Hedvika (1979)

Typická inscenace z dob minulých. Černobílé nastavení charakterů, přemíra životních mouder a dialogy poplatné době. U starých inscenací mi hodně vadí scény, kdy spolu dva komunikují a jeden je ke druhému celou dobu otočen zády. Tohle dělával Dietl, tak jsem hned hledala, kdo napsal scénář. No, zřejmě byl tenhle komunikační model obecně v kurzu. Na to, jak je to dlouhé, tak vlastně o ničem...

Nejde mi ani tak tak o to, že to bylo zbytečně rozvláčné, a že hrdinka řešila mimo práci v osobním životě tak banální věc jako rozvod milence, která už tu byla milionkrát, ale jde mi to, že ani jedna SPOILER - z větví příběhu nám nepřinesla konec. Prostě najednou do hovoru vpadnou závěrečné titulky. Tak to si tedy tu ztracenou hodinu odskáčete v hodnocení.

mladá lékařka hedvika, s ambicemi v dětské psychologii, volí mezi teplým místečkem na velké klinice ve městě a dětským domovem na venkově.. i přes nevoli svého arogantního, ženatého přítele zvolí možnost bé a já se (spolu s oficiálním textem distributora) ptám - je její životní rozhodnutí správné??:-))

Upovídaná televizní inscenace, vcelku o ničem. Mladá paní doktorka, ženatý přítel co jí slibuje rozvod, kariéra jinde - u dětiček v dětském domově. Netušil jsem, že překlad německého slova "psychologie" je psychiatrie. Viděl jsem manželku Svatopluka Skopala a víckrát ji v tomto filmu neuvidím.

Jediné hezké na tomto filmu je hudba Jiřího Bulise. Jinak je dost otřesný.