Hráč (1972)

Alexej mi spočiatku pripadal ako klasický dnešný hipster. Ale prejdime k podstatnejším veciam. Klasická adaptácia knižnej predlohy. Čiže dobre sa na to pozerá, výhodou je fakt, že film je už staršieho dáta a nabral nostalgický charakter. Alexej je plný emócií, v jednom momente chce skákať kvôli žene do priepasti, potom sa nenávidia, a tak ďalej. Keď sa zdá, že filmom presakuje monotónnosť, tak nás z omylu vyvedie babička, ktorá by dala do laty aj Alexandra Veľkého a Stalina. Pri konci svojho účinkovania vo filme povie jednu dôležitú múdrosť, čím uzavrie koherentnú časť filmu, čo je našťastie väčšina. Potom už nasleduje oná skratkovitosť, kde neznalec predlohy pochopí, že sleduje adaptáciu, kde treba robiť kompromisy a "zmestiť sa". Film je značne nadčasový, v dnešných časoch sa z hráčstva stala totiž celospoločenská choroba, postihujúca nielen mladú mládež z univerzít (tú vlastne skoro vôbec), ale najmä najchudobnejšie zložky spoločnosti. Tie by s vyhratými 100 tisícmi naložili podobne nezodpovedne.

Není to špatné, dívá se na to dobře, ale přece jen Dostojevského psychologické hloubky těžko vystihne prostá kinematografie.

Zpočátku pomalé a nezaujaté, avšak postupně se tempo vyprávění zrychlilo a poslední třetina filmu již vynikající. Proto jsem nakonec přidala hvězdičku.

Může někdo dílo Dostojevského považovat za strhující? Aristokratická šmíra plná neznámých sovětských ksichtů a skvělých českých hlasů. Produkce asi neměla povoleno točit za dne, a v rozpočtu nezbyly peníze na osvětlení, jinak si těžko lze vysvětlit, proč se celý film odehrává téměř ve tmě. Nuda k uzoufání.(28.09.2016)

Film podle psychologického románu F. M. Dostojevského je v podstatě ruský, československá účast spočívá v obsazení několika menších rolí a natočení snímku v Mariánských Lázních. Drama nerovného vztahu žárlivého učitele Alexeje ke snoubence vznešeného, ale zchudlého generála, do něhož zasáhne příjezd energické, ale i bláznivé babičky rozhazující jmění v kasinu a ústící v hrdinovo propadnutí hráčské vášni, je ztvárněno konvenčně, sterilně, bezduchou kamerou a nadto na dnes již technicky degradovaný materiál. Patří-li přesto film k tomu nejlepšímu, co bylo v roce 1972 u nás natočeno, je dokladem hlubokého (nejen) uměleckého úpadku doby.(24.01.2014)