Intolerance (1916)

„Nesnášenlivost pálí a zabíjí.“ Na svoji dobu neuvěřitelný velkofilm, filmařskými postupy, scénářem, morálním a duchovním poselstvím. Na začátku se mi nelíbila ukecanost, a složitost a chtěl jsem tomu dát 4 hvězdy. Ale každou další minutou to získávalo na hloubce a před očima vznikala neuvěřitelná symbolická mozaika napříč staletími. Kam se hrabou dnešní velkofilmy se vším svým CGI a tvořivou lenivostí. Dobývání Babylónu v závěru prvního dějství je dechberoucí. Reálně jsem na to hleděl s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Jestli tam při natáčení někdo z komparzistů a kaskadérů nezemřel, tak nevím. Oni tam skutečně shazovali obrovské obléhací věže i s lidmi a na dobyvatele lili skutečnou hořící kapalinu (zřejmě olej), jak se při obléhání dělalo. Z pohodlí domova jsem vše sledoval zděšený a srdce mi bušilo, protože to bylo reálné. Toho sebedokonalejší CGI nedosáhne. Navíc to celé gradovalo ve filmovém příběhu. Přesvědčilo mně to dát plný počet, i když mám raději filmy jiného typu, ne blockbustery tvořené na efekt. Tady to udělám. Film je dokonce hodně historicky přesný podle poznatků dostupných v jeho době, to je něco, s čím si dnešní blockbusteroví režiséři vůbec nelámou hlavu. Film musel stát neuvěřitelné množství peněz a je monumentální, přitom ale plný neuvěřitelně roztomilých a lidských detailů i nadčasových a morálních poselství.

Intoleranci jsem sledovala nadvakrát, přece jen ta délka byla na mě trochu moc. Poslední asi čtvrtina filmu se nakonec hodně rozjela a kromě obdivu nad úžasnými profesními dovednostmi tvůrců v dobách začínající filmařiny, si mohl divák užít i více napětí. Jeden ze dvou hlavních příběhů, ten o pádu Babylonu, byl natočen opravdu velkolepě, tím si režisér Griffith postavil monumentální pomník. Hlavní téma a celkové poselství, spojující všechny čtyři příběhy, odehrávající se v různých epochách, tedy touha po skončení rivality mezi jednotlivci i celými národy a nastolení míru mezi nimi, tak v tom se na rozdíl od vývoje filmové techniky nijak nepokročilo. Snad to nějaká další generace změní.

Upřímně jsem v jednu chvíli ztratil víru na zorientování se v příběhové lince (i když ony přechody mezi jednotlivými příběhy jsou z narativního hlediska vskutku pozoruhodné) a zaměřil se v tomhle tříhodinovým sto deset let starém spektáklu a  nebojím se z dnešního pohledu říci i vizuálem, byť odpovídajícím době, přímo blockbusteru, na emoční složku, respektive jak působí emočně jednotlivé scény (vyobrazení některých motivů, úhlování, střihová skladba) a jak jsou jednotlivá témata ve vyvíjejících se příbězích provázaná a tím pádem i vyobrazená z různých pohledů, čímž film přímo nabírá až na pomalu náboženské velkoleposti a biblické obsáhlosti. Jasně, je potřeba se v těch příbězích orientovat proto aspoň trochu, ale já si zkrátka odmítám přiznat, že by to bylo občas v takové záplavě informací tak jednoduché (minimálně co se těch malých příběhových odboček týká - politikaření, motivace některých událostí, aj.).D. W. Griffithmá určitě můj respekt, nejen kvůli jeho práci s vizuálem (snímáním kamery) a obsaženým tématům ve filmu, které jak se zdá, z počátků celovečerních filmů nikdy nemohli být úplně jednoduché:D Ale na to, že to má tři hodiny, mi to docela uteklo a navíc Babylonská linka je opravdu moc pěkná, navícConstance Talmadgeje strašně zábavná s její živočišnou energií a upřímností výstupu. Jednoduše, čekal jsem to náročnější. A i to pojednání o nekonečném lidském souboji s láskou či nesnášenlivostí je moc hezky myšlekově zpracováno (což je paradox k režisérovujinémufilmu...).

Monumentální velkofilm, který je dodnes právoplatně významným dílem, co se týče řemeslné i scenáristické stránky, ať už použitím flashbacků nebo výrazným retrospektivním vyprávěním napříč čtyřmi naprosto vzdálenými historickými obdobími. Ve své době sice propadl, ale dnes se v něm dá najít mnoho prvků, které jsou v současných filmech naprosto běžné, ale tehdy byly naprosto novátorské. Sice je Griffith s největší pravděpodobností nevynalezl, zato je ale chytře dokázal použít v obřím spektáklu, jehož nákladnost je znát a lze ji obdivovat v drtivé většině scén. Naprosto mě to fascinovalo, za tři hodiny skoro neustále a v závěru mě naplnil pocit, že jsem právě dokoukal něco opravdu významného. A klidně bych tomu dal plný počet, kdyby to bylo ještě aspoň o hodinu delší. Zde se toho totiž děje tolik, že to sice působí naprosto epicky a neustále je čím být napnutý, ale zároveň mi to přišlo tak urychlené, že to celkovému dojmu uškodilo. Plná verze to možná má vyřešené, ale v tříhodinové epizody z ukřižování a Bartolomějské noci působí poněkud navíc a i přes to, že obě zde mají své místo, není jim věnováno ani z poloviny tolik pozornosti, jako Babylonu a současnosti. Přijde mi to škoda, když v nich jde ústřední Griffithovo téma vidět víc, než právě v Babylonu. Jestli ale něco nejspíš nezachrání ani jedna verze je přehnaná tezovitost, se kterou je ono poselství předáváno divákům. Ty přílišné důrazy v průběhu mi tolik nevadí, ale ta přehnaná monumentálnost, se kterou se to snaží bojovat proti netoleranci, je jednak opravdu na sílu a taky značně naivní. Sice je zde krásně vidět, jak se určité aspekty lidské povahy za tolik staletí nezměnily, ale ta víra ve světový mír prostě byla mimo už tehdy. Ačkoli ano, tady nejspíš šlo hlavně o protiválečné poselství a ne o návod na dokonalý svět, ale stejně... Ve zkratce - je to úchvatně monumentální, ale na mě už krapet příliš. 4*

Není jen tak zorientovat se v množství postav, motivů a konfliktů, jinak ale solidní divácký zážitek, kde na vás dýchne epický dějinný rozměr lidské tragédie a kde Griffith ještě více posunul laťku pro historický velkofilm. Exotický babylonský superset je i 100+ let od svého vzniku impozantní a má v sobě kouzlo tehdy megalomanských světových výstav-atrakcí (x). Zk*rvení cenzoři, pokrytečtí pánbíčkáři a moralisté, nesnášenlivá a krvelačná chátra, mocichtivý papaláši, prospěchářský zrádný svině... během tisíců let se po stránce našich zlých vlastností, té "intolerance", v jádru tolik nezměnilo. / DoChci vidět, bude-li ta možnost někdy v kině.