Ezop (1969)

Kryl Antiky. Pro mne neznamy historicky bulharskocesky film. Nejdrive chvala - masky, kostymy, vyprava. Super. Taktez cesti herci v malych ci vedlejsich ulihach byli skveli, vsichni do jednoho, ceka plejada: Filipovsky, Cepek, Krezanek, Lukavsky, Kemr, Machacek. Kazdy z nich zaryl hlubokou brazdu a pozvedl uroven filmu. Problemem vsak byli prelyrizovane, preurvane, preumelecke sekvence, ktere film zase srazely dolu. Obcas je tu lyricnost tezke vyvazit, jako se to povedlo kupr v Udoli vcel. Taktez herec hlavni role mne moc nepresvedcil, neziskal mne pro postavu, kterou hral, chybelo mu kapel charismatu, toho neuchopitelneho subjektivniho pocitu, ktere na kazdeho pusobi trochu jinak. Posledni polemika v Delfskem chramu nese vedomne protiklerikalni osten, muzeme v tom videt poplatnost dobe, nebo taktez jakozto opravnenou kritiku zrustani oltare a trunu. Jo a nevyplaci se zesmesnovat mocne, kteri se berou smrtelne vazne jakozto hlasne trouby bozskych neomylnosti. Celkovy dojem 6/10  Muj osobni maly oscar za dila premierove videna v roce 2025: udeluji cenu za nejlepsi filmovou vypravu, nejlepsi masky a Frantisku F za nejlepsi muzsky herecky vykon v minimalni roli

Neviem nakoľko sa dej filmu zhoduje s reálnym bájkarovým životom, ale je tu predstavený ako večný provokujúci rebelant, ktorý sa vlastným ostrovtipom z otroka dopracuje najprv k slobode a potom až do hodnosti veľvyslanca. Počas života je tŕňom v oku vládcom, vojakom, cirkvi a inej honorácii. Príbeh je plný podobenstiev a deklamovania na tému sloboda, čo sa pánom po šesťdesiatomôsmom nehodilo úplne do krámu a tak ho radšej šupli do trezoru. Širokouhlý farebný film natáčaný pri bulharskom mori je hodne výpravný a štylizovaný, nechýbajú davové scény a interesantné kostýmy, atmosféru dotvára Liškova hudba so zaujímavými netypickými zbormi a mám dojem, že čierneodených zboristov vo filme hrali skutoční  slepci. Hlavného hrdinu si zahral Bulhar Kalojančev so skvelým dabingom Soběslava Sejka, ženské roly jeho krajanky, poetku Sapfó Antonova a bývalú Ezopovu majiteľku Rodopis Tončeva. Z našich hercov zahviezdili Lukavský ako delfský veľkňaz, Macháček ako vojenský veliteľ, Filipovský ako predajca otrokov, Kemr ako filozof opilec, Kryzánek ako lýdsky kráľ a z Čepka sa stal faraón. Veľmi pôsobivá záležitosť za štyri mŕtve sliepky.

K tomuto filmu mám zvláštní vztah. Nachomýtnul jsem se totiž k jeho natáčení. Začátkem srpna 1968 jsem byl s tatínkem na zájezdu v Bulharsku. Rekreovali jsme se v jistém přímořském letovisku. Jednou jsme obědvali v hotelové restauraci a já jsem si všiml, že tam obědvá také herec Josef Kemr. Jedl rybu, my ostatně také, moc velký výběr jídel v té restauraci neměli a navíc Bulhaři do všeho cpali zeleninu. Po obědě jsem se šel podívat po okolí, jestli tam nejsou nějaké přírodní krásy. Ani jsem nemusel chodit moc daleko a přišel jsme na místo, kde se natáčel film. Tedy momentálně nenatáčel, protože filmaři měli nějakou pauzu. Přírodních krás tam bylo plno, hlavně spousta ženských. Byl jsem ve věku, kdy jsem se o ženy už živě zajímal. Spoléhaje na to, že vypadám starší než jsem, klidně tak na šestnáct, jsem jednu slečnu oslovil a dal jsem s ní řeč. Dozvěděl jsem se, že se tam točí film Ezop v československo-bulharské kooprodukci a ona že v něm hraje jednu z menších rolí. Prostě jsme si chvíli povídali. Snímek jsem viděl až dnes a byl jsem zvědavý, jestli tu herečku poznám. No, nepoznal jsem ji, v tom filmu hrálo těch balkánských krasavic víc. Zanedlouho poté, co jsme se s tátou vrátili ze zájezdu domů, obsadila ČSSR sovětská vojska. – Film je dnes poněkud pozapomenutý, v tuto chvíli má pouhých 232 hodnocení, mě však velmi mile překvapil a líbil se mi. Docela chápu, proč jej bolševik zakázal. Tehdy muselo působit jako zlomyslné podobenství totality skoro všechno a tohle neslo i docela svobodomyslné morální poselství. Také se tam formou vstupů z tehdejší současnosti připomíná, že žádný podělaný režim netrvá věčně a že časy se mění. Budiž nám to útěchou i dnes.

V české kinematografii naprosto raritní snímek, jaký nemá obdoby. Výprava, kostýmy, scenérie, dějství. Postava Ezopa moralizujícího za pomocí svých bajek poukazuje na sílu člověka nenásilnou formou bojovat s lidskou hloupostí a bezprávím. Divadelní komorní ztvárnění posiluje uměleckou hodnotu díla za pomocí výborných exteriérů, což byl skvělý tah. Takhle to vypadá daleko věrohodněji, než kdyby se využili typické umělé studiové kulisy. Herecké výkony jsou ukázkou profesionality nejen českých herců. Jedná se o velmi silné dílo s moudry platné i pro dnešní svět.

Zaujímavý film s neobyčajnou výpravou, stredomorským prostredím, niečo také nebolo v našom filme bežné vtedy a nie je ani dnes. Ezop a jeho boj za slobodu mohol byť tŕňom v oku starému režimu, ale podobenstvo bolo len mierne, takže sa čudujem, že film bol v trezore. Mnohé scény sú zaujímavé, použitie krátkych bájok trefné, ale celok mi unikal a veľa scén nedávalo zmysel. Hlavne tanečné, spevácke a recitačné mi išli dosť na nervy. Najlepšia bola stredná časť pôsobenia Ezopa v Delphi, tam nechýba humor a spád deja s Kemrom a Filipovským. Liškova hudba, ako vždy, vytvára nepokojnú dramatickú atmosféru.
––––Věčným zůstalo jenom moře. A lidská hloupost. Všechno ostatní je smrtelné. –––– Jsi hloupý, Ezope, a vymejšlíš si hloupé bajky.