Divoch (1936)

Celkem parádní film s poněkud slabším koncem ála teta Kateřina (on chce, ona ne, pak ona chce, on ne, a tak pořád dokola). Také ty dvě blondýnky mě matily, nevěděl jsem, která je která, naštěstí se ve společných scénách moc nevyskytovaly. Film mnohým překvapí, jednak exteriéry, jednak např. Pištěk řekne, že je něco "blbost", a celkem dvakrát se zmiňuje Nietzsche. Čímž se úroveň celého filmu dostává minimálně o dva stupně výš a i filozof si přijde na své. Byť bylo poněkud nešťastné, že se citovaly zrovna Nietzscheovy úvahy o ženách. Neboť co o nich může vědět člověk, který nebyl nikdy ženat ani ve vztahu a i ten syfilis chytil v bordelu, a to ještě údajně od muže?

V mnoha ohledech jde o pozoruhodný film. Komedie zasazené především do exteriérů, navíc v zahraničí, nebyly úplně běžné. Vlastně si vybavuji jenTři kroky od tělaK. Lamače, které se odehrávají v Cannes na francouzské riviéře. To ale není zdaleka vše. Rozbor hereckého obsazení by vydal na mnoho řádků. V době natáčení pětatřicetiletý Wanka, který s herectvím začal až v osmadvaceti, ovlivnil zvláštním způsobem dynamiku mnohých scén. Jeho projev byl introvertní, jakoby vláčnější a pomáhal mu vytvořit auru tajemna. Pro českou kinematografii je škoda, že byl o dva roky později zapuzen českou veřejností. Pak tady máme Nancy Rubensovou, která ve svých jednadvaceti hrála patnáctiletou divošku s temperamentem, který plně vynahrazoval rezervy v hereckém projevu. Role jí krásně sedla a dala vyniknout jejímu příjemně zvonivému smíchu. Bylo osvěžující ji sledovat i poslouchat. Mnoho dalších filmů nenatočila; v konkurenci velkých hereckých osobností, navíc ve složité době, obstát nemohla. Další poněkud záhadnou herečkou byla Truda Grosslichtová. Jen díky druhé světové, která ji přiměla stáhnout se kvůli svému původu do ústraní, není součástí pamětnické síně slávy. Lehce raritní jsou také dvě roličky, dnes bychom řekli camea Pivce a Marvana, kteří pronesli každý snad jen pět vět. Naopak role hereckých matadorů Pištěka a Nedošínské, můžeme brát za zlatý standard. A na závěr jsem si nechal Čeňka Šlégla. Pro všestraného umělce, který si o rok později vyzkoušel i post režiséra, byl Divoch prvním realizovaným scénářem. A nutno říct, že na první pokus to nebylo špatné. Pravdou ale je, že zvláště v závěru už to bylo překombinované a že náhoda s jakou se Mirek dostal právě do Jugoslávie a do konkrétní vily a ještě jako poutník... . Ale tak jako u ostatních filmů pro pamětníky i tadyje potřeba divácká vstřícnost...je to devadesát let stará komedie. Navíc udělaná lidmi, kteří mnoho zkušeností neměli.

Na tu dobu a na Jana Svitáka to zase není až tak hrozné, jsou to pro mne tak dvě až týi hvězdy. Wanka je docela dobrý (srovnejte s hrozným V Borským ve Třech mužích na sněhu), vypadá jako chlap a hraje vcelku přirozeně, Nancy Rubensová je místy sice nejistá, její smíchy a pláče jsou hrozné, ale vypadá dobře a má určitou přirozenost, která není od věci,. Pištěk a Nedošínská jsou jako obvykle 'mám vysloveně pocit, že TP hraje to samé o tři roky později v Bílé jachtě ve Splitu, akorát, že tady je to Dubrovník :-)), Franta Paul taky jako obvykle, to jest špatný, jeho popularitu moc nechápu. Scénář Čeňka šlégla je jenom rutina, snaha o některé hlášky selhává, ale exteriéry jsou krásné. Truda Grosslichtová standard, souhlasím, že role správce B Hrstky je hrozná a navíc ve chvíli, kdy jsou plátně s Pištěkem, by to chtělo širokoúhlou projekci. Zápletky s falešnou identitou jsou sice z dnešního pohledu obehrané, ale pořád to jde a tehdy to možná tak nebylo.

Jak jen to slušně...Rolf Wanka byl bezpochyby fešák, ale ten jeho úsměv na mne vždycky působil nepřirozeně, neřkuli slizce, což obvykle dorazil tím, že promluvil. Nancy byla možná sošná, nicméně její šklebení, případně hysterický smích bylo čiré utrpení a v mnoha okamžicích jsem si přála, aby si to (když už měl někdo ten nešťastný nápad s jejím obsazením) prohodila s Trudi, která je mi alespoň sympatická, i když herecky si holky mohly podat ruce. Jediný vtipný moment celého filmu tak bylo Pištěkovo závěrečné platichaření s výstřely a výkřiky ve snaze přivolat zpět nafučeného ženicha. Kromě toho mi hlava nebere, jak strašlivě muselo od roku 1936 postoupit globální oteplování, protože si i po dlouhých letech stále ještě živě pamatuji strašlivé a dusné noci a neméně rozpálené dny Jadranského podnebí, takže když mi hrdinové před očima hopkali po krk zafačovaní do oděvů, ve kterých by směle přežili i mírné mrazíky, o důkladných pyžamech a prošívaných dekách na spaní nemluvě, polil mne s hrůzou i pot jen při té představě.

Velmi špatný film. A to po všech stránkách. Naprosto slaboduchý scénář Čeňka Šlegla zazdil svou režií Jan Sviták. Šmírácké výkony některých herců, především mladičké Čechoameričanky Nancy Rubensové, pak už film nemohly nijak poškodit. Film je i vzorovou ukázkou diletantského střihu a naprosto zmršených postsynchronů. Ale i tak jsem dal tomuto filmu pět hvězdiček, protože mne všemi svými chybami okouzlil, takže jsem si ho zkouknul dvakrát. Skutečně zábavným se mi jevil pouze komický mladoženich Františka Paula, jehož hlášky občas zajiskřily vtipem.