Glissando (1982)

Každopádně se jedná o výjimečný film, srovnatelný nebo podobný snad jen s Rukopisem nalezeným v Zaragoze, ale že bych věděl, o co vlastně opravdu šlo (po jednom podívání bez titulků a jednom s), to říct nemůžu :-)

Věčně elegantní... což ještě neznamená, že uvnitř nemůže být také nevkusně zhýralý. Když jsem si chtěl vytvořit obraz, o čem tenGlissandoje a prolétl si zdejší dlouhý obsah i komentáře, nezjistil jsem skoro nic, marně hledal jasnou zápletku a s filmem jsem to měl pak trochu podobně. Až na to, že film oplýval vytříbenou formou s komorní historickou výpravou, nabízel podmanivé obrazy a hudbu, díky čemuž si mě zvláštním kouzlem získal. Když už jsem se skoro bál, že se tu silnějšího prožitku nedočkám, začínaly se objevovat hlubší střípky ze života hlavního hrdiny Teodoresca, i s balancováním nad dosavadní životní poutí. Hlavně ale pravidelně docházelo k stále výrazněji napjatým setkáním mezi ním a jiným mužem Alexandrem, který nejspíš nebyl přímo bratrem, ale možná kdysi kamarádem ano… ale teď skoro každé jejich setkání proběhne nějaký konflikt. I když často déle trvá, než dojde k dalšímu společnému setkání a konfliktu, právě tyto scény mezi poklidnou „výplní o ničem“ pro mě dodávaly filmu jistou dynamiku a napětí. Zbylý děj převážně mapoval atmosféru v prostředí lázeňského domu, který ukrývá honosné místnosti, stejně jako chátrající okolí opuštěné zříceniny. Také zde pobývá na léčéní mnoho divných a bláznivých pacientů, zatímco o místnost poblíž probíhá velký karetní hazard. Zdánlivě vedlejší scény, které atmosféru, prostředí a život postav jakoby jen poeticky dokreslovaly, se postupně se zachováním stylu měnily na ty, které přináší drobnou zápletkou (prodej obrazů), nenápadně dokreslují Teodorescův charakter (hazardní hry) nebo se rovnou propojí s tím ústředním konfliktem. Taky tyto scény přecházejí k dalšímu pohnutému vyvrcholení s koncem starých časů, když se na celou společnost (zde v obklopení oným „blázincem“) řítí jedna velká pohroma... ale nebudu konkrétní, podívejte se na film do konce a nechte se řídit třeba i vlastními asociacemi u pohnutých obrazů a symbolů. Zvláště ve druhé polovině jsem byl odměněn zážitkem, v rámci rumunské kinematografie snad i mým dosud největším. Tento tříhodinový opus plný elegance a marnosti, s rafinovaně ukrytým příběhem a znamenitými hereckými výkony Stefana Iordacha a Iona Fiscuteanua mě dostal a tuším, že jsem ho neviděl naposled.PS: I ta sebevražda je zde vlastně tak elegantní...[90%](08.07.2025)

Glissando. Klouzání po hladných površích učiněnými ještě hladšími kluzkou kapalinou; vodou na dlaždicích, olejem v zámku, slinami v ústech. Silně, byť nesjpíš bezdůvodně, mě film odkazuje k jiné knize (ne předloze),Zeno´s Conscienceod Itala Sveva, mého oblíbeného románu - to asi proto. Klouzání po objektech (věcech a lidech) se může jevit dekadentně, stejně tak ale i jako převládající modus vivendi našich dětí,zážitkovégenerace, i když dnes to probíhá mnohem rafinovaněji.-Kdybych se nepletl do hodnocení mých oblíbených uživatelů, bylo by to na 100%. - Ještě pár poznámek: Film má úžasnou dynamiku. Příliš se mi nedařilo ho zpolitizovat, ani uvést v (politickou či polemickou) souvislost zástupy polonahých a vyfešákovaných bláznů. Film jako by místy opouštěl verbální i vizuální rovinu: pak by (podle Lacana) zbývalo už jen Reálno. Nemám rád citace ze scénáře, ale budiž: Ordeanu - You must suffer.Teodorescu -I tell jokes, like all Romanians. Nakonec dávám též *****, abych netrhal partu.(05.08.2022)

Smolařský rozervaný ničema, který hraje v karty o vlastní život: vyhrát peníze neznamená vítězství. Začátek toho je mimořádně působivý a symptomatický: po zatnutí prvotního významového apelu se odehraje veledlouhá povlovná jízda kamery a začne jemná hudba: psychedelicky rozvlněné tikání elektroniky. A to se překrásně organicky přelije ve zvláštně nalomenou melodii smyčců, která ale vzápětí nabere takovou stupidnost, pravidelnost a sladkobolnost ve frázích, že tomu nevěřícně nasloucháte a říkáte si „cože???!!!" Naschvál to není, s tím se tu nepracuje... – a pak se tenhle sirupový odvar znovu ustálí v duchařské atmosféře syntetizátoru a ruchů a obrazově – zcela nepatřičně – se podobným procesem vynoří stará fotografie dívky a přes ni se přetiskne razítko s názvem filmu: emblém jak ze staré plechové krabice na bonbóny. A ta dívka, její hledání, hledání matky, hledání bílé kočičky, je jako ve snu o první lásce lemovaném zklamáváním a oběťmi: především samozřejmě oběťmi ženskými, ať je to viscontiovsky chladná Maria z první třetiny anebo jeden z největších ženských outsiderů filmu v mém paměťovém úhrnu (třeba vedle Magdy ve Svět nic neví - odpusťte jí, děvčici tu nablblost), nahraditelná, loutkovatějící Nina. A k tomu zvláštní východní estetika chudobného filmového materiálu a zašlých rekvizit: tolikrát zopakovaná, asi že se secesí viděli autoři lepší svět anebo snad svět, kde šlo absurditu demaskovat snáz anebo snad, že se ještě všude válely staré krámy? Kostýmy, paruky, tabatěrky? A možná to bylo i proto, že až do 80. let byla ve tvůrcích východu v dětském věku ještě doznívající secese osobně poznaná? Však je jí od všech Spalovačů, či Začínajících katů, přes různé Březové háje až po Pokání a Truchlivou netečnost neúrekom. Z vlivů pro mě především Z. Huszárik, a pak také W. J. Has a jeho Sanatorium na věčnosti - bez šaškáren, s Židy ale také. A glissando zde nebude název pro hudební techniku klouzavého vyluzování zvuku, ale pro jakési vybočení páteře (kámoš neurolog to z anglických titulků nerozklíčoval) – a tedy postava k podpírání jako jedna aluze navíc. Film má skvělý spletitý scénář – je zřejmé, že jde o kvalitní literaturu. K obsahu zde: odkud by asi dnes vystoupil na protest tvůrce, kdyby mu zkrátili film o třetinu? A dovolili by mu po takovém průšvihu rozmáchnout se k trilogii?(17.06.2022)

Ja tu nebudem pisat artove vety, ba ani film nebudem rozoberat z filmovo -teoretickeho hladiska. Na to su tu ini, ja som len laik nedouk a miesto filmovej teorie som zaviedol filmarsku prax. Napisem to takto : 1941  bol natoceny Obcan Kane, .. .rok siel za rokom ... 1960  Psycho ...... 1972 Godfather ..... 1982 v Rumunsku natocil Daneliuc svoj najlepsi film Glissando ... rok  1991 priniesol film  Terminator 2 ...... 1994 Unaveni Sluncem ...... a takto bych mohol pokracovat. 100 %(05.06.2021)