Dívka ze stratosféry (2004)

Jako atmosféru to má slušnou a takovou lehce mysteriózní a lehce snovou, což mi dost sedlo. I mysteriózní zápletku to má, i když ne bůhvíjak hodně a navíc tu není nijak zásadní. Tenhle film totiž bohužel stojí jen a pouze na té atmosféře. A ačkoli nějaký příběh má (a i když trochu zajímavý je), forma tu prostě obsah naprosto přebíjí. Už jenom to, jak to vypráví v podivných náznacích a přitom to kašle na psychologii a vůbec jakoukoli práci s postavami, takže se tu všichni rozhodují naprosto nahodile. Angela jela hledat do Japonska jednoho chlapa, do kterého se zamilovala, a hned první den jde pracovat jako děvka? Proč, na základě čeho? A takových příkladů je to ještě víc, proto se nedivím, že to postupně celé dospělo tam, kam to dospělo. Ten závěr jsem sice nějak odtušil, jenže ani nevím, co za pocity z něj mám, když mi vadil a přišel odbytý, ale zároveň do celkové atmosféry pasoval naprosto přesně. Je to takové nizozemsky zvláštní, ale v tomhle případě spíš v špatném slova smyslu, než v tom kladném. A přitom by stačilo nějak pracovat se scénářem a něco by z toho bylo... Slabé 3*

„Není lehké poznat přátele od nepřátel, to jsem se měla naučit.“Nadpozemsky křehká Angela v nejhorším bahně velkoměsta. Andělské světlo v ponuré atmosféře smutného prostředí. Stojí nad ním, mimo něj, pozoruje, zaznamenává jej svými kresbami. Z lehkovážného holčičího útěku z domova za novými zkušenostmi, za mužem snů, se pomalu začíná stávat noční můra, skutečnost doléhá stále tíživěji … Jen škoda závěru, byla bych čekala jiný …„Opravdoví hrdinové nikdy nezemřou, protože kdyby ano, kdo by dokončil jejich misi?“(Challenge Tour – duben 2015)

Rozpačité 4 hviezdy...Stratosphere Girlje veľmi špecifický pohľad do sveta luxusných európskych spoločníčok v Japonsku. Miestami naivný, miestami rozvláčny, miestami nie úplne zrozumiteľný v tom, čo chce vyjadriť, ale predsa zaujímavý a vťahujúci pútavou atmosférou a harmonickým spojením obrazu a hudby. To všetko dáva dohromady jemné citové tónovanie v zásade jednoduchého príbehu krehkého dievčaťa v neznámom prostredí, do ktorého sa pomerne rýchlo začleňuje a postupne odhaľuje na pozadí čosi viac. Zaujímavá je predovšetkým hlavná hrdinka a jej zakomponovanie do deja, ktorý sama utvára; početné voiceoveri sú hybným činiteľom a vytvárajú podivný svet s jasnými pravidlami a rolou pre každú postavu. Svet, ktorý vychádza z jej hlavy, kde sa ona stáva hrdinkou s cieľom odhaliť skrytý zámer svojej náhlej cesty a zmeny životného rytmu, účel a poslanie. Tým sa stáva snaha rozlúštiť záhadu okolo zmiznutého dievčaťa a muža, ktorý sa stáva, podľa zákonitostí jej sveta, antagonistom a zosobnením zla. Táto dejová konštrukcia nie je úplne objavná, ale ani tuctová a dokáže si udržať divácku pozornosť keď už ničím iným, tak skvelou (a krásnou, nutno podotknúť) Chloé, uhrančivou atmosférou (miestami mierne sa blížiacou až k poetizácii, inokedy vo svojom kombinovaní mystéria, romance, odhaľovania odvetvia biznisu a ďalších prvkov až takmer nezreteľné, ale predsa priblíženie sa lynchovskému ťažko uchopiteľnému štýlu), nádychom exotiky a perfektnou technickou stránkou i výkonmi protagonistov. Severská odosobnenosť je tu trochu na škodu, rovnako banálny záver - možno by bol lepší otáznik. Napriek všetkému sa mi však podarilo do toho dostať a nechal som sa uniesť.75%

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem.

Devadesát minut, z nichž každá stojící sama o sobě je vyjímečná, namalovaná, nevynechávaje jedinou maličkost a nesoucí obrovské kouzlo okamžiku. Vše je navíc podtrhnuto velmi podmanivou hudbou a s tím jak se všichni neustále tváří tajemně, neodhadnutelně a nedostupně se může člověk nechat zmást a myslet si, jaký to je film komplikovaný a skvěle promyšlený. Není. Pospojujte si tato jednotlivá zrnka písku do celistvého obrazu a pak foukněte. Nezbude vám nic. Vše je hrané na efekt a tak jediné místo, kde si vás dívka ze stratosféry může získat, je vaše lyrická artistická duše. Nikoliv však rozum. Ne že by pointa byla hloupá a těžko byste pro ní hledali lépe napsanou postavu čí jinak vyhlížející a hrající herečku. Pouze cesta k ní vyšlapaná vás schválně vede oklikou skrze zamlžené lesy a tajemné hrady, vypráví strašidelné historky a doufá, že pak uvěříte, že v ní bylo něco tajuplného. Nějaký čas před koncem mě napadlo, že by to takhle mohlo skončit, ale poté, co jsem se zamyslel nad tím, jak se kdo choval, jsem to zahnal jako absurdní myšlenku. To jsem ale ještě nevěděl, že oni to opravdu takhle zbaběle utnou. Jeden z mála filmů, který mě naštval a okouzlil zároveň. // 70%