Nic než pravdu (1999)

Společenské trauma, které vyvolala skutečnost, že Josef Mengele nikdy nebyl postaven před soud, vyvolala několik druhů reakcí. Jeden takový směr zpracovali ve své knizeNichts als die Wahrheit(1999, jejíž český překlad chybí) Johannes W. Betz a Beate Veldtrup. Nabídli v ní lákavou fikci, ve které se Mengele sám přizná a nabídne veřejnosti svou obhajobu. Mno, co k tomu dodat? Filmová verze pak není ničím překvapivá, je to klasický senzační kalkul. Osobně si nemyslím, že podobné hrátky na "co by bylo, kdyby" reálně něco řeší, ale zároveň si umím představit, že určité skupině lidí může taková hypotéza přinést inspirativní otázky a pokud budou dále téma studovat ze seriózních materiálů, lze s tím pracovat. Ale samozřejmě bych byla radši, kdybychom si podobné sensační zkratky mohli odpustit.

Skoro si říkám, že k tomuhle tématu se jaksi nesluší psát nenadšený komentář. Je to stále absolutní třaskavina, ale u mě se finální výbuch nekonal. Úvodní fiktivní premisa je skvělá, šedošedé zpracování se mi k tomu dokonale hodilo a Šimi v roli Mengele mě vyloženě nadchnul. Soudní dramata mám celkem ráda, dokážou být i na minimálním prostoru strhující - a toho se mi tady právě nedostávalo. Celé mi to přišlo našroubové, nedotažené, stojící na vratkých nohou. Je mi to líto, protože záměr byl bezesporu ušlechtilý. Jsem tentokrát fakt ráda za nadšené hodnocení většiny, ale nemůžu se k němu úplně přidat.

Zaujímavý fiktívny príbeh o tom, že v podstate sa dá pred súdom hájiť (a celkom úspešne) úplne všetko, vrátane holokaustu, zločinov proti ľudskosti a podobných nechutností. Principiálne mi to miestami prišlo pritiahnuté za vlasy, aj čo sa postáv týka, no pozeralo sa na to dobre. Lepší priemer.65/100

Nepochybuji o tom, že jsem narazila opět na jeden z velmi zajímavých německých počinů o fiktivním soudním procesu se světově známou osobností, kterou byl doktor Mengele.
Nesčíslněkrát jsem byla nejen v mnoha filmech obeznámena s hrůzami, které se odehrávaly za druhé světové války, tak bych si mohla říct, že budu snad už téměř imunní, ale opak je pravdou, prostě to nejde a nikdy nepůjde. Takže jsem byla opět vtažena do těch hrůz a zvěrstev, které byly navíc předloženy svědky takovým způsobem, že jen pouhá představa obhajovat takového člověka, se mnou docela zacloumala. Asi podobně jako Peter Rohm, který tenhle proces nesl velmi těžce i kvůli své rodině. Ano, Mengeleho výpověď byla sice fiktivní, ale silně mrazivá a já věřím, že takhle nějak by se to mohlo odehrát i v reálu. I přes některá slabší místa si tenhle film zcela určitě zaslouží větší pozornost.

Fiktivní proces s Josefem Mengelem byl hodně zajímavý a už ten nápad, že by se "anděl smrti" dobrovolně vzdal, aby očistil před soudem své jméno zaslouží uznání. Film zároveň nastolil mnoho otázek kolem euthanasie, která je stále více méně tabu a nelegální, přestože se všude provádí. Nakonec se tvůrci zalekli, že by mohl být takový netvor osvobozen a vše nasadili do správných kolejí.