Prázdniny v Římě (1953)

Geniální film s jedinečně skvělými výkony Gregoryho Pecka a Audrey Hepburn. On v sobě spojuje mužnost s jemností a citlivostí duše, ona ženskou krásu a něhu v míře maximální. To, co zde jeden recenzent ve výkonu GP označil za prkennost, já vnímám naopak jako výraz vnitřního pnutí toho nejsprávnějšího chlapa.

Příběh je dozajista pitomoučký (hlavně úvodní část, která přivede princenzu do novinářova bytu), a navzdory tomu, že se to celé natáčelo ve skutečných lokacích (jak tvůrci neopomněli zdůraznit v titulcích), tak mi přišlo, že z krás Říma je zde kupodivu ukázáno málo, a kvůli té černobílé kameře to stejně moc nevynikne - Řím je prostě potřeba zažít v barvě. Nicméně čím film dokonale funguje i po těch letech, je obsazení hlavní role - vrcholně roztomilou Audrey Hepburn si zde nejde nezamilovat (byť před ostříháním se mi líbila víc) a je to právě její úchvatný zjev, který dělá z každého záběru na ni mimořádný požitek. Btw. vzpomněl jsem si u toho na tu sračkuDeník princeznya jen si potrdil, jak ten film nesnáším a jak jeho ubohost ještě vynikne v porovnání s touhle klasikou ze starého dobrého Holywoodu.

Malo hvezdicek pro takovy film. Vidim ho po x-té a vzdy nachazim dalsi genialni detaily v interakci nejen hlavnich hrdinu , ale i okolniho comparsu. Pravem je Audry povazovana za nejhezci a nejroztomilejsi herecku historie. Ta jeji tvaricka a kocici oci. Skvela rezie filmu dava smrnc a bavi a bavi …

V pohádkách si princezny běžně berou neurozené mládence, v realitě to ale možné není, takže se Joe Bradley v podání Gregory Pecka musel spokojit aspoň s pár hodinami plnými zážitků, na které on ani ona, tedy princezna ztvárněná okouzlující a herecky dokonalou Audrey Hepburn nikdy nezapomenou. Audrey za svou roli získala Oscara, Greg si na toho svého musel9 let počkat.

Té noci potkává novinář Joe svůj budoucí pracovní projekt. Ale ne, to nezní moc romanticky, přitom to má být až pohádkové. Potkává tedy společensky znavenou (to doslova) a také uspanou princeznu, která díky němu zažívá Řím ze zcela jiného pohledu. Úvod má však do pohádky hodně daleko, k pochopení Annina trápení tak stačí obyčejné čtení pracovní náplně dne. Audrey Hepburn hraje výborně jak posun z pracovní bezmoci do nadšení ze života, tak postupnou zamilovanost. Dokáže působit křehce, přesto i ve scéně s kytarou naprosto uvěřitelně. Gregory Peck je tím zachráncem, který si dlouho není jistý, jsou tu přeci ty peníze. U něj to všechno sedne až ke konci, což je velmi dobře, protože i díky tomu má závěrečné setkání s novináři takovou sílu. Ta scéna není jen jednou z nejpamátnějších, ale i nejlepších v celém žánru. A ještě dodatek, velmi mě tu bavil i několikrát politý a zkopaný svůdník Irving Eddieho Alberta, ten vzpomínky na prázdniny zajistí a naloží s nimi nejlépe, jak mohl.