Čertouská poudačka (1966)

🎭Pointu jsem musel, z této staré pohádky, 🥵dolovat. Než mi došlo, že 🥁bubnování 👹čerta  má vliv na pravdomluvnost. 🥴Uječené a 🥱😴nepřehledné jako by se z této pohádky co se režie týče inspiroval, “král uječených a hysterických pohádek”, režiser Troška. Nepomohlo ani skvělé obsazení jasný důkaz ze né všechny staré pohádky jsou bezva🥱🥱🥱😴😴. Tohle je spíše divadelní hra s pekelnou tematikou.

Z dnešního pohledu už opravdu starší, nicméně pořád pohledná pohádka. Hlavně svým obsazením, které bylo na svou dobu špičkové. Právě kvalitní herci jsou hlavním důvodem správné pohádkové zábavy. Plus dobrá hudba. Pohádka je sice kapánek delší, ale nenudil jsem se. A dokonce je natáčena i v relativně dobrých kulisách.

Pohádka, která je většinou zastrčená hluboko v temných útrobách archivu České televize. Její zřídkavé vysílání je nejspíš způsobeno tím, že je pohádka černobílá, což je prý pro současného dětského diváka neatraktivní. Možná to tak skutečně je. Na druhou stranu, i když (spoiler) "v pohádce všechno dobře dopadlo", tak klasická předvídatelná šablonovitost se tomuto čertovskému hudebnímu majstrštyku vyhýbá obloukem větším, než kam dolehne zvuk i toho největšího bubnu. Už chvíli přemýšlím, kolik znám písniček, kde se zmiňuje Pánbůh nebo některý konkrétní svatý (napadají mě jenom koledy). Bára si svého ženicha velmi neotřele vyvzdoruje a divák, který by se přenesl přes vizuální černobílost, více než vyváženou reálnou pestrostí motivací a barvitých vykreslení charakterů postav, bude odměněn netypicky široce pojatým příběhem o přáních, lásce, ambicích a skutečných hodnotách v životě smrtelníků. Amen.

Hezké, ale pomalé.

Lhoteckoštěpanická hudební pohádka z pekla.