Tanec v temnotách (2000)

Lars je manipulátor a občas žasnem nad tým ako dokáže majstrovsky pracovať s divákom a občas ma to len rozčúli do nepríčetnosti. Dancer in the dark je druhý prípad. Scenár stojí na okolnosti "postava robí zlé rozhodnutia a je divná", okolo nej sú sústredené typické trierovské vedľajšie postavy: kamarátka, ktorá je racionálna, prostý chlap s dobrým srdcom, ľudské zlo - ktoré zneužije prostotu a dobrosrdečnosť... Už som si myslel, že Trier nájde inú trpkosť príbehu, ale v istom bode mi bolo jasné, že by si nenechal ujsť šibeničný muzikál. Dekonštrukcia žánru muzikálu to je zručná, remeselne to fičí, Bjork hrá perfektne, ale pre mňa je Dancer in the Dark konštrukt, patetická vydieračka citov, ktorej jediný účel je vykvasiť diváka na kosť. Keby aspoň Selma naozaj urobila všetko pre svoju záchranu, keby sme videli bol so systémom/osudom, ktorý je neúprosný...ale ona...je proste postava, ktorá sa rozhoduje zle. Remeselný masterpiece, ideovo kinder vajíčko, ktoré má len hračku.

Tanec v temnotáchje fraškou (připadá mně to příhodnější výraz než parodie) na americký muzikál, stylizovanou Trierovým cynismem a těžkomyslností. Existenciální krize je Trierem dováděna přímo až k nejzazším mezím a kontrastům, naráží se do poezie, do absurdit, do obludností. Trier přehání pod vlivem své těžkomyslnosti, s cynickým záměrem pokořit, zesměšnit americký muzikál, a to se mu daří jeho nekompromisně vedeným dějem, apoteózou lidské dobroty v lůně lidské špatnosti. Tím převrací celou strukturu a podstatu amerického muzikálu, má k tomu poznámky a výsměch. Je to vlastně celkem krutá hříčka, jejímž cílem je filmový žánr. Hrdinkou, či spíše obětí Trierova cynismu je Selma Ježková (Björk), americká přistěhovalkyně z Československa, skromná a prostá, zasažená uragánem osudových pohrom, jimiž se její život naplní. Někdo tíhu života nese statečně, jiný jí však podléhá, jako Bill Houston (David Morse), místní šerif a Selmin domácí v potížích nezodpovědnosti. Z dalších postav: Selmina nejlepší kamarádka Kathy neboli Cvalda (Catherine Deneuve), Selmu "tiše" (oddaně, pokorně) milující Jeff (Peter Stormare), Billova manželka Linda (Cara Seymour), vedoucí v továrně Norman (Jean-Marc Barr), režisér divadelního muzikálu Samuel (Vincent Paterson), Selmin malý synek Gene (Vladica Kostic), či Oldřich Nový (Joel Grey).Tanec v temnotách: z Oldřicha Nového se stal Fred Astaire, americký muzikál se převrátil naruby, a dostal transfuzi Trierova těžkomyslného cynismu, aby se dosáhlo výsměchu žánru a americké filmové produkci vůbec. Svérázná stylizace!

Mám ráda Björk, její geniální hudbu, zpěv i tu její milou „skřítkovskou“ postavu. Měla vždy mimořádné klipy. Ale účinkovala v nich vždy jako autorka a interpretka, nebo třeba jakýsi lidský objekt a samozřejmě v nich i hrála. V tomto filmu jsem ji viděla poprvé jako charakterovou filmovou herečku a opět mě nezklamala. Její malá zoufalá postava, která se musí prát za svůj osud, pomáhat a ještě čelit tak silnému obvinění. Utíká do svého světa písní a tance, kde dokáže být ještě alespoň trochu šťastná. Potud je pro mě kouzelný. Jenže všechny ta vyhraněné nástrahy a nebezpečí, které ji potkávají, začínají být drásavé natolik, že v jednu chvíli tomu příběhu přestávám věřit. Sleduji dál exhibici tvůrců, jak ještě přitvrdit, najít za každou cenu bolestnější a „originálnější“ situaci. Chápu, že jde o záměr být jiný, neotřelý přejít nejrůznější obsahové i formální hranice. To ale způsobí, že film už chce jen manipulovat s diváckými city, co nejvíc jím manipulovat, psychicky ho vydírat. A to je podle mě tak přehnané, že se tím celé vyprávění úplně zadusí. Asi je to zásadní dílo kinematografie, jenže taková kinematografie není pro mě. Každý jsme naštěstí jiný.

Silně přemýšlím o tom, jestli tohle není nejlepší muzikál všech dob (porovnávám se svým favoritemKouřem). Protože dokázat mě hystericky rozbrečet dokáže jen málokterý film, a tomuto se to daří i při zpětném (a opakovaném) sledování mých oblíbených scén na Youtubu. Tady zkrátka někdo navařil, a to pořádně! Pokud si tedy chcete vychutnat netradiční muzikál s tragickým příběhem a neobyčejnou dávkou lidskosti a krutosti, v čele s fenomenálníBjörk(o které jsem netušil, že dokáže hrát tak áčkově), doporučuji; pokud jste raději na muzikály v tradičním slova smyslu, jež Tanec v temnotách nenápadně shazuje, pusťte si plitkéWicked. Nejoblíbenější písně: I've Seen It All, Scatterheart, 107 steps (takže vlastně polovina všech písní :-))Vyhodnocení:Za takovouto reprezentaci ČR se nedá ani stydět... nejlepší filmLarse von Triera

I promise I will stop daydreaming.LvT tady servíruje příběh o slepotě, snech a lidské dobrotě a pokřivenosti tak ležérně, že se tato témata dají po chvíli zapomenout. Jako by se člověk chvílemi fakt cítil, že kouká na starý romantický muzikál. Pocity beznaděje ale uvnitř přetrvávají. Ke konci se to vše zvrtne a už jen sype sůl do otevřených ran. Tak jak to umí nejlépe.