Slídilové (1992)

Pamatuji, že když to tenkrát vyšlo, byli jsme nadšení. Super herci, nějaká ta loupež a slepý vševidoucí. Jak to ale chodí, mladické nadšení je časem podrobeno stařeckému pragmatismu a pyčování. A když spadne ten teenagerský závoj opojení, vidí oko, že pan Poitier je vlastně děsně nudná a otravná postava, že budování napětí je jen laciné prodlužování rozhodnutí (jako třeba to nejpomalejší položení telefonu, když se vás snaží vysledovat...) a dějový zvrat se udělá tak, že postava řekne nějakou totální blbost. A nejvíce mě asi pobavilo, že do nejstřeženější místnosti v baráku je dokonalý přístup stropem na jediné nemonitorované místo v rohu......ale jak by se tam asi jinak dostali, ne? To dá rozum:-)

Začátek: opulentní, extrémně dojemná znělka se „zázračnou planetou“. Povrch bezvadné koule (nebo hrušky podle šoumena Neila deGrasse Tysona a jemu podobných komediantů) tvoří ze tří čtvrtin voda – zajímavé! Jak k tomu došlo? Oceány vody sem údajně doletěly na meteoritech. Ale k filmu! U téhle partičky potrhlých koumáků bych nechtěl pracovat ani jako uklízečka, ani tam strávit jedinou vteřinu svého života a poslouchat ty jejich extrémně odborné rozhovory. Úsměvné přesměrovávání telefonátů přes několik neexistujících družic apod. Tvůrci se rozhodli, že se jednou pro vždy vypořádají s „konspiračními teoriemi“, nebo jim dají alespoň pořádně na frak. „Konspirační teoretik“ míchá ty největší lži, jako je „přistání na Měsíci“ a „atentát na Kenedyho“ s méně známými báchorkami. Sympaťák Potier se zmůže většinou jen na: „Please stop!“. Jak se blížil konec, několikrát jsem to chtěl vypnout, protože starosti této těžce nevěrohodné skvadry mi přišly na míle vzdálené. Jediná zábavná scéna je navigování slepce řídícího náklaďák, která pro zatím zachraňuje dva pentagramy. Tohoto huhňavého herce příliš nemusím, ještě když hraje tuplovaného nevidomého navíc postiženého obrnou, a přesto čte údaje na monitoru desetkrát rychleji než jeho zdraví kumpáni. Hudba je fantastická, ale vůbec se sem nehodí. Není to totiž vůbec napínavé! Byla patrně vypůjčena za nějakého dramatu.

Ja mám celkom rád špionážne filmy z 90. rokov, pretože technické vychytávky si ešte vyžadovali remeselnú zručnosť. Slídilové, ak pominiem herecké obsadenie, neponúkajú nič svetoborné. A vôbec mi nesedel ten komediálny vyjednávací záver. Ak by som chcel komediálnu špionáž, tak mám Pravdivé lži. Ak by som chcel napínavé vyšetrovanie, tak mám Případ Pelikán. Ak by som chcel vychytávky spojené s akciou, tak mám Mission: Impossible. Slídilové zostávajú v medzipriestore, do ktorého nemá nikto dôvod zavítať.

Scénář je hodně děravý a být to seriózní špionážní thriller, tak bych za něj Slídilům pěkně naložil. Jenže s touto hvězdnou sestavou, díky níž to mezi už tak sympatickými postavami parádně jiskřilo, skvělou hudbou a příjemně retro odlehčenou atmosférou, mi to vadilo až překvapivě málo. A to podotýkám, že komedie je to zlehka průběžná...trochu víc odvazu je až v závěru. Takže objektivně jde o mizernou krimi polokomedii....a přesto se na ni dobře dívá a má dobrá hodnocení. Pitvat se mi to nechce, prostě se jen přidám k ostatním.

Kvalitný špionážny thriller tentokrát o partii chlapíkov, ktorí robia testovacie vlámačky pre banky a zrazu sú prinútení prijať zákazku na krádež tajného dešifrovacieho projektu. Všetko sa samozrejme zvrtne a nič nie je tak ako sa zdalo. Kvalitná produkcia a výborné herecké obsadenie     Robert Redford, Sidney Poitier, Ben Kingsley zaručujú slušnú atmosféru aj keď sa sem tam objaví klišé alebo zjednodušenie, Ale nechýba vtip, či už v postave chronického konšpirátora Matky, šoférovania slepecom alebo sofistikovaného otvárania kódovaného zámku vykopnutím. 75%