Černá hodinka s Josefem Bekem (1967)

Vzpomínky osobitého herce, který proslul jako představitel bodrých a zemitých postav... Josef Bek (*21. 12. 1918 – †5. 5. 1995) si zvolil jako místo pro své herecké vzpomínání ateliér jemu srdci blízkého malíře Adolfa Weniga. Ve své paměti se vydává až do dob raného dětství a ke krokům, které ho nakonec dovedly na divadelní jeviště. Nejprve se snažil prosadit jako operetní tenor, posléze se však jeho osudem stala činohra. Angažmá získal v Městských divadlech pražských a filmoví diváci ho mohli v první velké roli spatřit v oceňované Siréně režiséra Karla Steklého. Celá řada lidových, rázných a vitálních postav jasně svědčí o tom, jak tvůrci vnímali jeho hereckou přirozenost. Diváci si z nejvýraznějších Bekových rolí zamilovali Martina Kabáta z Hrátek s čertem, amatérského dirigenta v Hudbě z Marsu i veselého řidiče z veselohry Florenc 13,30, na jejíž dobrodružné natáčení herec s pověstnou jiskrností zavzpomíná.