Chlapec, který spoutal vítr (2019)

Slávny herec si pre režijný debut nezvolil žiaden titul, ktorý by z neho urobil aj režijnú hviezdu, ale snažil sa upozorniť na to, že tu stále máme tretí svet, ktorého problémy si možno dokážeme predstaviť, ale určite nie pochopiť a že aj v takomto svete sa rodia inteligentní ľudia a ľudia schopní riešiť problémy, pri ktorých by sme my, čo film vidíme v kine, resp. na streame, dávno umreli (hladom). Film to nie je o stavaní onoho zariadenia, Ejiofor sa snaží uchopiť celkovú situáciu komplexne a zároveň aj budovať vzťahy medzi postavami. Vláda je vykreslená možno až príliš diabolsky, ale keďže problémy v kraji vyrieši 13-ročný chlapec, tak si ani iný prístup miestni politici nezaslúžia.

Námět je sice odhadem tak na 45 minut filmového materiálu a ta 113ti minutová stopáž je v některých pasážích docela znát, avšak na režijní prvotinu Chiwetela Ejiofora dobré. Poutavý příběh chlapce, který dokázal chytrým vynálezem zachránit život své rodině a vesnici je natočený jednoduše, s pár klíčovými a jasně nalinkovanými postavami a jejich vzájemnou vazbou a interakcí, k tomu nepochopení ze strany otce, korupce vlády a těžký život v chudé zemi uprostřed Afriky - jakožto potřebné opepření děje. Všechny klíčové body jsou načrtnuty obstojně a výpovědní hodnota stojí za to, i když film nejde obvykle úplně do hloubky a spíše jen klouže po povrchu a soustředí se primárně jen na jednu rovinu.

Neskutečný, skvělý. Dlouho mě žádný film nedostal jako tento. Příběh obrovsky silný. Ty reálie Afriky z něj doslova sálají. Chvíle kdy otec pohlédne na syna, který díky hladu po vzdělání a neústupnosti zachrání celou vesnici, mi připoměl takovou scénu z mého života: když mi bylo 16 let, jeli jsme s otce a bratrem lyžovat do Říček v Orlických horách. Všude metrové závěje, cesta sotva prohrabaná. Na našem ojetém saabu 900 měl ale otec letní pneu. Hlavní parkoviště u resortu bylo plné. Museli jsme do kopce k hotelům. Celý kopec, který měl asi 800 m jsme tlačili, za náma fronta aut. Troubení, nadávky. První možnost jak uhnout z cesty. Vjeli jsem před nějakou garáž a otec z kufru vyhodil na sníh řetězi. Ty byly totálně zamotaný. Z baráku vylezl chlap a začal na nás řvát ať okamžitě vypadnem, že mu blokujem vjezd. Pokoušíme se rozmotat řetězi, nejde to. Atmosféra hustá. Vzal jsem si jeden řetěž na druhou stranu auta do klidu, klečím ve sněhu. Pozorně se na řetěz dívám a pak ho trpělivě rozmotám, v zápětí i druhý. Otec s bratrem je bleskurychle nasadily. Otec vstal, šel ke mě, podíval se mi chlapsky do očí, podal mi promrzlou ruku a řekl: "Poprvé v životě jsi mě udělal radost".

Velmi citlivé sociální drama plné emocí. Zbytečně absurdní "vyvrcholení" filmu mi ovšem zkazilo pocit autenticity života v Malawi a toho, jak moc je příběh založený na skutečných událostech. POZOR Následuje spoiler (ne větší jako název filmu) a informace, jak to bylo ve skutečnosti:Dle soudobých článků reálný Kamkwamba za pomocí dynama nedokázal pohánět vodní pumpu, ale v kombinaci s vlastnoručně vytvořeným transformátorem získal krásných 12 V, které používal na svícení v domě. Vodní pumpa poháněná větrnou turbínou byla až jeho dalším výtvorem.Použitá filmová zkratka se moc nepovedla a je potřeba se nad ní povznést.

Možná to nedosahuje kvality nejlepších filmů, ale taky tomu lze těžko něco vytknout. Je to podle skutečnosti, Bůh suď, jak moc se jí to drží, je to zahrané s vyzrálostí a moudrostí, příběh ubíhá po svižné a přímočaré linii, je to jako šňůra perel, které jako v životě představují každý dílčí příběh, aby nás dohromady přivedly k filmovému vyústění, které může zachránit vesnici před hladem, který je ústředním tématem. Málo filmů se mu věnuje a málo z nich je schopno vykreslit pravdu s takovou jednoduchostí.