Idioti (1998)

Dogma 95 - prakticky bez hudby, kamera roztřesená a nesoustředěná tak, jako byste ji půjčili dítěti a pár lidí, kteří pro zábavu předstírají, že jsou postižení. Volný život bez povinností a zodpovědnosti, jenž, navzdory pocitu štěstí, který vyvolává, nemůže trvat navždy... Nápad je výborný, je zde i spousta témat k zamyšlení, především ohledně mentálně handicapovaných a zbytku společnosti, které se ale bohužel vždycky pouze načnou a nerozvádějí. Ve výsledku se do snímku nedokážete ponořit. Pouze sledujete herce, jak "blbnou"... Jinak jsem na filmu, na rozdíl od některých zdejších uživatelů, neshledala nic extra šokujícího, spíše není nijak divácky přístupný, kvůli své formě působí amatérsky a je velmi těžké jej posoudit a ohodnotit. No, pokusím se. 1,5*.

Idiotijsou protestní provokací Trierovou, filmovou a politickou. Trierova snaha je vlastně aktivistická, vymezuje se především proti establishmentu. Provokativně, prostořece, pokouší meze, vystrkuje řiť svou nahou. Existenciální těžkomyslnost si tak zvolila z politicky korektního hlediska kontroverznější prostředek k vyvolání reakcí. Program nalezení vnitřního idiota je samozřejmě protestem, revoltou, únikem před tíhou i vlastní frustrací. Může dokonce sloužit jako svérázná terapie - viz Karen (Bodil Jørgensen) - byť není konečným řešením, spíše rezignací. Krize tu nastává, když se má program stát bytostnou skutečností - jak požaduje jeho tvůrce Stoffer (Jens Albinus) - niterně prožívanou životní ideologií. Program tak sloužil, jako většina aspektů současné doby, především k pobavení. Z dalších členů skupiny: převážně "pečující" Susanne (Anne Louise Hassing), mladí i zamilovaní Jeppe (Nikolaj Lie Kaas) a Josephine (Louise Mieritz), pracovník reklamní agentury Axel (Knud Romer Jørgensen), či Axela uhánějící Katrine (Anne-Grethe Bjarup Riis). Člověk sice nabírá stále více sebe-vědomí, avšak s tím zároveň rozumí sám sobě méně, odcizuje se sám sobě, hledá svou cestu, tápe, padá, vymezuje se.Idiotisi tento stav uvědomují, nemají řešení, spíše jen upozorňují, provokují, dráždí. V mnohém výstižné zachycení pokusů o nekonformní postoj ve společnosti. Čili člověk a jeho alergická reakce na odcizování se sobě samému.

Dogma 95? O tom jsem něco četl a film natočený podle tohoto manifestu jménemRodinná oslavase mi hodně líbil. Stejně tak mám rád od režiséra Larse von Triera filmDogville, zbytek mě moc nebavil. Ale co má být kurva tohle? Banda rádoby intelektuálů filozofuje o tom, jak se chovat jako správní idioti, a k tomu dělá na veřejnosti dost trapné scény. Jejich vůdcem je namachrovaný blonďákStoffer, který z domu svého strýce udělá sídlo této zdánlivě protiburžoazní skupiny dospělých lidí. Patří sem „psačka“Susanne, pan učitelHenrik, nesmělýJeppe, krásná brunetkaJosephine, plešatý doktorPed, Miguel, Axel(který má rodinu), milfkaNanaa okouzlujícíKathrine.
Tahle parta se snaží v sobě probudit„vnitřního idiota“, zbavit se zábran a bořit společenské normy. Dělají trapné scény v restauraci, na ulici, v bazénu a všude možně. Do toho se přidá i osaměláKaren, která se k nim přidá spíš proti své vůli. Je tu spousta nahoty, penisu, vagin, grupáčů a momentů, při kterých člověk kroutí hlavou. Film mě ale spíše sral. Roztřesená kamera, zbytečně dlouhé a nudné záběry – stačilo by, kdyby měl 80, maximálně 90 minut a bylo by to stravitelnější. Pohledy na mužské penisy mě fakt nezajímají. Dogma 95 zřejmě není úplně pro mě. Pan Trier má podle mě jen dva dobré filmy a tomuto musím dát jen slabé 3*.

Nápad dobrý, zpracování divné. HoltTrierchtěl tak moc dodržet to své dogma, až se v tom ztratil. Mockumentární styl celkem filmu sedí, ale je natahován, a nedokonalý až tak, že se na něj občas nedá koukat. Nevím, ale jestli měli ve scénáři napsané repliky a jestli je všichni herci zahráli přesně tak, jak byly, pak si především scénarista zaslouží potlesk. To bylo mimořádné. Ale jinak celkem nedotažené. Vtipné ale bylo jednak vidět mikrák přes půl záběru a jednak slyšet režii řikat akce. To jsem nečekal.

Pocit jako po filmu Chlast - depresivní message: kam až musím v explicitnosti zobrazení zajít, aby film šokoval a lidi si o něm/tématu povídali? Příběh "dokumentuje" partičku dospělích, která se baví tím, že na veřejnosti se chová jako mentálně postižení. Nevinná sranda se však po naléhání jednoho z urputných členů promění v extrémní sociální situace. "Idiocie" se stane záminkou pro skupinový sex (prakticky porno), možné vyhození z práce či potupení se před celou blízkou rodinou, což vyústí v rozpad skupiny. Ve filmu je velmi explicitně vidět přirození herců a nahota se v něm četně objevuje. Moc nevím, jak film hodnotit. Doufám jen, že ostatní se při diskuzích o tomto filmu nebou chvástat artovými kecy o tom, jaké to je umčo, bez toho, aniž by pojmenovali hlavní problematiku filmu a to: únik postav před realitou do "magoření" a absurdita toho, že většinová společnost se mentálně postižených lidí štítí, ale nechce být nekorektní a tak jim dopřává výhod.