Bílé slunce pouště (1970)

Když je dnes 106. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, tak si dovolím napsat komentář k hvězdnému filmu s jedním nejpopulárnějších filmových rudoarmějců občanské války.  A tím rudoarmějcem je soudruch Fjodor Ivanovič Suchov , rudoarmějec Zakaspického mezinárodního revolučního proletářského pluku pojmenovaný po Augustu Bebelovi. Ten se vrací z Turkestánu domu k Amuru nebo do Samary za svojí ženou Kateřinou Matvejnou. Cestou objeví hlavu koukající z písku,  pak jsou mu svěřeny ženy Černého Abdaláha: Zarina, Džamila, Gizel, Saida, Hafiza, Zukhra, Leila, Zulfia a Gulčataj (jsou po nich pojmenovány krátery na Venuši, po Kateřině taky). K ruce dostane mladého rudoarmějce Petruchu. A taky musí navštívit celníka z dob minulých Pavla Artěmjeviče Vereščagina, který zpívá píseň Vaše blahorodí. Je eastern, který je westrenější něž kdejaký western. Smutný i veselý film, který se na Bajkonuru promítá kosmonautům před letem do vesmíru.  Jak jsem psal hvěždný film.

„Biele slnko púšte” je naprostounikátnyma zrejme iojedinelým→ právoplatným,kultovýmsnímkom, ktorý v dobe svojho vzniku videlo v sovietskych kinách neuveriteľných34,5 miliónovdivákov, pričom ho pôvodneodmietli(z)režírovať dvaja uctievaníAndrejovia, t. j.TarkovskijaKončalovskij, keď si potom následne mohli tak maximálne → »búchať hlavy o steny«, aký výnimočný film sa vskutku tomu režiséroviMotylovipodarilo nakrútiť, keď jeradosťvnímať každý jeden úžasný záber, pritom on sám sa pre zmenu napríklad zaseinšpirovallegendárnymi westernmi →StagecoachomaHigh Noonom, keďže ale namiesto Divokého západu, mám teraz najskôr očakávať predovšetkým »EASTERN« v podobe „Divokého východu” a v štandardnej kombinácii s typickými znakmi „dobrí” a „zlí” , a tak sa tradícia zachovala v obidvoch obdobách. Nechcem sazbytočneviacej rozpisovať, to treba skrátka raz vidieť, ako o tom sto krát počuť ! Priam najideálnejšie to pomenoval sám režisér Motyl: „Jedná sa o "koktail" dobrodružnej ruskej ľudovej rozprávky a westernu” . To, myslím, hovorí, úplne za všetko.Hneďsi to choďte pozrieť, keď vzápätí uvidíte, že určite nebudete banovať ! Aspoň ja (osobne) som totálne nadšený.

Prvú hodinu sa v podstate nič nedeje. Vďaka exotickému prostrediu a zopár zábavným momentom, najmä pri záberoch na Suchovove zahalené ženy, je však aj tá nuda pozerateľná. Potom nastane istý dramatický moment, mimochodom dosť krutý oproti predchádzajúcemu deju a záverečných 20 minút je skutočný akčný eastern so všetkým, čo k tomu patrí. Nálada sa však zmení, ide skutočne do tuhého a pribúdajú mŕtvoly. Obľúbenosť snímky na východ od nás tunajší ddivák asi nepochopí, ale to bude platiť v mnohých prípadoch aj opačne.

Súdruh Suchov prináša s červenou hviezdou na čele do turkménskej púšte spravodlivosť. Tento člen zakaspického revolučného proletárskeho hnutia je zábavnou postavou, s ostatnými postavami je to slabšie, záporáci takmer nič nepovedia. Porovnávať tento silno na červeno zafarbený eastern s Leoneho westernami je úplne scestné. Skôr s našimi paródiami ako Limonádový Joe, akurát sa mi zdá, že tu to súdruhovia z CCCP mysleli s revolúciou v púšti úplne vážne. Dej je dosť chaoticky vyrozprávaný, občas nezmyselný a tak sú tri hviezdy skôr za zábavné hlášky a zobrazenie myšlienok Suchova na svoju Katarínu.
––––Teraz kráčam púštnym pieskom opačným smerom, pretože revolúcia si to tak vyžaduje. ––––Женщина тоже человек.–––– Pripomienky sú? Pripomienok net.

Ze všech žánrů se od vzniku kinematografie prý nejméně změnil western. Postupem času však došlo k jeho štěpení. V šedesátých letech se etabloval takzvaný Spaghetti western. Filmy mívaly italského režiséra a neitalské, často americké herce. Během dvaceti let jich bylo natočeno zhruba šest stovek. Vyznačovaly se vesměs mizernou kvalitou a většina jich zůstala po právu zapomenuta. Výjimku tvoří filmy Sergia Leoneho, patřící mezi nejlepší westerny vůbec. Další kategorií byly takzvané Rudé westerny. Čili příběhy z Divokého západu, ale natočené ve východním bloku. Téměř výlučně vznikaly v koprodukcích států bez účasti SSSR. Občas získaly kultovní status, ale jejich věhlas nepřesáhl hranice socialistického světa. Typickým příkladem je série o Winnetouovi, nebo Limonádový Joe. Třetím subžánrem westernu je Eastern, čili film s westernovými prvky, zasazený do reálií Sovětského svazu. Zpravidla se odehrával v okrajových částech země, v Kazachstánu, nebo v dalších středoasijských republikách. Býval zasazen do dob Ruské občanské války, kdy se sovětská moc teprve konsolidovala a pohraničí ovládaly loupeživé bandy, nebo místní vládci nezávislí na Moskvě. A do této kategorie patří Bílé slunce pouště. Příběhem schématický, ale díky prostředí téměř surrealistický film s neopakovatelnou atmosférou a úžasnými dialogy. Děj dovedně balancuje na rozhraní komedie, dramatu a tragédie a navrch nabourává několik klišé.