Harikomi (1958)

Na malé ploše pokojíku tradičního ryokanu, ze kterého je omezený výhled na zahrádku a verandu domu naproti, se hitchcockovsky rozehrává velké drama. O abnormálně parném létu (ulepeně propocená atmosféra neustálé výhně, hluku cikád a monzumových dešťů z toho čiší natolik, že i vy budete propocení skrz naskrz) se tým detektivů vydává železnicí z Tokia na druhý konec Japonska (již tato předtitulková pasáž je mistrná), jelikož dostanou tip, že vrah po kterém dlouho pasou, by se tam mohl pokusit kontaktovat svou dávnou lásku. Jenže po příjezdu na místo po pachateli nikde ani stopy a dívka se ukáže být nudnou usedlou podpantofelnicí starající se domácnost se třemi dětmi. Začíná tedy nekonečné pozorování dění naproti, zda se přeci jen dotyčný v průběhu následujících dní neobjeví... Nomura mistrně na oné omezené ploše rozehrává drobné etudy ze života rodiny, děcek, osazenstva hostince či přilehlého trhu, že to ani chvíli nenudí. Navíc během dlouhých hodin pozorování baráku naproti má mysl ústředního detektiva tendenci analyzovat, jak a proč zde skončil. V těchto pasážích je to mix charakterové drobnokresby s čirou procedurálkou o poctivé práci detektivů plné našlapaných kilometrů, desítek zpovídaných a opakování stále stejných otázek, dokud z dvou drobných střípků nesestavíte jeden titěrný. A když už si po prvotřídní hodině přeci jen začnete říkat, zda to navzdory kvalitám skutečně vystačí na dvě hodiny stopáže, tak totéž si evidentně řekli i tvůrci. Nebojí se tedy dělat kroky, aby k tomu nedošlo. Zda udělali dobře je věc jiná, za mě úplně ne. Na kvalitě to neztrácí, ale již to není tak hutné, soustředěné a překlápí se to spíše ve vztahovku. Veškeré charaktery jsou však i nadále zajímavé. Pokud máte rádi poctivé, na chybujících charakterech postavené kriminálky "ze života", tak tohle by byla škoda minout.(20.09.2025)

Dva detektivové sedí celé dny v pronajatém pokoji uprostřed parného léta a pozorují na první pohled ničím výjimečnou nudnou hospodyňku a trpělivě čekají, jestli je dovede k vrahovi zastavárníka, po kterém pátrají. V tomto duchu se nese první víc než hodina, ale přesto to není vůbec nuda. Naopak. Harikomi svým pomalým tempem a atmoférou baví od začátku do konce.(11.08.2023)

Kvalitní krimi, které svou procedurální náturou připomene například Stray Doga od Kurosawy. A podobnost zde nekončí, neboť Stakeout nabízí i stejně dusnou atmosféru pražícího léta. Vzhledem k z definice nezáživného námětu sledovačky má film až překvapivě zdařilé tempo. Příběh je odkrýván zkušeným vyprávěcím stylem, který upoutá hned od začátku. Nomura tradičně nabízí jeden skvělý záběr za druhým a charismatické obsazení definitivně posouvá tento film mezi špičku svého žánru.(21.06.2015)

Luxusní psychologická krimi, silně kořeněná noirovými postupy. První část se nese vduchu pomalého plynutí a velkého důrazu na navození atmosféry skutečně parného léta. Posléze dochází k prudké gradaci a nečekanému vypointování, trochu ve stylu jiného režisérova klenotu - skoro o 20 let mladšího Castle of Sand. Dvojice "mladší (Minoru Ohki) a starší (Seiji Miyaguchi) detektiv" je zažitým archetypem, zde je ale jejich souhra pojatá neobvyklým způsobem a vymyká se všelijakým očekávatelným klišé. Zdůrazňovat skvělé, přirozené herectví Hideko Takamine, je asi zbytečné. Ti, kteří mají rádi např. Straits of Hunger od Tomu Uchidy či Kurosawovo Nebe a peklo, nemohou s Harikomi šlápnout vedle.(05.03.2010)

Kvalitní krimidrama o třech detektivech pátrajících po vrahovi za parného léta.(70%)(19.03.2022)