Idioti (1998)

Cílem Idiotů Larse von Triera je ukázat na nepohodlnost lidí, kteří vyrušují, a sledovat reakce běžného občana, když je postaven do nepříjemné situace. Skupinka lidí se rozhodne předstírat retardaci, jednak pro zábavu, jednak proto, aby společnost konfrontovala s tím, jak chatrné jsou společenské vazby, když se konvence nechají stranou. Sami jsou zaháleči a protivná skvadra, být idiotem je pro ně luxus, ale také krok vpřed. Radikální ve všech ohledech.Více v knizeDevadesátky ve filmu.

Von Trierova kúsavá provokácia nestráca svoju naliehavosť ani po takmer 30 rokoch od vzniku a opakovaných pozretiach. Určité konfrontačné nastavenie a ostentatívna snaha šokovať sú príznačné pre mnohé filmy 90. rokov, ktoré však spravidla nebývajú podporené takto geniálnym konceptom. Von Trier realizáciou tohto námetu dobrovoľne vstupuje na šikmú plochu, na ktorej manévruje bez skĺznutia do roviny lacného cynizmu (akékoľvek obvinenia z cynizmu vyvracia romanticky ladená scéna nasledujúca po skupinovej zábave) či bezprizorného manierizmu. Idioti sú jedným z filmov, ktoré nevyužívajú Dogmu ako gimmick alebo spôsob, ako sa dostať na festivaly, ale ako zmysluplný významotvorný prostriedok. Jeden z Von Trierových vrcholov.

Dogma 95 - prakticky bez hudby, kamera roztřesená a nesoustředěná tak, jako byste ji půjčili dítěti a pár lidí, kteří pro zábavu předstírají, že jsou postižení. Volný život bez povinností a zodpovědnosti, jenž, navzdory pocitu štěstí, který vyvolává, nemůže trvat navždy... Nápad je výborný, je zde i spousta témat k zamyšlení, především ohledně mentálně handicapovaných a zbytku společnosti, které se ale bohužel vždycky pouze načnou a nerozvádějí. Ve výsledku se do snímku nedokážete ponořit. Pouze sledujete herce, jak "blbnou"... Jinak jsem na filmu, na rozdíl od některých zdejších uživatelů, neshledala nic extra šokujícího, spíše není nijak divácky přístupný, kvůli své formě působí amatérsky a je velmi těžké jej posoudit a ohodnotit. No, pokusím se. 1,5*.

Idiotijsou protestní provokací Trierovou, filmovou a politickou. Trierova snaha je vlastně aktivistická, vymezuje se především proti establishmentu. Provokativně, prostořece, pokouší meze, vystrkuje řiť svou nahou. Existenciální těžkomyslnost si tak zvolila z politicky korektního hlediska kontroverznější prostředek k vyvolání reakcí. Program nalezení vnitřního idiota je samozřejmě protestem, revoltou, únikem před tíhou i vlastní frustrací. Může dokonce sloužit jako svérázná terapie - viz Karen (Bodil Jørgensen) - byť není konečným řešením, spíše rezignací. Krize tu nastává, když se má program stát bytostnou skutečností - jak požaduje jeho tvůrce Stoffer (Jens Albinus) - niterně prožívanou životní ideologií. Program tak sloužil, jako většina aspektů současné doby, především k pobavení. Z dalších členů skupiny: převážně "pečující" Susanne (Anne Louise Hassing), mladí i zamilovaní Jeppe (Nikolaj Lie Kaas) a Josephine (Louise Mieritz), pracovník reklamní agentury Axel (Knud Romer Jørgensen), či Axela uhánějící Katrine (Anne-Grethe Bjarup Riis). Člověk sice nabírá stále více sebe-vědomí, avšak s tím zároveň rozumí sám sobě méně, odcizuje se sám sobě, hledá svou cestu, tápe, padá, vymezuje se.Idiotisi tento stav uvědomují, nemají řešení, spíše jen upozorňují, provokují, dráždí. V mnohém výstižné zachycení pokusů o nekonformní postoj ve společnosti. Čili člověk a jeho alergická reakce na odcizování se sobě samému.

Dogma 95? O tom jsem něco četl a film natočený podle tohoto manifestu jménemRodinná oslavase mi hodně líbil. Stejně tak mám rád od režiséra Larse von Triera filmDogville, zbytek mě moc nebavil. Ale co má být kurva tohle? Banda rádoby intelektuálů filozofuje o tom, jak se chovat jako správní idioti, a k tomu dělá na veřejnosti dost trapné scény. Jejich vůdcem je namachrovaný blonďákStoffer, který z domu svého strýce udělá sídlo této zdánlivě protiburžoazní skupiny dospělých lidí. Patří sem „psačka“Susanne, pan učitelHenrik, nesmělýJeppe, krásná brunetkaJosephine, plešatý doktorPed, Miguel, Axel(který má rodinu), milfkaNanaa okouzlujícíKathrine.
Tahle parta se snaží v sobě probudit„vnitřního idiota“, zbavit se zábran a bořit společenské normy. Dělají trapné scény v restauraci, na ulici, v bazénu a všude možně. Do toho se přidá i osaměláKaren, která se k nim přidá spíš proti své vůli. Je tu spousta nahoty, penisu, vagin, grupáčů a momentů, při kterých člověk kroutí hlavou. Film mě ale spíše sral. Roztřesená kamera, zbytečně dlouhé a nudné záběry – stačilo by, kdyby měl 80, maximálně 90 minut a bylo by to stravitelnější. Pohledy na mužské penisy mě fakt nezajímají. Dogma 95 zřejmě není úplně pro mě. Pan Trier má podle mě jen dva dobré filmy a tomuto musím dát jen slabé 3*.