Dlouhé dopoledne (1969)

Nechápu tyhle herce. Jaroslav Moučka dostane roli politického vězně který sedí na patnáct let za hospodaření na jedenácti hektarech, ale stejně zůstává nadšeným komunistou. Eva Holubová si zahraje v Pelíškách, které jasně říkají, že život v komunistické totalitě nebyl černobílý, protože i nadšení soudruzi mohli bý slušní lidé a mezi demokraticky smýšlejícími mohli být domácí tyrani, ale stejně v ní není ani špetka smířlivosti. Je skvělé, že se tohle mohlo v šedesátém devátém natočit. I když se nemohl vysílat, přežilo film do dnešní doby, abysme viděli, jak nemilosrdný a ve své podstatě absurdní byl tehdejší režim.

"Jsme přece lidi, hergot, tak se musíme pochopit!"Uväznený kulak Moučka je z pracovného lágru prevezený na odvolací súd s večernou medzizastávkou v bežnej cele v bežnej base plnej väzňov, z ktorých sa niektorí považujú za nevinných, hrdia sa minulosťou a pozerajú zvrchu na iných."Štern? To by nějakej židák, to nemoh bejt partizán!"Dopoludnie nasledujúceho dňa je naplnené nervóznym očakávaním na pojednávanie, zoznamovaním s kolegami, pomermi aj ostrahou a rečami o všeličom."Kdybych někoho zabil tak jsem důvěrníkem samosprávy."Na malej ploche excelujú herci, Moučka v kontraste s neskoršími úlohami papalášskych kádrov, Němeček bývalý hrdina na šikmej ploche, Lackovič ukážkový podvodník, mladý vyjukaný Štěpnička, Očásek ako nemravný príslušník etnickej menšiny a priblblí bachári na čele s Valom aj alibistický sudca Přeučil reprezentujú kvality systému."Lidstvo jde kupředu, to je vývoj a vy jste se proti tomu vývoji postavil. Prohrál jste, tak to pochopte!"Veľmi silná vec, na ktorej ma najviac prekvapuje, že vôbec bola v rámci televízie natočená, tvorcovia najskôr tušili že pôjde rovno do trezoru a tak sa vykašľali na autocenzúru a išli do toho naplno, čo prekvapuje u niektorých hercov neskôr preslávených angažovanými rolami. Za päť diplomov za brambory vod ministra Ďuriše.

Jaroslav  Moučka v nejlepší roli, jakou jsem měl možnost od něj vidět.  Kritická a uvolněná šedesátá léta přinesla slušnou řádku drsných filmů, které se s nedávnou budovatelskou a prolhanou minulostí nemazlily. Dlouhé dopoledne patří k těm nejsžíravějším a docela se divím, že se soudruhům z trezoru nepropálil.  Na malém prostoru a v minimálním čase si Jaroslav Novotný vytře s režimem a celou československou společností do slova a do písmene prdel. Morální úpadek celé společnosti reprezentovaný skvělým pokrytcem Jiřího Němečka, upřímně zkaženým Lackovičem, mladíkem bez ideálů Štěpničkou a dokreslená negramotným cikánem. Korunu pak nasazují dozorci, jejichž bodrý primitivismus  vyšperkovaný naučenými frázemi o předpisech rovněž staví tuhle hořkou dramedii na piedestal toho nejlepšího z období tzv. sraní do vlastního hnízda, tedy oněch výše zmíněných šedesátých let.  Moučka jako obyčejný člověk ztracený v nepochopitelném bezhodnotovém světě plném prázdných frází, strachu, pokrytectví a lhostejnosti.  "A tam byl vzádu krásnej sad, 11 jabloní, 5 hrušek, 4 švestky a vpředu u zdi meruňka--- No,  teď jsou tam pařezy, to jednou nepřivezli uhlí a les je tam docela daleko, no --- To je škoda, to by přece  hospodář neudělal...." Brrr, brrr, brrr.

"Vy se máte, návštěva a ještě balíček. Úplné dítě štěstěny."Komorní zpracování tématu politických procesů 50.let, v němž zajmou některé komičtější dialogy mezi vězni a policisty. Jaroslav Moučka překvapivě nikoliv v roli komunistického "potentáta", ale politického vězně, který se musí vypořádat s tím, když mu soudce (Jan Přeučil) připomíná:"Lidstvo jde kupředu, to je vývoj a vy jste se proti tomu vývoji postavil. Prohrál jste jako třída."Zajímavou figuru uniformovaného náčelníka vězeňské služby, tu sehrává Jiří Vala.

Smutný příběh, který dobře dokumentuje bezvýchodnost postavení politických vězňů v 50. letech. Natočení tohoto snímku zřejmě umožnilo krátké období pražského jara, během něhož došlo i k faktické rehabilitaci řady politických vězňů a snaze o nápravu podobných křivd. S nástupem husákovské normalizace by už podobné téma opět nemělo v televizi a ve filmu šanci.