Dokter Vlimmen (1978)

Nevím, mě to celé přišlo až moc obyčejné a to snad po všech stránkách. Takový osvícenecký narativ, který vůbec není z doby osvícenství, přesto docela nápadně splňuje jeho parametry, jelikož jako protagonistu má venkovského veterináře se svéráznými názory, které se místní komunitě vůbec nelíbí. Což by mohl být zajímavý příběh, ale nedokážu říct, že by mě jeho gradace zrovna získala. To nařknutí s těhotenstvím, celé to soudní řízení, i to, jak se vše povede vysvětlit... jako jo, nemůžu říct, že by to bylo hloupě nebo neuvěřitelně podané, ale bylo mi to celou dobu nějak jedno. Asi hlavně proto, že postavy nemají moc hluboké charaktery (na což jsem byl připravený, ale bohužel to ničemu nepomohlo), možná i proto, že to je nevýrazně natočené, každopádně ať už je to jakkoli, bude pro mě Doktor Vlimmen jeden z těch filmů, ze kterých si po čase asi moc nevybavím... 3*

Nedokážu vůbec posoudit, nakolik se postava Jana Vlimmena dá porovnat s postavou Jamese Herriota, ale tak jako tak musím říct, že mi ta postava osobitého veterináře, který moc nehledí na to, co si o něm myslí jeho okolí, přišla veskrze sympatická. Ta jeho konfrontace s pokryteckou vesnickou morálkou své doby mi přišla velmi přesná. Trošku mě tedy překvapily některé naturalističtější záběry spojené s výkonem veterinářské práce (porod či operace krávy, páření  kobyly s koněm), ale určitě to přidávalo filmu na autenticitě. Snad jediné, co mi úplně nesedlo, byl hlavní "rockově" temný hudební motiv, zvláště když se opakoval i v závěru, kde mi to vzhledem k ději přišlo nepatřičné. Musím říct, že jsem vzhledem k té hudbě furt očekával, že se Vlimmenovi musí něco zlého stát, nakonec jsme ale byli svědky docela romantického závěru. V tomto jsem použití tohoto hudebního motivu fakt nepobral...

V zdraví a bez pretáčania som prežila všetky zákroky doktora Vlimmena. Celý film na mňa pôsobil ako dokumentárna skladačka, asi hlavne kvôli častým prestrihom. Doktor sám o sebe bol veľmi zaujímavá postava. Pre zvieratá by spravil čokoľvek a to na mňa zapôsobilo. Vyzeral síce akoby mal poruchu autistického spektra, no na záver sa prejavil ako normálny muž, tak ok 4* si zaslúžil.

Zverolekár Vlimmen nie je padavka, namiesto mestskej starostlivosti o psíčkov a mačičky pôsobí na vidieku, kde asistuje pri pôrodoch, počatiach aj porážkach rozmernejších hospodárskych zvierat a nezdráha sa pritom poškrniť svoje ruky aj odev krvou či špinou. Miestni uznávajú jeho odborné kvality, no oči im kole jeho osobný život, liberálne zmýšľanie, zarputilosť v názorových otázkach a každonedeľná absencia v kostole. Nechýbajú pohľady spoza záclony, klebety, trochu násilia a nespravodlivého obvinenia s ktorými sa doktor musí popasovať. Medzivojnový holandský vidiek je zobrazený bez prikrášľovania, rovnako naturalisticky sú ukázané niektoré veterinárne zákroky, trochu mi do toho nesedel záver ako z romantického filmu, ale autori asi chceli aj doktorovi dopriať trochu radosti. Potešilo za tri a pol koitu na dvore aj v mlyne.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Nepočítám-li koprodukce, tak nizozemské filmy jsem kdysi viděla v rámci filmového klubu na ČT2 přesně dva a zároveň jsem neznala jediného holandského herce. Peter Faber a jeho Jan Vlimmen si hned získal moje sympatie (ještě budu muset znovu zhlédnout Příliš vzdálený most, kde hraje). Příběh z holandského venkova v meziválečných časech líčí osudy svobodomyslného veterináře, jemuž konzervativní a buranské okolí značně hází klacky pod nohy (s výjimkou sestry a nejlepšího přítele). Dějově mě snímek úplně nestrhl, ale od půlky jsem se přiklonila ke 4. hvězdičce za zobrazení venkova (zajímavé srovnání, jak je dnes Nizozemsko vyspělé a obyvatelstvo dobře živené), veterinární zákroky – naturalisticky nasnímané a na rozdíl od tohotopořaduprováděné Peterem bez rukavic!, dále za edukativní pasáž s připouštěním hřebce (to byla pro mě další premiéra) a také se mi příjemně poslouchalo to jejich „chrochtání“.