O princezně se zlatým lukem (2002)

Rudolf Tesáček je režisér, ktorý celý svoj profesný život zasvätil natáčaniu televíznych filmov. V priebehu rokov 1974 až 2002 ich zrežíroval naozaj veľa. Viaceré z nich sú televízne rozprávkové inscenácie. A keďže som v poslednom čase zhliadol viacero titulov z tejto kategórie, ktoré režírovali ženy (Vlasta Janečková, Svatava Simonová a Jiřina Pokorná - Makoszová), tak som dal možnosť tomuto pánovi, aby sa im pokúsil konkurovať. Pustil som si rozprávku "O princezne so zlatým lukom". Je to jeho posledné dielo, ktorým v roku 2002 ukončil svoju dlhoročnú kariéru. Príbeh o nesympatickej princezne, fanatickej feministke, ma nebavil, spievané pasáže ma iritovali a i celkové spracovanie sa mi zdalo jalové. Rudolf Tesáček s týmto titulom súboj s vyššie spomenutými českými režisérkami jasne prehral. *

Česká televizní pohádka vyprávějící o princezně Jeleně (pohledná P. Vitázková), která má špatné zkušenosti s muži, a proto je vůči nim nepřátelská a odmítá se vdávat. Naonec podlehne nabídkám prince Vladana a slíbí, že si vezme toho, kdo ji porazí v její oblíbené lukostřelbě, neboť v této disciplině se cítí neporazitelná. Do jejího království zavítají dva potulní muzikanti (R. Vojtek a I. Ondříček), první z nich se zamiluje do královské podčeší (neboli ochutnávačky nápojů) Štěpány v podání J. Čvančarové a druhý, z něhož se vyklube onen princ Vladan, se sbližuje se samotnou princeznou. Princ Vladan se vyznačoval vysokou postavou a dlouhými neupravenými vlasy s nehezky vyhlížející pokrývkou hlavy, avšak herecky mě pan I. Ondříček zaujal zřejmě nejvíc ze všech účinkujících v této pohádce. Záporné postavy představovala nepřátelská skupina složená z bývalých ministrů J. Apolenáře a E. Parduse usilujících o návrat na jejich bývalé posty a proradné šenkýřky P. Jungmanové, kteří se snažili překazit princezně její souboj s princem Vladanem. Domnívám se, že u tohoto filmového díla byla první polovina lepší než druhá, neboť v závěru pohádky jsem zaznamenal jisté nesrovnalosti v ději, což mělo na celkové hodnocení určitý vliv. Nepatrnou roli hospodského, v jehož lokále trávili veškerý čas propuštění ministři plánující státní převrat, jenž měl spočívat v omámení princezny během jejího duelu s I. Ondříčkem, ztvárnil Z. Junák. Pohádce R. Tesáčka tak uděluji průměrné hodnocení, což je na podobný televizní typ pohádek v novém tisíciletí slušný výsledek.

„Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden, a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být, nelze se jí ubránit.“Na téhle pohádce oceňuji zejména krásné písničky (s trefnými texty Arnošta Goldflama). Ten příběh sice možná není tak pohádkový, jak by se na pohádku slušelo (chybí zejména jakékoliv nadpřirozeno), ale mě coby milovníka hudby v tomto případě na čtyři hvězdičky stačí ty krásné písničky (a celkově uchu libá hudba). Po herecké stránce jinak též nemám výhrady, potěší zejména Jitka Čvančarová.

Hvězdička za to, že to je v podstatě schizofrenní záležitost. Jinak to nemá s pohádkou moc společného, herci jsou prkenní a Igor Ondříček s dosti šílenou parukou, díky níž vypadá trochu jako úchyl, trochu jako disco 80. let 20. století, přímo stromový. Herecké umění = 0 slušelo Arniemu jako terminátorovi, ale zde princi ne. Do toho započtěmež nadpočet neuvěřitelně vlezle nyvých písní a říkanek s vysloveně a místy až nelidsky stupidními texty a na pozvolné utrpení je zaděláno. On ale je scénář i jinak neuvěřitelně stupidní. Pozvolné utrpení překvapivě - protože tou dobou si člověk myslí, že větší nesmysl už to být nemůže - vyvrcholí v závěru, kdy dojde k měření dovednosti a umu v maskované soutěži, kdy už stejně každý ví, kdo je kdo, přesto však protagonisté pod maskami pronášejí a v druhém případě huhňají "odhalující narážky/poznámky". Jedním slovem: bizár.

Podívejte, je to pohádka pro děti, ano? Přiznejte si tuhle skutečnost a nejdnou to není ani zpoloviny tak hrozné, jak se to na první pohled zdá. Ano, dialogy jsou občas trochu topornější, ovšem není to ani zdaleka tak nesnesitelné, jak si tady někteří stěžují. Písničky jsou hezké, příjemné na poslech, často chytlavé, příběh i jakž takž originální. Postavy sympatické (až teda na prince Vladana v jeho oholené dredové verzi, tam je to vážně divné...) a s vcelku uvěřitelnými charaktery. Za mě trochu lepší průměr televizních pohádek.