Don Quijote de Orson Welles (1992)

recenze:http://www.wellesnet.com/quixotedvd.htmhttp://www.movierapture.com/donquijote.htm

Don Quijote Orsona Welleseje především názornou snahou o vytěžení dědictví. Welles svou vlastní adaptaci (interpretaci) Dona Quijota nedokončil, stále měnil svoje způsoby uchopení, až se nakonec rozhodl k předvádění španělských krás a způsobů života (funkcí literárního Quijota ostatně také je předvést pestrobarevný španělský život v jeho rozmanitosti, přičemž vždy skutečnost proměňuje v zábavnou hru), nikdy však nebyl spokojen. Byla tu však dědička, Oja Kodar: nejdříve filmoví režiséři odmítali, až svolil Jesús Franco a povstal pohrobek. Franco, jak se to celé jeví, zřejmě využil všechny záběry, jež měl k dispozici (byly i jiné, avšak v té době pro něj nepřístupné). Wellesův dabing byl jen na některých místech, ten se ponechal a nový se nahrál jen na "prázdná" místa. Tak vznikl slepenec, z něhož není patrné, kudy se adaptace ubírá, spíše jen přeskakuje z jedné nohy na druhou, občas si rozbije nos, neboť se na jedné vratké noze již déle neudrží. Snad se v tom odráží i vlastní Wellesovo tápání při směrování svého uchopení. Předložení postav v té jejich jakési interaktivní konfrontaci s moderním Španělskem v sobě může skrývat temnější španělské skutečnosti, a Wellesovu ironii. Ze všeho nejvíce se pak výsledek podobá grotesce, černobílá kamera nabízí větší hloubku obrazů, obě dvě hlavní postavy - pomatený šlechtic don Quijote (Francisco Reiguera) i jeho věrný sluha Sancho Panza (Akim Tamiroff) - jsou obsazeni velmi příhodně pro vytvoření proslulé komické dvojice (jeden vytáhlý čahoun, druhý menší tlusťoch), díky níž se realita mění vždy v dovádivější hru. Jako doklad Wellesovy tvorby je to neocenitelné, jako film však spíše rozpačitější. Francova práce je snad až děsivá.(08.03.2025)

Přestože Orson Wellesův Don Quijote nic moc nového nepřináší (na rozdíl třeba od Honor de cavalleria od Alberta Serry), to staré co přináší je pojednáno kongeniálně a s respektem. Bohužel film trpí rozháraností zřejmě způsobenou dlouho dobou natáčení a přechodem z jedné ruky do druhé. Kriticky tu ale vidím přemíru dialogů a monologů; ty jsou v knize rovněž, ale knihu za dvě hodiny nepřečtete. V tom je Serrova verze (kromě jiného) mnohem pádnější (Don Quijote hodně mluvil, ale především mlčel). Don Quijote nebyl "největší gentleman všech dob" (viz Iggy*****), byl to senilní pošuk, jeho dobrodružství byla heroickou výzvou smrti.(18.12.2021)

Byl by to vynikající film, kdyby ho nedokončoval Franco. Snad nejlepší výběr obou hlavních představitelů, jaký jsem kdy viděl. Přesně podle knihy. Rytíř smutné postavy jako vyšitý. Komu se líbila kniha (mě moc) a hlavně její donkichotský námět (mě ještě víc), neudělá chybu, když si film pustí. Bohužel sestříhaný materiál a dál zpracovaný Francem přibíjí vady na kráse.(14.09.2012)

Wellesem nikdy nedokončený film na motivy nejslavnějšího románu všech dob. Welles ho začal natáčet ve Španělsku v 50. letech a pokračoval až do roku 1969, kdy zemřel Francisco Reiguera, který hrál Don Quijota. Poté film dlouho stříhal, ale nikdy nedokočnil. Sám tvrdil, že je to jako psát román - neomezuje vás rozpočet ani žádné závazky a můžete ho vydat, až uznáte sami za vhodné. To se podařilo až posmrtně v roce 1992, ovšem v neúplné a do jisté míry zmrzačené verzi. Asi největší vadou na kráse je dabing (řekl bych, že většinou to byl sám Welles), který je asynchronní a dost se liší i obsahově. Ovšem dikcí a prožitkem je podařený. Don Quijote a Sancho Panza (oba výborně obsazení) putují vyprahlým Španělskem a zažívají svá obvyklá dobrodružství. Filmařsky nejpodařenější jsou asi větrné mlýny. Působivé jsou panoramatické záběry, v nichž vidíme jejich siluety na horizontu. Postupně zjistíme, že žijí vlastně v současnosti, ale španělský venkov se od 16. století zrovna moc neliší. Pak Sancho svého pána ztratí a hledá ho na koridě (která Wellese fascinovala a je to ve filmu znát). Jeho bloudění městem a neustálé vyptávání se na pána případně na rádio začne být po chvíli ale dost otravné. V televizi spatří amerického režiséra Orsona Wellese, který tu natáčí Dona Quijota. Film nápaditě mísí realitu a fikci, zdá se být filmem ve filmu, ovšem tento koncept je neustále narušován a zpochybňován. Hybridní syžet tedy znemožňuje úplnou bezrozpornou rekonstrukci fabule. Sancho si koupí dalekohled a dozví se o vojenských raketách, které brzy dolétnou až na Měsíc. Následuje podle mě nejlepší moment filmu, přerod Sancha-skeptika a věčného remcala v oddaného Sancha-snílka, který donutí uvězněného Quijota, který už ztratil veškeré iluze i naději, vzchopit se a pokračovat v jejich věčně marném boji s větrnými mlýny. Quijote je tu zobrazen jako největší gentleman všech dob, pro kterého ale není na této zemi místo. Najde ho na Měsíci, kam se spolu s věrným Sanchem vydává? Kdo ví...(27.04.2007)