Hlídač č. 47 (1937)

Před tím než si pustíte tento film doporučuji přečíst si knihu. Sama jsem ji četla a musím říct, že změnila mé myšlení a pohled na společnost.Překvapilo mně, že film je věrný předloze. Spousta scén a hlavně dialogů je jak z knihy vystřižená, (scéna v hospodě, kočka a hodiny), dokonce i text písně, kterou Douša zpívá v hospodě, je v knize. Hlídač vypadá přesně tak, jak ho pan Kopta vykreslil, jen ten plnovous mohli mít delší. Z chvály přejdu k výtkám - Douša neměl syna, ale toužil po něm, vážil si Aninky, nehrál dámu a nikdy si neoholil svůj plnovous! Starý Zuzka chtěl skočit pod vlak, ne Ferda a Aninka tolik neprahla po Ferdovy. Je škoda, že ve filmu nebyla ukázána jeho bolestivá minulost, kvůli které je Douša tím kým je. Posledních 20 minut mně zklamalo. Konec neodpovídá předloze a zrovna mně zajímalo, jak bude konec ve filmovém zpracování vypadat. Dávám 3,5* za dialogy. (Hlídač z 2008 - 1*)

Nádherná práce. Pěkně ponuré a velmi citlivé téma. Hrozná doba především pro ženy. Doba kdy se sňatky domlouvali nebo se konaly z rozumu. Krásná paní hlídačová prakticky na samotě s hluchým chlapem, který neprojevuje dostatečně city. Proto je jasné, že se těžko sama bude bránit vesnickému hejskovi, který se jí snaží dostat do kalhotek. Rád sem viděl tuto verzi.

Starý hlídač trati se svou mladou ženou zachrání mladíka, který chtěl spáchat sebevraždu. Tím si přivedou do života problémy, protože zachráněný se zaměří na získání mladé paní a hlídač musí zatím vyřešit, co bude dělat se ztrátou sluchu. Když se mu najednou vrátí, je ze začátku nadšený, že se dozví, co o něm lidi říkají, když si myslí, že je neslyší. Skvěle napsaný a zahraný příběh, který stojí na ústřední trojici Průcha, Glázrová a Boháč.

První verze filmu Hlídač č. 47 od autorů Josefa Rovenského, Jana Svitáka a Otakara Vávry. Ani jeden před tímto filmem ještě nezazářili. I když jsem zatím neviděl Rovenského jiné filmy. Prvně jmenovaný ani potom, J. Sviták se blýsknul Přednostou stanice a Vávrovy slavné chvíle teprve měly přijít. A na hlídačovi to je poznat. Zatímco u verze s Rodenem jsem si všímal zbytečně delší stopáže, zde je naopak krátká. Celý děj je tak docela svižný, což se odráží mj. i na dialozích. Herecké výkony jsou skvělé, hlavně Ladislav Boháč, pro něhož role namachrovaného floutka a grázlíka byla hodně neobvyklá. Bohužel snímek provázela špatná kvalita obrazu i zvuku. Přesto je to první verze, ta původní, a své kvality rozhodně má.

Překvapivě stále nadčasový snímek, který by si zasloužil pořádnou rekonstrukci (vysílaná kopie je v absolutně strašném stavu). Nejnovější Renčovu verzi neznám, ale původní filmová adaptace v režii Josefa Rovenského překvapuje silnými hereckými výkony (Marie Glázrová je tu fantastická) a atmosféra by se tu taky dala krájet. Vytknout lze snad jen příliš krátkou stopáž (film v několika momentech může působit zkratkovitě), ale nic to nemění na tom, že původní Hlídač č. 47 stojí za to vidět i přes své stáří.