Parfém: Příběh vraha (2006)

"Len jedno ten parfém nedokázal. Premeniť ho späť na človeka a dať mu možnosť cítiť lásku." Za každým výnimočným parfémom sa skrýva silný príbeh. Dokonca aj Jack Rozpatovač by sa mohol učiť. Film, ktorý vás určite nenechá chladným i keď nie je pre každého. Je to precízna filmárčina, kde nenechali nič na náhodu, výprava je dychberúca, dobové kostýmy špinavé a dokonalé. Dokonca nevynechali ani dobovú stomatológiu. Na záver podtrhnem ešte hudbu, nemala chybu.

Toto dielo je temer až filmovou básňou, či obrazom maľovaným vôňami, odtieňmi farieb a zvukmi. svojské a ojedinelé, od špinavých ulíc starého mesta cez "prelet" prírodou po statok a dielňu. a veľmi dobre zachytáva pominuteľnosť, prchavosť krásy a nemožnosť "preniesť" ju (respektíve jej subjektívne vnímanie) na iného človeka. krásne epizódy (ako tá so starým majstrom parfumérom v podaní Dustina Hoffmana) tvoriace celok. aláska/ bolesťotca (Alan Rickman chýba). trochu mi vadila len scéna na konci z námestia, tak trochu ako z "lacného" erotického filmu. Tento film musel byť na veľkom plátne unikátnym zážitkom. tak snáď ešte raz.. na oka..mih, či závan intímenj vône.

Jaká je to náhoda, že jsem si zrovna dneska četl v časopise Epocha článek o tom, jaká je historie výroby parfémů, jaké se používaly metody a z čeho se skládá parfém. Včera jsem to viděl v jednom velice pěkném a příjemném filmu o výjimečně nadaném výrobci parfémů, který měl dokonalý čich a vypiloval své umění až k dokonalosti. Co na tom, že kvůli tomu zemřelo dvanáct krásných mladých panen…DĚJ:Film se odehrává ve Francii 18. století. Na začátku je Jean-Baptiste Grenoiulle, notorický vrah, odsouzen k velmi krutému a bolestivému trestu smrti. A pak je vyprávěn jeho životní příběh. Narodil se v Paříží na smradlavém rybím trhu, kde to překypovalo hnusem, své matce-trhovkyni, která si myslela, že je po smrti, a tak jej hodila pod pult. On to však přežil, lidé si toho všimnou, matka se snaží utéct, ale je chycena a pověšena. Vyrůstá v sirotčinci, kde jej chtějí ostatní děti zabít, ale díky vychovatelce je zachráněn. Od ostatních si drží odstup a postupně si všímá, že má neobyčejný dar – nadlidskou schopnost čichu. Pak je prodán jednomu ohavnému, obrovskému a plešatému koželužníkovi, u kterého musí tvrdě makat a je často fyzicky trestán, ale Jean-Baptiste má silný kořínek. Jednou dostane za úkol odvézt kůže do Paříže, a zde objeví spoustu nových vůní. Je zaujat především jednom příjemně vonící zrzkou, kterou následuje a pak ji očichává. Ona je z něj vyděšena, a aby neřvala, tak jí zakryje ústa a nevědomky jí udusí. Jakmile si všimne, že je mrtvá, tak ji vysvlékne a kompletně očichá. Pak je naštvaný, když si všimne, že její vůně vyprchala. Pěkně zvrácené, a bude to je horší. Pak je pronásledován touhou znovu vytvořit její aroma. Následně dodává zásilku do obchodu s parfémy, a zde zaujme italského vlastníka a profesionálního výrobce parfémů jménem Giuseppe Baldini. Předvede mu svou schopnost poznat vůně a míchat parfémy. A tak jej Baldini odkoupí od toho vyžraného plešouna a Jean-Baptiste se stane jeho učněm. Baldini jej naučí umění uchovávání vůně pomocí destilace. Vysvětlí mu, že každý parfém je tvořen harmonií tří částí – vrchními tóny, středními tóny a základem, které se míchají z dvanácti vůní, a připodobní to k hudebním tónům, které spolu musí tvořit harmonii. A parfém může také teoreticky obsahovat třináctou vůni. Jean-Baptiste zkouší dostat vůni z různých předmětů a také z chudáka kočky, a je naštván, že to nejde pomocí destilace. Baldini mu tak řekne o další metodě, kterou se může naučit v Grasse, dá mu potřebné propouštěcí papíry a chce po něm za to 100 nových vzorců na výrobu parfémů. Po odchodu Jeana-Baptisty však Baldini umírá, protože jeho dům je na mostě a často se otřásá a v osudnou noc po odchodu učně se zcela zhroutí. Po cestě do Grasse se Jean-Baptiste na chvíli uchýlí do jeskyně, aby zjistil, že on sám nemá žádnou osobní vůni, a věří tomu, že je to důvodem, proč jej ostatní berou jako cizince. Rozhodne se pokračovat ve svém osudu a opustí svou jeskyni. Po příjezdu do Grasse zachytí vůni Laure Richis, velmi krásné a urozené zrzky, a rozhodne se, že ona bude jeho třináctou vůní, vrcholkem jeho parfému. Najde si práci a naučí se metodu enfleurage. Tento proces spočívá v zachycení vonných sloučenin, při kterém se používají tuky bez zápachu, které jsou při pokojové teplotě pevné. Existuje „horká“ nebo „studená“ enfleurage. A začne jeho kruté experimentování. Zabije mladou ženu a narve jí do průhledné nádoby plné horkého enfleurage, ale to k ničemu nevede. Pak zkusí studenou metodu na prostitutce, kterou zabije, pak potře její tělo živočišným tukem, ten seškrábne, donese do laboratoře, extrahuje její vůni, a tohle už konečně funguje! Svou metodu vylepší a pustí se do vražedného běsnění, kdy vyhledá mladou ženu, udeří jí smrtelně do hlavy a proceduru opakuje. Vždy je to krásná žena a hlavně panna. Každé z nich pak oholí vlasy, ze kterých rovněž získává vůni. Mrtvé ženy pohazuje po městě a způsobí tím obrovskou paniku. Získá a uchová prvních dvanáct vůní, a pak plánuje zaútočit na Laure. Její otec Richis se bojí o její bezpečnost, a tak se rozhodne, že musí opustit město. Jean-Baptiste jí však vystopuje díky její vůni až do jejich přímořského sídla. Zde na ni zaútočí, zabije ji a získá její vůni, zatímco Richis spí. Jeana-Baptistu se povede zatknout těsně poté, co dokončí výrobu svého parfému. V den své popravy aplikuje svůj parfém na sebe samotného. Popravčí, stejně jako shromážděný dav, jsou z toho úplně bez sebe, nemluví, prohlásí jej za anděla a za nevinného, a začnou se oddávat masivním orgiím. Takový parfém by se tedy hodil na řešení všech společenských problémů. Richie k němu dojde s mečem, ale je rovněž ohromen tou vůní, a tak prohlásí Jeana-Baptistu za svého syna! Díky tomu se mu povede odejít z města Grasse bez jediného problému a přemýšlí o tom, že mu parfém dává obrovskou moc, ale nedokáže mu dát lásku jiného člověka. Ctihodní občané města Grasse se po orgiích probudí a čeká je těžká kocovina. Z vražd je obviněn majitel dílny, ve které Jean-Baptiste pracoval a kde se našlo oblečení zavražděných žen, a tak je oběšen. Jean-Baptiste se vrací do Paříže, kde díky svým čichovým vzpomínkám dojde jako náměsíčný na místo, kde se narodil – na to špinavé tržiště, kde u ohně živoří zbídačení lidé. Poleje se parfémem a všichni otrhanci okolo na něj jej začnou považovat za anděla, naskáčou na něho jako zombie a sežerou ho. No a tím končí příběh geniálního a zvráceného výrobce parfémů.ZHODNOCENÍ:Dlouhý, brutální, drsný, krutý a nechutný film. Ze špinavého pařížského tržiště, plného zvířecích vnitřností, krys a zvratků, přes špinavý sirotčinec, smradlavou koželužnu až do temných laboratoří na výrobu parfémů. Zajímalo by mě, zda by parfém, vyroben z vůně krásných panen, měl tak opojné účinky, aby donutil lidi zahodit zábrany a oddávat se orgiím. Rád bych to někdy vyzkoušel, ale bez toho, aby ty krásné ženy umíraly. Koneckonců, po aplikaci parfému by se mnou chtěly určitě píchat, a to se vyplatí. Já sice také nedokážu přinutit lidi, aby mě měli rádi, ale jsem si jistý tím, že já nějakou vůni mám, i když je to spíše smrad cibule smíchané s konopím. V každém případě to byla dobrá historická fikce, ukazující bídu života v Paříží poloviny 18. století, skvěle herecky obsazený film s dokonale vytvořenou atmosférou té doby, podtrženou hudebním doprovodem, proto dávám 4*.

Hned zpočátku je jasné, vzhledem k velmi vysokému hodnocení filmu a množství pozitivních recenzí, že jsem pointu tohoto díla nepochopil. Možná ode mě není úplně fér udělovat tomuto počinu pouze jednu hvězdičku, ale moje naštvanost po zhlédnutí filmu mi nedovolila udělit vyšší hodnocení. Ale pojďme od začátku. A že začátek byl na pět hvězd. Musím především vynachválit působivou a podmanivou atmosféru. Dívat se na nechutné ulice Paříže uprostřed 18. století na stříbrném plátně pro mě byl opravdu nádherný zážitek. Stejně tak kostýmy, prostředí, lokace, kulisy… zkrátka celá výprava a scénografie byly parádní. Tedy alespoň do doby, dokud se děj odehrával ve zmíněné Paříži. To, co u mě film svou první polovinou budoval a to, čím si mě absolutně získal, tak totálně zničil a pohřbil svojí druhou polovinou, která se již odehrává v Grasse. V tento moment už jsem měl co dělat, abych u filmu udržel svou pozornost. A pak přišel moment, kdy jsem naopak neměl problém se soustředěním, ale ne kvůli tomu, že by se mi nadšení ze začátku filmu vrátilo, ale kvůli tomu, že si u mě naopak vybudoval pořádnou dávku frustrace, která kulminovala v samém závěru filmu. A právě konec je pro mě absolutně k nepochopení. Co to mělo proboha být? Mnohonásobný vrah se nacáká voňavkou a doslova celé město, včetně pozůstalých jeho obětí, mu padnou do jednoho k nohám a začnou prohlašovat, že vrah jejich dcer je nevinný? Načež se stovky lidí začnou svlékat do naha a místo popravy vraha, který i vyloženě vypadá, jako policejní portrét psychopatického devianta, si začnou užívat orgie uprostřed popraviště? Nemůžu ani popsat, jak moc mě finále znechutilo. Stejně tak nemůžu popsat, jak moc mi byl Jean-Baptiste Grenouille extrémně nesympatický a jak slizce působil. Kdybych mohl, tak bych do filmu přes obrazovku snad skočil dobrovolně jen proto, abych mohl spravedlnost nastolit sám. Na to, jak se mi film líbil a jaké nadšení u mě zprvu vzbuzoval, tak je až k nevíře, co se stalo na jeho konci. Mohl to být skvělý film, který se ale zhroutil pod vlastní vahou a sám se spláchnul do záchodu. Jedno z mých největších filmových zklamání vůbec.

Jedna hvězda za výbornou kameru, druhá za výpravu a kostýmy a třetí za neotřelý námět. Bohužel musím dvě ubrat za přehršel fyzikálně-chemicko-biologických nesmyslů. Když budete mít sklad se stovkami zašpuntovaných lahviček, nikdo nemá šanci vyselektovat z toho chaosu pár vybraných vůní. Pokud smícháte ingredience, vyjmenované při výrobě parfému a v množstvích jako ve filmu, nevznikne čirý roztok, jako ve filmu, ale něco jako špinavé odstředěné mléko. Pokud nakapete na kapesník pár kapek parfému (byť z panen) a zatřepete s ním na náměstí, bude (v případě extrémně silné vůně) to cítit maximálně do vzdálenosti několika metrů. V žádném případě nezačne jančit celé náměstí. Pokud by měl parfém skutečně deklarované účinky, muselo by dlouhodobě šílet široké okolí kolem výrobny. Je to stejné, jako s novičokem. Není až tak obtížné jej vyrobit, ale nejtěžší úkol je, zůstat při tom naživu. Jsem na tyhle nesmysly docela háklivý, takže 65% je myslím spravedlivých.