamera a hlavní role perfektně sedla mladému Petru Formanovi. Bohužel pro mě film srážel nefungující příběh, který se spíše rozpadal do několika silnějších momentů. Občas také klopýtal v napětí i v ději. Hlubší stopu ve mně taky nezanechal, ale jako zpola amatérský film si ode mě Vojtěch vysloužil uznání a lepší tři hvězdy.

Tuze tvrdýoříšek. Moc jsem se na Vojtěcha sirotka těšil, už dávno jsem o něm četl mnoho chvály, takže mi udělalo radost když se objevil volně k dispozici na netu. A co na něj říkám? Ono je to všechno hrozně pěkný, krajina,kamera, výprava,hercijsou zkušení a dobře vedení, rozumím náturám domorodých venkovanů a jejich averzi vůčicizákovi, ale... Chybí tomu něco, co by mne zasáhlo hlouběji,záběr, scéna kterou bych si s tímto filmem navždy spojoval. Vše mi připadá povrchní a i osud hlavního hrdiny mi byl tak nějak ukradený, nedokázal jsem si k němu najít cestu blíž, ač dobře znám úděl cizího elementu, a Petra Formana mám jinak v oblibě. Možná bych uvítal trochu vyostřenějšíhudbu, ta která ve filmu zní je na můj vkusunylá, nedává snímku žádný spád. Přesto musím dát vysoké hodnocení, protože řemeslně je to kvalitně odvedená práce.

Je to takové příjemně poetické a i když si to moji plnou pozornost neudrželo po celou dobu, stejně se mi na to dobře dívalo. Stejně jako třeba u Cesty pustým lesem si tohohle filmu dost vážím, protože je jedním z posledních skutečně poetických filmů v období, kdy zde ještě vznikaly celkem normálně. Teďka se tu objevují jen výjimečně a je to strašná škoda. Tohle se navíc dost snaží o Vláčilův styl, což mi na jednu stranu sedělo, ale na tu druhou je pořád znát, že se to o ni stále jen snaží a že to prostě je jenom absolventský film. Na ten je to ale skutečně povedené, i když ty herecké výkony s tou vytvořenou atmosférou ne vždy fungují. Je to skutečně pozoruhodný film a formou má dost do sebe, ale stejně jako u jemu podobných ze stejné doby tomu prostě shází něco víc, po čem bych si řekl, že to určitě musím vidět někdy znova. Ale zároveň bych se tomu asi ani nebránil. Tak jako tak, důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím bohužel nenacházím. Silné 3*