Unavená smrt (1921)

Fritz Lang byl režisérským velikánem, který celý filmový průmysl hodně posouval. Svými nápady a především odvahou je realizovat. Jeho nejznámějším filmem je pravděpodobně Metropolis, ten mě ale moc nezaujal. Mnohem zajímavější mi přišel Vrah mezi námi. Každopádně nyní jsem se odhodlal to vzít od jeho začátků a vrhl se do Unavené smrti. Na té mě velmi lákala už zápletka. Odvahu a víru bojovat se smrtí může mít právě snad jenom velká láska, která se ani smrti nezalekne. Mírně znuděná smrt v podání fantastického Bernharda Goetkeho příjme výzvu a dá mladé dívce nelehký úkol. Život jejího snoubence jí vydá, pokud je schopna zachránit alespoň jeden ze tří životů… Na to se rozvinou tři další příběhy, kdy to dívka zkouší. Rozhodně nejde o procházku růžovým sadem.Silné příběhy, uchvacující expresivní atmosféra a inovativní použití filmové technikyvytváří vtahující dílo, které mě dokázalo místy uhranout. Drobné výtky a nevyrovnanost jednotlivých příběhů rád odpustím a dám čtyři hvězdy. Pro dnešního diváka může být sledování obtížné, zvlášť pokud nemá s podobně starými filmy zkušenost. Sám Unavenou smrt ale doporučím všem. Podívejte se, jak vypadal ten náš filmový svět před více než sto lety! A možná zjistíte, jestli je láska silnější než smrt. ;-)(80%)

[3,5*]"Denn Liebe ist stark wie der Tod."Pôsobivý príbeh o láske až za hrob ("Ich will dahin, wo mein Beliebter ist!"). Silné sú najmä časti odohrávajúce sa v nemeckej dedine (resp. "niekde v strede Európy") a na "onom svete", čo je úvod a záver filmu. Vtedy film oplýva úžasne temnou a mysterióznou atmosférou. V strede filmu sú potom vyrozprávané tri mini príbehy ("Tri svetlá") osudovej lásky odohrávajúce sa v troch rôznych krajinách (Perzia, Benátky, Čína), čo je samo o sebe výborným nápadom a robí to film zaujímavým a pestrým, lenže to má na druhej strane za následok to, že sa tá skvelá atmosféra akosi vytráca. Obzvlášť vypuklé to je hneď v prvom príbehu z Perzie, ktorý je taký nemastný-neslaný a okrem pekných kulís nedokáže ničím upútať (to naháňanie moslimského davu "neverca" je vyslovene otravné). Na opačnom konci je potom pútavý a nápaditý príbeh z Číny s magicko-rozprávkovým duchom. Film vrcholí krásnou dilemou mladej hrdinky (mne nie príliš sympatická Lil Dagover), ktorá dostáva príležitosť získať späť svojho milovaného, avšak za značne krutú cenu. Videná reštaurovaná verzia z roku 2016 s dĺžkou 98 minút, so zapadajúcou hudbou Cornelia Schwehra (z roku 2015)"Bettler, willst du ein Ende aller Deiner Qualen? ... Schenk mir Dein Leben!"     ("Žobrák, chceš koniec všetkého tvojeho utrpenia? ... Daruj mi svoj život!")

Docela zajímavé téma příběhu a na tu dobu úctyhodné efekty. Bohužel záchrana lidských životů na třech odlišných lokalitách mě absolutně nezaháčkovala, až jsem se musel nutit do sledování. Proto nemohu osobně moc doporučit Unavenou smrt, ale odsuzovat bych ho taktéž nechtěl, protože pro jiné lidi dokáže jistě co nabídnout a minimálně vizuálními triky posunul kinematografii zas o kus dál.

Neuvěřitelné 100 let staré zpracování příběhu o jedné sázce se smrtí, že za splnění podmínek oživí mrtvého. A tak se rozehrají tři příběhy z různých prostředí, kde ústřední dvojici hrají stejní herci, a kde se hrdinka snaží zabránit smrti svého milovaného. Vizuálně naprosto dokonalé, herecky taky, příběh je naprosto geniální, originální a nadčasový.

Neuvěřitelně uvěřitelně natočený snímek. Po 101 letech je stále dechberoucí. Příběh o životě a životě marně svádějícím souboj se personifikovanou Smrtí, ve kterém člověk líp na vlastním přežití všemi dostupnými prostředky, bojí se smrti a přitom ví, že ji neošálí, i když na něj sahá a bere si jej k sobě, snaží se utéct a uniknout jistému a nevyhnutelnému. Jedině snad láska, jako je tomu v tomto filmu, překonává smrt, ale pouze tím, že k sobě milence přivede, pokleknou před oltářem Smrti a tím se symbolicky stanou neporaženými. Langův orfický příběh vždy přítomný v lidském kolektivním nevědomí  jako archetyp dává specifickou odpověď na věčné otázky. Proč život končí smrti? Proč je to tak dobře? A existuje vůbec nějaká možnost se s tím ještě za života smířit?