Sedm a víc (1973)

Zcela nejvíc mě zaujal takřka výborný horrorový nápad automyčky, do níž se při zabočení do garáže proti vůli dostane vytipovaný auťák, jehož řidič se onedlouho na to vytratí ze světa. K menšímu zklamání se ovšem ve druhé polovině vytratila i tato zápletka, takže záchrana člověka chyceného do pasti téměř smrtelné, následovaná sáhodlouhou nabitou honičkou, znamenala ještě kdesi v polovině i úplný vrchol filmu. Samozřejmě, že je plně poznat, kde přesně se Philip D'Antoni na příležitostném postu režiséra stylově inspiroval. Zároveň jako tvůrce, který před tímto vyprodukoval dva ve své éře snad nejvlivnější krimi thrillery s automobilovou honičkou (a zaFrancouzskou spojkuobdržel coby producent i jednoho z Oscarů) si mohl snad bez uzardění toho Friedkina dovolit kopírovat. Změť množství postav zvláště ze začátku působila nepřehledně, většina těch postav i herců méně výrazně, Roy Scheider mě tady tolik nestrhl a čistě jako původně plánovaný spin-offFrancouzské spojkytohle dost prohrává. Ale přesto šlo za mě pořád o vydařenou ukázku klasické oldschoolové akční krimi, jaké mi obvyklé sedí, se skvělým poctivým řemeslem a funkční, vcelku realistickou atmosférou velkoměsta. Těsně po zhlédnutí bych snad dal i slabší 4*, jen s odstupem pár dní cítím, že mimo dvou myčkových scén, jedné honičky a vrcholné přestřelky už nezbývá z toho méně akčního zbytku tak moc, co by stálo za zapamatování a činiloSedm a vícv dobové žánrové konkurenci výraznějšími.[70%]

Takhle, podruhé už bych se podíval jen na tu skvělou automobilovou honičku uprostřed filmu a ten konec s čekáním na oba padouchy u barabizny jiného padoucha hned u vlakových kolejí, ale jinak mě to zas tak moc nebralo a přijde mi, že sice ty záměny byly fajn a nečekané, takže hýbaly dost dobře dějem, ale na druhou stranu jsem si říkal, že jak padouši, tak poldové jsou trochu natvrdlí a některé věci mi logicky nedávaly smysl. Což u filmu, který si hraje na realističnost a pomalejší vyprávění děje, je poněkud vidět. A třeba právě při té honičce městem, kde obě auta jedou několikrát na červenou a nepovolenou rychlostí, tam nevěřím, že by je měšťáci nezačali stíhat dřív. Ale jinak scénář je hodně dobrý, pokud se samotné výstavby a napětí týče, a Roy hraje dost slušně.

Nie je to skvelý film, ale evokuje čas, miesto a štýl, ktorý k tomu patrí. Drsná policajná dráma zo 70. rokov sa odohráva v newyorskej zime sivej oblohy, holých stromov, odpadkov a graffiti, keď podvodníci nemali mobilné telefóny, autá páchli vinylom a výfukovými plynmi. Herecké výkony, treba priznať, sú rutinné, no Roy Scheider a ostatní stvárňujú tajnú skupinu pokojných profesionálov, ktorým sa nebezpečenstvo stalo rutinou. Príbeh dokáže byť zaujímavý, prerušovaný jednou vzrušujúcou automobilovou naháňačkou a dvoma nervy drásajúcimi scénami v útrobách automatickej umývačky áut. Ale napriek všetkým občasným výbuchom násilia je to aj tichý príbeh o priateľstve, ktoré neodolá pokušeniam zločinu. 6,5/10

Díky osobě režiséra zcela logicky : Když smícháte jedna ku jedné Bullitův případ s Francouzskou spojkou, pak vám vyjde přesně tohle. Ještě musíte Vzít pár Pontiaců a vyhnout se Mustangům, aby ta honička Bullita příliš nepřípomínala. Jako fanda zaniklé značky Pontiac to oceňuju. (V českém filmu se Pontiacem vozila pouze jedna koza na pastvu.) Díky použití některých herců z obou předloh se ale srovnání neustále tlačí do hlavy. Ale jinak řemeslně dobře odvedená práce. Hlavně ve srovnání s dnešními výtvory.

Tento film má tu správnou atmosféru raných 70. let v Americe, s velkými neobratnými, ale kouzelnými auty. Je to taková slabší odrůda Bullittova případu, dost slušná podívaná. No a že Roy v závěru dokáže z revolveru vypálit osm ran za sebou, to přece nehraje roli (a to tentokrát myslím bez ironie, u tohoto filmu to prostě nevadí). 75%