Přednosta stanice (1941)

Přednosta stanice patřil k pravidelně vysílaným komediím po celou dobu, co jsme doma měli televizi. Viděl jsem ji nespočetněkrát, naposledny tak před 15 lety. Při dnešním repete jsem koukal, jak moje paměť zazdila úvodní scénu v restauraci, odkud Burizón chce prchnout bez placení. Od cesty vlakem na černo, až po vniknutí na železniční stanici a následné humory, si děj pamatuju velmi přesně. Výkon Vlastíka v rezonanci s Marvoušem je osvědčeným schématem, kde Marvy v roli nadhazovače zdárně umožňuje králi komiků zažehávat termojaderné fůze humorných nápadů, slovních hříček, mimiky a situační komedie. Celou scénu velmi plodně doplňují postavy jako Čenda Šlégl se svým nosovým kňouráním zdegenerované vrchnosti, Vašek Trégl se projevem podceňovaného ichtyla, až po Darju Hajskou, která už ve svých třiceti vypadala na šedesát, jako zástupci prostého, dělného lidu. Naproti tomu krásný manželský pár Jelenů, který tvoří pohledný pěvušák Tonda Zacpal a Zita Kabátová, představují střední třídu, která dosáhla jistého postavení a snaží se vlichocováním nadřízeným si vylepšit svoje existenční nyvó. Ono vůbec v těchto (post)prvorepublikových filmech je velmi patrné, jak se hrálo na funkce a tituly a poldézavým rektálním alpinismem se člověk posouval po společenském a funkčním žebříčku vzhůru, plus upevňoval svůj pocit důležitosti skrze vlivné známé. Ono to přetrvalo vlastně dodnes. Tato hravá a bujará komedie byla natočena za protektorátu v roce 1941, totalitní mašinérie chtěla pobavit masy a vzbudit pocit, že je všechno v pohodě. Scénář vychází z divadelní hry francouzského autora, zkrátka salónní komedie plná záměn postav, odchodů, příchodů, zmatků a pletich, zejména těch sexuálně podbarvených. Osvědčené schéma. Vypravuji zvláštní vlak s pěti lomokotivami do Brusle. Odjézd!

Tahle Burianovka má krapet pozvolnější začátek, ale od příjezdu generálního inspektora Marvana do Mokré nad Soupravou, a záměny slepého pasažéra Buriana za přednostu stanice se to rozjede jako mašina. Za mne tedy poněkud slabší, než když Vlasta Prášil, nebo stál u pokladny, nicméně stále nadprůměrné, na ty 4* to v pohodě vytáhnu. Pravda je, že jeho Ťopka je spíš roztomilý, než nějak obzvlášť vtipný.

NajlepšíBurianovfilm, a to z pozície ako zábavnej, tak i celkovej. NajvtipnejšíAnton Špelec, ostrostřelectotiž bol jedným z tých, ktorých výsledok stál hlavne na jeho schopnostiach a v ostatných aspektoch trochu zlyhával, zatiaľčo Přednosta stanice všetky tieto má úchvatne vychytané a poskytuje nielen vynikajúci pôžitok, ale rovnako aj krásny pohľad na dané remeselné parametre. Zážitkové sledovanie. Ďakujem, p. Burian!    aktualizácia: Ešte furt mám kŕče zo scény s telegrafom.

[1,5*]"To se mi jednou stalo, že mi jeden utek bez placení. A já mu musel potom platit tři neděle léčení."Opakujem to znova a znova, ale Vlasta Burian proste nie je môj štýl (ani herectva, ani humoru) a výnimkou nie je ani jeho slávny "Přednosta stanice" (to skôr naopak). Jan Sviták je evidentne ako režisér bezvýznamný, nenakrútil nič svetoborného a takým pre mňa nie je ani tento film (štatistika proste nepustí). Ja sa síce považujem za veľmi tolerantného diváka a dokážem prihliadnuť na vek filmu (keď treba, prižmúriť očko, či dve), ale aj to má svoje hranice. V prípade tohto filmu nachádzam iba minimum atribútov, ktorými by ma dokázal pozitívne zaujať. Humor je prevažne nevtipný, silený, postavený väčšinou na tom, že Vlasta Burian zo seba robí totálneho debila, čo u mňa vyvoláva skôr silné rozpaky, než pobavenie a smiech (vrcholom trápnosti je, keď sa Burian snaží napchať si do úst celý bochník chleba, alebo keď sa snaží prepchať veľký kufrisko cez malé okienko). Ono ten jeho Karel Ťopka je veľmi podivná postava. Keď práve neokupuje kupé načierno, nekradne jedlo, či inak nepodvádza, zo slaboduchého šaškovania veľmi "prirodzene" prechádza do spevu (vtieravá titulná pieseň) a ako zlatý klinec začne na záver vypúšťať moralistické múdra (niečo o "mlsném kocourovi"), práve on, ako tá najpovolanejšia osoba. Herecká úroveň vo všeobecnosti nie je žiadna sláva (toporná Marie Norrová (Pepička), príšerne prehrávajúca Růžena Šlemrová (Olga Pěnkavová), otravný Čeněk Šlégl (statkár Arnošt Pěnkava)), čo sa dá, zachraňujú aspoň vždy perfektný Jaroslav Marvan (generálny inšpektor Jiří Kokrhel) a v menšej role výborný Theodor Pištěk (majiteľ reštaurácie Hejhal). Práve scéna v reštaurácii v úvode filmu je jedna z mála zábavných (a to bola pôvodne vystrihnutá!). A nepotešila ma ani tá dychovková hudba (Jára Beneš), ktorá ide v takom kolotočiarskom štýle ("pouťová atrakce") dookola ako verklík."No pane přednosto. Vy asi nevíte, s kým mluvíte." "No schválně, jestli mě to překvapí."

Skvelá burianovská komédia, ktorá má síce prostinkú zápletku a to krásnu pani prednostovú, okolo ktorej krúžia muži ako muchy okolo lampy, ale Vlasta Burian stvárňujúci chudobného vandráka dokáže svojimi gagmi zachrániť nemožné. Síce sa k záletníckym manévrom pripletie vlastne len náhodu, no spôsobí problémy nie len prednostovi stanice, ale všetkým zúčastnený a nakoniec z toho "vybruslí", ako sa hovorí, tak že sú nakoniec všetci šťastný a spokojný. Produkcia je predvojnová a má typickú groteskovú atmosféru a všetci herci do nej zapadajú jeden ako druhý. Marvan ako prísny inšpektor na jednotku a Burian ide ako píla. Ženy síce trochu prehrávajú, hlavne pani veľkostatkárová a jej slúžka, ale to už k dobovému koloritu patrí. 90%