Et rigtigt menneske (2001)

„Jeg vil gerne blive et rigtigt menneske.”[=Chcem sa stať skutočným človekom.]•Herecký prejav smerom od dánskeho predstaviteľa menomN. L. Kaas- v podstate teda nemal ani jeden jedinýkaz; stále tento istý Nikolaj, totiž práve vstúpil nakoľaj- s výhybkami - sem i tam; potom sa už vlastne riadil, len niekoľkými zásadnými pravidlami [podľa manifestu Dogma 95], vyplývajúcich z nastávajúcich, životných situácií; určite to vôbec ľahké ani zvlášť nemal, nakoľko sa každý človek, na neho priam uprene pozeral, a čím viacej sa k čomusi neustále priúčal, tak tým si čoraz viac koledoval i o poriadny malér → dánske dramatické dielo, premyslene pracujúce nielen s hlavnou postavou, ale zároveň rovnako tiež zodpovedne nazeralo aj do aktuálnych, spoločenských problémov, cez ktoré nás nevedomky sprevádzala táto postavička - nevedno odkiaľ sa naozaj vzala -  zčistajasna sa len tak objavila; rozhodne sa jedná o obzvlášť zaujímavé spracovanie s pomerne dosť odvážnymi scénami.

Ako sa imaginárny kamarát skutočným človekom chcel stať. Neexistujúci starší brat malej Lisy sa po jej tragickom skone zhmotní do reality, s ktorou si nevie tak úplne rady a ktorá si ho tiež nevie zaškatuľkovať. Ujíma sa ho dánsky sociálny systém a pokúsi sa ho zaradiť do spoločnosti, ale tomuto dieťaťu v dospelom tele to tak úplne nejde. Dôverčivo napodobňuje okolité vzory chovania, opakuje počuté bez ohľadu na aktuálnu vhodnosť a vzniknuté situácie majú väčšinou ďaleko od humoru, ktorý by to spôsobovalo v iných filmoch. Súbežne s prienikmi sledujeme ťažko skúšané manželstvo rodičov jeho bývalej reálnej sestry. Natočené neprikrášľujúcim spôsobom hnutia Dogme 95, vyžadujúcim od diváka trochu viac úsilia. Herecky tým pádom veľmi civilné, ústredný hrdina je stvárnený vynikajúco, až mu tú detskú nevinnosť divák celkom verí. Finále ma trochu sklamalo, takže za tri a pol nožom otvorenej konzervy.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Být skutečným člověkemMinimalistický režijní styl v duchu pravidel "desatera"Dogmatu 95umožňuje hercům neobvyklou svobodu, dovoluje jim rozvíjet odstíny postav bez omezení technickými triky a plynule se pohybovat mezi tragédií a humorem. Herecké výkony jsou silnou stránkou tohoto filmu, přičemžPeter MygindaSusan Olsenovájako pozůstalí rodiče na mne obzvláště zapůsobili. /// Přístup dánské filmové iniciativy D95 vedl k zaměření se na extrémní mentální dysfunkci a často až šílenství, jak bylo možné vidět u prosťáčka vMifune (1999)i pseudoblbců vIdiotech (1998)(kde hrál také Kaas), až to zavání klišé. /// Část humoru zde ale pramení z nemotorných snah zapadnout do skupiny napodobováním chování, kterého je "P" pozorovatelem - to přináší některé (tragi)komické momenty. Ve skutečnosti je "kluk za zdí" více člověkem než všichni kolem něj - nese se to celým filmem. To, že ho kromě podivínství okolí obviňuje navíc z odlišné sexuální orientace, či dokonce z pedofilie, vyznívá ve výsledku melodramaticky. Podivuhodně šťastný konec bychom mohli označit za výstřední, ale není jiného vhodnějšího místa pro život pana "P" než tam, kde nemůže být skutečným člověkem.P.S.:Hořkosladkost "Et rigtigt menneske"mě dojala, i když to tak na první přečtení nevypadá...

Před zákonem nevědomost neomlouvá, ale kdosi (režisér, slabší jedinec, prostý smolař či soucitný divák) si kdesi v koutku duše přeje, aby čistě mezi námi lidmi nebyl každý důsledek nevědomosti či zaostalosti vnímám jako projev neschopnosti, ne-li rovnou jako podnět k zesměšnění nebo ublížení (psychickému či fyzickému)... Ten příběh záhadného „P“ alias Ahmeda mě zvláštním způsobem zasáhl. S mysteriózním finále, dovršujícím dvě paralení linie (až světy?), jsem se sice po skončení plně neztotožnil, ale mimo vyvolání překvapení mi pointa i zodpověděla, proč se film tolik odrážel od fantaskní zápletky či příběhu jedné dívčí postavy později již do děje nezasahující... a byť jde v jádru o další z řady dánských dramat házejících postavy i diváka do těžkých, krutých, absurdních a tím možná hůře uvěřitelných extrémů, díky onomu fantasknímu rámci se mi podařilo Åke Sandgrenovi sednout na lep úspěšněji, než u filmů Thomase Vinterberga, podařilo se mi přistoupit i na ten digitálně amatérský vizuál Dogmy 95, konečně jsem tomu taky podlehl (i když chvílemi mě ten těžce nevzhledný vizuál pořád trochu štval). Nakonec ani nemám větších výtek, protože jak Ahmedův osud plný hořce groteskních událostí, tak rodinné drama dvou manželů, rodičů a současně pracujících zaměstanců přináší různorodé podněty k zamýšlení. Přitom je to často tak obyčejný, divácky vstřícný, místy i humorný malý filmeček, ale ukrývající v sobě tolik. Nikolaj Lie Kaas (syn tehdy již nebohého dánského komika Prebena Kaase) tady působí dojmem, jakoby se pro onu roli opožděně dospívajícího dítěte vyloženě narodil.[80%]

Pre mňa takmer dokonalý film, až na zopár nudných miest.