Drážďany (2006)

Mezi 13. a 15. únorem 1945 došlo k jednomu z nejhorších odvetných úderů proti německým civilistům. Jasný, ok, pojďme o tom točit filmy, ale proč jako nosný sloup celého filmu špatně zahraná a z pr...e vytažená kvestory britského pilota a německé zdravotní sestry…..a ruku na samopal, ani ostatní postavy si nejedou zrovna v logickém módu.Takže málo akce, hodně romantiky….na dvě hodiny, trochu zahrávání si s divákovými nervy.

Hľadal som dnes na výročie konca 2 svetovej vojny vojnový film a našiel som ten ktorý som ešte nevidel. V Drážďanoch som bol keď som mal 13 rokov. Chodil som po miestach kde padali bomby, len nám o tom nič nepovedali. Neskôrv16t ich som sa dočítal o tomto kobercovom nálete. Až vtedy som si uvedomil, že som chodil po miestach kde umierali ľudia pod bombami. Film bol natočený primerane financiám a tak boli použité aj autentické zábery z náletu. Tvorcovia nám ukázali ako kopala nacistická mašinéria tesne pred porážkou. Ukázali, že láska má svoje miesto aj v takej situácii. Vojna je nezmyselná v každej dobe a verím, že si to ľudia už konečne uvedomia.

Kdyby byl celý film v podobném duchu, jako posledních dvacet minut, tak myslím, že by to byla docela pecka. Ale ono to v podstatě není ani tak o bombardování Drážďan a událostech o kolo téhle tragédie, jako o dost málo uvěřitelném a přihlouple zpracovaném vztahu německé zdravotní sestry, britského pilota a německého doktora. Takhle hloupé a naivní seznámení a ( velmi ) náhlé milostné vzplanutí hlavních postav jsem naposledy viděl v Pompejích. Na příběh se slabým scénářem o milostném trojúhelníku je 178 minut docela dost, ale musím přiznat, že jsem nenudil ani chvilku. Na druhou stranu má film několik opravdu povedených chvil a poslední dvacetiminutovka to celé zachraňuje. Někoho možná potěší autentické záběry, které prolínají celý děj filmu. Na mě to ale chvílemi působilo spíše rušivým dojmem. Na podívání a ukrácení času dobré, ale nic výjimečného v tom bohužel není.

Tento film vyzeral ako lacnejšia verzia vojnových filmov, ale vôbec nesklamal, ba naopak to bol zaujímavý pohľad na tieto krvavé udalosti vojny. Veľmi zaujímavé scény, rozhovory a ústredný dej. Nebolo to vôbec nejako trápne alebo naivné ako mnohé dnešné súčasné nemecké filmy a seriály. Bol som milo prekvapený scenárom, postavami a vlastne celým filmom.

Jak tohle proboha ohodnotit... Milostná zápletka byla taková sračka, že by se za ni nemusela stydět ani Rosamunde Pilcher. Pilot Lancasteru RAF poté co čtyřmotorák sundá noční stíhač blízko Drážďan vyskočí z hořící mašiny a zachrání se na padáku. Na zemi je svědkem jak sedláci lynčují a zabijí přeživší členy jeho osádky (to bylo bohužel běžné, pokud nebyla nablízku armáda). Jemu se se zraněním podaří uprchnout a schovat se v centru Drážďan ve sklepě nemocnice. Tam jej objeví zdravotní sestřička, dcera vedoucího kliniky... Posléze se do něj zamiluje, jemu se záměnou za mrtvého německého důstojníka podaří na oddělení zůstat jako jeden z raněných vojáků wermachtu.... Pilot se samozřejmě zamiluje také... Válka neválka... Sestru si má brát nadějný doktor, ale ona jej odmítne, protože miluje Angličana. Jeho pravá identita je však záhy prozrazena...Do toho už první formace těžkých bombardérů přelétávají hranice Říše a míří na Dresden. Potud ta sračka. Z té vyčníval akorát noční souboj a sestřelení Lancasteru i když i tu mi pravda vadilo vkládání záběrů z dokumentárních filmů. Kdyby byly jen s Lancema, vem to čert, ale ty B17 s modrým filtrem aby to bylo jako v noci..ehh.. ! Každopádně od chvíle co se bombarďák Harris rozhodne vypálit město, o němž si i vrchní německé vedení myslelo, že nebude nikdy bombardováno už jen díky svým památkám, nabírá snímek ty správné obrátky. Od prvních ,,vánočních stromečků" pathfinderů jsem se zase začal pozorněji dívat. Nálet byl zpracován velmi reálně i inferno co v ulicích nastalo. Některé pohledy z prosklených čumáků bombardérů dolů na klokotající město byly dechberoucí. Kdo o náletech něco ví, ví i o ohnivých bouřích v ulicích hořících měst. Ohně hořících domů přiživované kontejnery s fosforem vytvářely žár několika set stupňů. (Někde byl žár takový, že počty obětí schovaných či udušených v zavalených sklepích nad nimiž hořela ulice se odhadovaly pouze podle vrstvy popela, která po nich zbyla.) Oheň potřeboval vzduch a tak jej nasával z vyšších vrstev... To tvořilo efekt tornáda s nímž měly problém i některé osádky nad cílovou oblastí... Asi jsem ještě v žádném filmu neviděl tak dobře zpracované peklo v ulicích během a po bombardování ! Film končí ránem, kdy přeživší vylézají ze sklepů a zjišťují, že většina města je pryč. Zaprášení a začouzení lidé se jen tak plouží, oči vytřeštěné a bezcílně v šoku klopítají přes hrmady cihel a ohořelých těl......... (Tohle však nebyl konec pekla. Přes den totiž po nočním náletu ještě nad zbytek města zavítaly Fortressy B17 osmé letecké armády USAAF . Při tomto náletu byla omylem bombardována Praha zbloudilou formací bombardérů). --- Závěrečný dovětek - jakýsi akt usmíření padnoucí na konci filmu byl skoro zbytečný. Mělo zde spíše zaznít, že Němci již podruhé zatáhli svět do války, že to byli právě oni, kdo jako první bombardoval civilní obyvatelstvo... Hamburg, Drážďany a další vypálená města se svými oběťmi byla nezbytným důsledkem německé šestileté agrese... takovou sebereflexi však od Němců ani po takové době asi nelze očekávat. Naopak. Na Drážďanech se dnes s oblibou poukazuje na brutalitu RAF a USAAF ve vztahu k nevojenským cílům a civilnímu obyvatelstvu... Naštěstí víme jak to je a paměť máme dobrou: Rotterdam, Coventry, Londýn, Varšava, dále asi netřeba pokračovat....Nikdy nesmíme zapomenout na statečnost a oběti mladých osádek spojeneckých bombardérů. To oni zlomili Třetí říši vaz.... Za nálet a inferno je to na 3 hvězdy, jinak odpad. * * *