Propast (1982)

Výborní herci té doby v naprosto podprůměrné TV inscenaci. Předvídatelné od začátku do konce, takže závěrečné odtajnění s dovětkemani ho neznalnení žádným překvapením.Motivy bilancujícího konce roku, propasti a rozvodu se potkaly v příběhu tak fádním, že si označení drama nezaslouží. A jestli Honajz snímek označil za emotivně vyděračský, pak mu gratuluji, protože já jsem tam ani ty emoce nenašla.

"Ty ho neznáš !! Může se vrátit taky za týden.." ;) Taková malá velká bizarní raritka s nečekaně silvestrovskou tématikou a především spoustou známých tváří, jakkoli známých o dost let a bijáků později.. Těžká asociace s případem Jessiky McCluerové baví v třetím plánu jako hvězdný stroj času.. Ačkoli dneska už by se se Stropnickým nikdo nevytahoval..;) Ani na laně..;)

Nemám rád emotivně vyděračské filmy, kde je hned po odhalení zápletky jasné, kam tvůrci směřují - a ono to tak fakt skončí. Holt život za život, plakej, diváku, protože chceme. Celé je to uměle roztahané na 70 minut, takže k onomu odhalení zápletky dojde snad až po půl hodině a do té doby sledujeme záběry jak jednoho navenek šťastného páru, tak party, která jede autobusem na Silvestra do nějaké boudy u lomu Amerika a cestou zpívá echt trampské písničky. A aby byla legrace, je tu tlustý pán s pašíkem v košíku pro štěstí. Psychologie nulová, hlavní hrdina tak čistotně spravedlivý, obětavý, bez bázně a hany, až působí jako myšlenkový konstrukt scenáristů, ne životná bytost, pár debilů, kteří lezou, kam nemají, zcela nepovedená atmosféra (ten pokus o trampské a pašíkovské ozvláštnění je sice svým způsobem sympatický, ale nepovedený, umělý a opět zcela nedůvěryhodný), a nakonec ani ta Adamovská vlastně neměla co hrát, nakolik asi měla být jakýmsi katalyzátorem "prozření". Souhlasse snorlaxovým komentářem.

Film, který se napůl zabývá dramatem u štoly a napůl manželskými problémy. Asi aby to mělo tu svou vyplňovací omáčku. Já bych se přimlouval spíše za to první. Tím spíše, když osud problém vyřeší za všechny tři. Sedmdesátiminutový filmeček nebyl příliš dramaturgicky vyvážený a scénář byl také trochu podprůměrný.

Námět o jeskynních záchranářích zasazený do silvestrovské noci byl zpracován pro televizi a v typickém normalizačním akcentu, takže pochopitelně nemohlo chybět ani řešení krizového vztahu v typicky psychologickém podání jak ve své době bylo velice zvykem. A jak jinak, nebyl to zrovna šťastný tah, neboť to naprosto narušuje hlavní dějovou linku o záchraně mladíka uvíznutého v jeskyni. Tím se snímek stal velice unylým a v tomto směru nezajímavým. Bez toho by to byl jinak na českou normalizační tvorbu vcelku dobrý televizní dramatický film v tomto směru zcela nevídaným.