Malé oslavy (2008)

Malé oslavy jsou filmem, v němž se hlavní hrdinka dostává do velkých problémů hned na začátku a od toho se odvíjí další trable. Magda skončí prakticky na ulici, její dcera těžce nese, že se matka neumí se svým neúspěchem vyrovnat a postavit na vlastní nohy. A tak se přidává k partičce. To je trochu prvoplánové, protože není jasné, co přesně Agátu na trojici fascinuje. Zda jen neomezená svoboda či rebelantství. Jsou momenty, kdy se chová správně a chvíle, kdy se k partičce vrací. A pak je tu Boleslav Polívka, jehož úloha mi není zcela jasná. Jeho postava mi byla trochu záhadou. V tomto filmu ale nelze čekat nic převratného, krom dobrých hereckých výkonů. Nefunguje to ani jako upozornění na určitou problematiku, není totiž jasné na jakou. Pro Slávku Liptákovou se taky jednalo o první scénář a celkově napsala jen dva. Ono opravdu záleží, co si kdo z toho filmu vezme.

Filmy o lúzeroch sú obľúbené, človek s ľuďmi na dne môže buď súcitiť alebo sa im vysmiať, že mne sa nič také nemôže stať. V tomto prípade sa obávam, že sa nestalo ani jedno ani druhé, príbeh aj jeho podanie bolo slabé. Dobrý dojem som mal len z Bolka Polívku, ktorý bol ale na scéne iba krátko a z Terezy. Tá sa úlohy zhostila s mladým zanietením, a nielen že dobre vyzerala, ale bola aj prirodzená. Ničotný príbeh sa jej však zachrániť nepodarilo.

Další z řady československých filmů o tom, jak je všechno v prdeli - jen do toho párkrát hraje samba... Nebudu moc rozepisovat děj filmu, jenom asi uvedu, že Nvotová mě jako zdivočelej parchant celej film srala a je mi jedno to, že měla hrát holku v pubertě atd... prostě to byla píča. Polívka asi nosil paruku a věřim tomu, že Gubíková hrála víceméně sebe samu.

Obstojné sociálně kritické drama. Ale Tycův pokus o Loachovskou atmosféru a poetiku, který bohužel vychází tak napůl. S tím scénářem, kde dialogy šustí papírem jako tady, se toho nedá moc dělat. Herecky to táhne nečekaně civilní Polívka a Tereza Nvotová (fakt jí bylo v té době už 20?), zbytek holt nenadchne ani neurazí (což mě, pravda, u Šiškové docela překvapilo).

Zajímavý film o mezilidských vztazích a mezilidské (ne-)komunikaci, realistický, zasazený do dneška.. Na začátku špatně vtahuje do děje, později vykouzlí momenty, které mi přijdou velice povědomé. Jen mne napadá: "správaní" party grázlíků v tramvaji je dost mimo mísu, stejně jako hepijend, ale za kůzky tomu odpouštím.