Boj o světovládu (1914)

Titus Livius, Flaubert ("Salambo") a Salgari ("Kartágo v plamenech") prý inspirovali tento prostoduchý komiks z dřevního Říma a Kartága s akční dějovou osou opakovaného zachraňování nejdřív holčičky a posléze sličné dívky Cabirie Římanem Fulviem Axillou a jeho věrným otrokem, hromotlukem Macistem. Toho ztělesnil někdejší přístavní dělník z Janova, přebarvený na černocha; jistý kritik si všiml podobnosti jeho mimiky s mimikou Duceho, který údajně podobné spektákly miloval. Film se může pochlubit vedle davu statistů kaskadérskými výkony, živou mizanscénou, výpravou a nasvícením (tvůrci zvláštních efektů a dvěma ze šesti kameramanů byli Segundo de Chomón a Mariův otec Eugenio Bava). Mezi četnými postavami najdeme i Hannibala a jeho slony (v nefalšovaných Alpách!) nebo Archiméda včetně jeho kružidel a dalších hejblat. Nakonec všechno dobře dopadne a Maciste zahraje na Panovu flétnu. Autorem mezititulků byl Gabriele d´Annunzio, který prý také vymyslel jména Cabiria a Maciste a z reklamních důvodů podepsal už hotový režisérův scénář. Původní verze trvá něco přes tři hodiny.

Poměrně zdlouhavý historický epos sledující osud římské dívky jménem Cabiria, která se díky přírodnímu neštěstí dostane do Karthaga a má být ovětována Molochovi. Zachrání ji dva římští špehové a ukryjí ji k princezně, kde je objevena v dospělosti a má být znovu obětována. Ačkoliv film je nazván po této dívce, jedná se spíše o vedlejší postavu, stejně jako oba špehové, princezna a ostatní nejsou natolik důležití, jako vyobrazení jejich okolí, měst, davů, bojů apod. Je tu několik pěkných scén, jako obětování 100 dětí Molochovi nebo stavění lešení z římských vojáků, přesto jsem již z tohoto období viděla zajímavější filmy s lepším tempem. Patrně nejvíce filmu ubírají výkony ženských postav, které jsou plné patosu a lomení rukama.

Videl som 127 min. verziu. Prvým dramatickým momentom je výbuch sopky Etny. Dnes by to samozrejme bolo natočené lepšie, no strach sa dal vyčítať aspoň z pohybov hercov. Príbehové zvraty príbeh má, ale vzhľadom na formu rozprávania si ich divák zvyknutý na rôzne triky, výpravy, hudbu a kamery nevie tak vychutnať, ako by si tvorcovia priali. Dramatickosť scén tak zlyháva. Chrám Molocha je pôsobivý. Herec v úlohe Malecistea robí aspoň trochu dôveryhodnú akciu. Napríklad taký skok z útesu pôsobí aj dnes odvážne a vtedy trikov veľa nebolo. Hannibalov prechod Álp zlyháva technicky. Niečo podobné kopcu a snehu tvorcovia zobrazili, no zvyšok je plátno kina alebo plagát. Hannibalov herec má fyzické a herecké atribúty vojvodcu, ale veľa si ho divák neužije. Vytvorenie rebríku zo štítov je zaujímavé, ale je to len filmové predvádzanie sa, lebo skutočný rebrík by bol v realite oveľa praktickejší, aj keď samozrejme, proti lianiu oleja a smoly z hradieb to môže byť dobrá obrana, len je to oproti rebríku dosť pomalé. Bol tu aj pokus o surrealizmus, ale ten kvalitný nájdeme asi najskôr len v Un chien andalou. Film zlyháva v epickosti scén, čo ponúka, vykreslení postáv, ktoré nedosahujú plnú hĺbku a poňatí udalostí, ktoré nestíha spracovať tak, aby ich divák plne pochopil. Púnske vojny majú určite na lepšie zobrazenie, ako tu.

Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5.

Klobouk dolů. Tohle jsem tedy opravdu od filmu z roku 1914 nečekal. Kulisy impozantní. Výkony herců solidní, pouze minimální teatrálnost. Řada kousků, na které bych si rozhodně sám netroufl. Přistihl jsem se, jak se nefalšovaně o herce bojím. Zajímalo by mě, kolik bylo při natáčení zranění a úmrtí. Zajímavé metody zdolávání hradeb. Nabitý děj. Pasující hudba. Přiměřené množství vysvětlujících titulků.