Horolezci (1973)

Úporná snaha o dramatizaci skutečného himalájského dobrodružství několika československých horolezců natočená někde v Tatrách. Jako rozhlasová hra by to mělo šanci být poměrně dobré, ale takhle provedené a doplněné prostřihy ze skutečné expedice to moc nefunguje. Herci se snaží, ale dialogy znějí lehce slaboduše. Nejlepší na tom všem je místy epická hudba Karla Svobody, která ale silně kontrastuje s laciným vizuálem, slabšímí dialogy a vyprázdněným příběhem a jen svými dramatickými tóny podtrhuje směšnost celého tohoto až skoro smutně dojemného televizního počinu.

Nebylo to vůbec špatné jak jsem čekal. Možná je to zkresleno mým obdivem k těmto mužům. Celkově však mi to však vyznělo tak nějak slabě, navíc já polodokumenty dost nesnáším. Přesto však dávám průměrné hodnocení. Hodně jsem ubral za psychologa a ty hloupé kecy kolem. Na konci to bylo docela napínavé.50 %

Natočit Himaláje v Tatrách, tak to je náhodou dobrá komedie. Jenda Kanyza chytrej jako vždy, takže jako čtyři, Karel Hlušička vyjímečně bez politických agitek a Ivánek Vyskočil nezklamal jako radioamatér s vousem pionýra. Pan Brzobohatý a pan Tříska to příjemně narovnávají a vyprávění pana Adamíry excelentní jako vždy.

Film působí velmi rozporuplně. Na jedné straně patetický, na druhé nudný. Krásné skutečné záběry z velehor se střídají s prokazatelně tuzemskými exteriéry a spoustou studiových scén. Výborní herci v násilných a nudných dialozích selhávají. Asi nebylo jednoduché takový film natočit, když na něho ještě navíc bylo zadání. Bylo třeba posílit národní uvědomění. Je evidentní, že nevznikal v tvůrčí a nadšené atmosféře.

Film se věnuje především vztahům v extrémních podmínkách, ztížených navíc ještě horšícím se počasím či odchodem průvodců. Kritická situace, maximální vypětí a nakonec i touha zůstat kousíček od splněného snu. Díky kvalitním hercům naštěstí nevidíme takovéto, jak já říkám, hysterické herectví, známé především z Československa, kdy herci křičí nebo se hádají až do hysterie. Tehdy to ovšem bylo běžné. Zde vidíme v tomhle ohledu komorní verzi emocí, přesto napjaté na nejtenčí vlasec. Nevím kde tvůrci natáčeli, možná v Alpách, možná v Tatrách, ale vše vypadá reálně a jde skutečně o příběh, který začíná fádně, ale stahuje se až do velkého dramatu.