Istanbul (2011)

průměrný, ne úplně dotažený snímek, který jako kdyby si objednala turecká centrála cestovního ruchu. Sám mám Turecko a jeho poetiku moc rád, byl jsem tam několikrát, ale nemyslím si, že tahle okatá propagace patří do hraného filmu. Už chybělo jen Pamukkale. A lidé ve filmu tam byli tak trochu navíc. Některé pasáže byly samoúčelně natahované, psychologická linka byla spíš jen naznačena, jako kdyby autor nevěděl, jak na to. 50%(29.06.2013)

No, takhle to někdy dopadne když Vás opustí manžel. Chvíli nevíte co dělat, přestanete mluvit a pak seberete svoje švestky a bezcílně bloudíte krajinou. To je ve filmu moc hezky vykreslené, hlavní hrdinka vypadá zpočátku docela v pohodě a její přerod v zoufalou bytost je dost depresivní. V Istanbulu to není sice o moc lepší, ale alespoň se tam objeví Turek a setkání dvou odlišných světů je pro nás Evropany pořád zajímavé.(21.05.2013)

Překrásný film, kde opět musím poděkovat Cinemaxu za to, že jsem měl tu čest se k němu vůbec dostat. Istanbul je koprodukcí Turecka a Maďarska. Je o ženě, která nezvládne v Maďarsku život, protože se jí během jedné věty jejího manžela okamžitě zhroutí a manžel z ní následně udělá blázna. No a jelikož je z Maďarska Turecko relativně kousek, uteče do něj z nemocnice, aby si odpočinula a mohla nad svým životem trošičku zapřemýšlet. Jakmile se objeví v hlavním městě tehdejší Osmanské říše, jako kdyby si člověk uvědomil, že i když se z části jedná o Evropu, pořád je to naprosto jiný svět. Turkové jsou takoví sví a Istanbul je nádherným obrázkem toho, jak poznávat lidi, kteří mají chuť si povídat. Pan režisér Ferenc Török tento film natočil moc hezky. Istanbul se mi neskutečně líbil. Užíval jsem si to i vzhledem k tomu, že jsem mohl vzpomínat při sledování filmu na dobu, kdy jsem se po tomto městě procházel i já. Celé je to takové poetické, nakonec je to i poeticky uzavřeno. Od takových filmů se snad ani nic jiného očekávat nedá a já musím říct, že po shlédnutí mi bylo opravdu fajn.(10.03.2013)

Ferenc Török natočil příjemně nevyhrocené, jakoby wendersovsko-akinovské rodinné drama, odehrávající se zčásti v Budapešti a zčásti v Instanbulu. Jak rozkazují konvence tohoto žánru, nesmí chybět pohodová kytarová hudba. Děj se nikam nežene, ale plyne přirozeným tempem a skrze mlčenlivost a neproniknutelnost do myšlení hlavní hrdinky si může divák volně variovat jak její možné motivace, tak i plusy či mínusy jejího jednání. Z toho v průběhu filmu vyplyne i několik silných momentů, které jsou však, opět, velmi nenásilně a přirozeně prezentovány. Celkově hodně pozitivní překvapení.(19.10.2012)

Nádherně, citlivě a reálně vyprávěný příběh o ženě, která utrpěla citový debakl, ale měla dostatek odvahy za tím vším napsat "konec", aby mohla před něčím dalším napsat "začátek ".(01.09.2013)