Ineogongjoo (2004)

Je to nadpriemerná romantická dráma. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, ktorá so svojim životom nie je moc spokojná, má obyčajnú prácu, matka je až príliš svojrázna, kvôli čomu sú jej hádky s otcom bežnou záležitosťou a ani s priateľom jej to moc nefunguje. Keď sa jej otec stratí, rozhodne sa ho vydať hľadať do rodiska svojich rodičov, ale tu sa prekvapivo stretáva so svojou matkou z čias, keď bola ešte mladá a láska s jej budúcim otcom, mladým poštárom ešte len začínala. Spracovanie nie je zlé, ale ani si ma až tak moc nezískalo. Tento prvok s prenesením v čase mám v juhokórejskej tvorbe veľmi rád, ale tu je prakticky úplne zbytočný. Hlavná hrdinka svoju minulosť nijak neovplyvňuje a ani vzťahu budúcich rodičov sa nesnaží v ničom pomôcť, takže až na pár celkom milých detailov to pre film nemá žiadny väčší význam. Hlavná pozornosť je venovaná mladej dvojici, ktorá sa v dedinskom prostredí postupne zbližuje, síce mi tu chýbajú nejaké výnimočnejšie situácie, ale z celého filmu to pôsobí najlepšie, keďže línia v súčasnosti, ktorá sa venuje hlavne postave matky ma až tak moc nezaujala. Takže celkovo to po celý čas pôsobí čiastočne nadpriemerným dojmom, ani na okamih som sa nenudil, ale nie som ani moc spokojný, keďže ani žánre nepôsobia až tak kvalitne. Romantika mala mať viac priestoru, pretože takto pôsobí skôr len tak vlažne, dráma je zase len priemerná a poteší ešte štipka poetiky. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jeon Do-Youn tentoraz v dvojúlohe, pričom jej sadli obe postavy, poteší Park Hae-Il a vždy rád vidím aj Ko Du-Shim v úlohe matky zo súčasnosti. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, tento pomaly plynúci štýl využívajúci dedinské prostredie mi vyhovuje. Škoda toho priemerného scenára, ktorý mal omnoho väčší potenciál, ale inak je to dobre natočené a aj zahrané a určite neľutujem, že som si to pozrel, príjemný film na jedno pozretie.63%

Ach jo, ťažko sa píše komentár, keď niekto, kto s kórejskými filmami žije a dýcha rovnako ako vy, už pred vami tak výstižne napísal to, čo sa aj vám derie z mysle :-) Snáď pripojím to, že už úvodné venovanie "Mame" jasne definuje to, k čomu sa film upína. "Mama", ako jeden zo základných stavebných kameňov rodiny. "Rodina", základný stavebný kameň ľudského spolunažívania. A o rodine jeden krásny, na city a neopísateľne krehkú poetiku bohatý film, ktorý pohľadí pri srdci. Takých pohladení nebýva veľa, preto by bolo hriechom ho prepásť.

Film který pohladí na duši a vyvolá na tváři milý úsměv. Opravdu, část vzpomínek na sbližování rodičů Na-young je prodchnuta nádhernou atmosférou, voní létem a zanechá ve vás milou vzpomínku na toto dílko. Bohužel druhá linie filmu, současnost, mi do celku moc nesedla. Škoda. Ale jinak? ALRIGHT! :)

Občas trošičku zdlouhavější, ale jinak velmi poetické, romantické a někdy i překavpivě dramatické.

Na-young je svědkyní věčných hádek a neporozumění svých rodičů, kteří sami se stávají troskami. Když se však Na-young náhodou podaří vrátit se v čase do doby mládí svých rodičů, stává se přítelkyní své mámy a pozorovatelkou jejího zamilování a sbližování se s otcem. Najednou se jí vše jeví v jiném světle. Cestování v čase je očividně oblíbený námět východoasijských filmů, ale já ho mám ráda, takže mi to vůbec nevadí. Stále má pro mě své kouzlo a vždy potěší. Obzvláště v tak zvláštním filmu jako je My Mother the Mermaid. Po naprosto střízlivém začátku, kde je s realismem vykreslen neútěšný obraz rozpadající se rodiny, přijde na řadu dlouhá milá část z minulosti, kterou vyplňuje vesnický život uprostřed krásné přírody, roztomile plaché sbližování vesnické nevzdělané dívky s mladým pošťákem, nevinné hádky mezi sourozenci a ostatní věci, které vyvolají úsměv a pohodu, i když ke konci to opět zvážní. Není to film, který by nějak výrazněji vyčníval, ale i přesto je vydařený.(23.07.2010)