Divotvůrkyně (1962)

K tomuto pozoruhodnému filmu som sa dostal náhodou pri listovaní filmografie Artura Penna. Oficiálny obsah distributora trochu klame, pretože film nám neukáže žiaden príbeh spisovateľky a už vôbec nie to, že sa v dospelosti naučila hovoriť. To je až budúcnosť a je mi ľúto, že to režisér nepojal komplexnejšie. Sledujeme príbeh dieťaťa, ktoré príliš skoro ohluchlo a osleplo. Jej rodičia nemali dosť času, obetavosti, možno ani dosť lásky k dôstojnej výchove. Správanie jej rodičov je často nepochopiteľné, ale každý sme nejakí. Ťažkú situáciu rieši až svojrázna vychovávateľka. Herecké výkony sú výborné a v podstate celý film stojí na nich, pretože počas filmu takmer neopustíme priestory domu.  Nezabudnuteľná je scéna s lyžičkou. Väčšina režisérov by tej scéne venovali možno 1 minútu, no Artur Penn nechá diváka vytrpieť si to spolu s postavami tak dlho, aby bolo jasné, že taká výchova je poriadne náročná, psychicky aj fyzicky. Je fajn, že film končí zábleskom nádeje, ale komplexejší pohľad by bol lepší. 70%.

Mistr Arthur Penn dokázal naservírovat opravdu filmovou lahůdku se vším všudy. Herecký koncert té nejlepší úrovně: naprosto dokonalá Patty Duke s excelující Anne Bancroft. Mistrovským kouskem je pak "souboj" v jídelně při krmení. Strhující podívaná, která nemá jedinou slabou vteřinu. Neobvykle dlouhé záběry kamery na bojující herečky jsou něco, co se ve filmu jen tak nevidí. Opravdu dokonalost sama i díky vynikající kameře. Je škoda, že film zachycuje jen krátký úsek (byť asi jeden z nejdůležitějších) života hlavních hrdinek...prostě chybí "co bylo dál?"

Silný, dechberoucí zážitek... Arthur Penn patřil ke stejné tvůrčí generaci jako John Frankenheimer nebo Sidney Lumet, tedy americkým režisérům, kteří v 50. letech získavali cenné zkušenosti u studiových TV inscenací a jejich následné kino filmy se poté vymykaly svým pojetím. Televizní režiséři si mj. nemohli dovolit, aby se jejich divák byť jen na půl minuty začal nudit, jelikož právě nesedí v uzavřeném kinosálu, ale doma u malého přijímače, kde může záhy přepnout na druhý program, vstát a odejít od televize nebo ji vypnout... a v případěDivotvůrkyněje televizní škola pana režiséra hodně znát, vůbec jsem se od toho nedokázal pohnout! I mnohé dlouhé scény z jedné místnosti dokážou napínat za pochodu tolika různých silných emocí. Režisér Penn, zvyklý dříve točit pro tu malou obrazovku, se výrazně přibližuje s kamerou k postavám na scéně a jejím obličejům, čímž (i díky špičkovým hereckým výkonům) umožňuje divákovi ještě intenzivněji pronikat až do intimní psychiky postav v mezní situaci. Psychický (nejednou i fyzický) souboj mezi hluchoslepou dívkou a její vychovatelkou probíhá často v nepříjemně vypjaté náladě, slušně se mnou v nejedné scéně zamával, ale zároveň přirozeně spěje k nejedné pozitivně silné scéně nebo je občas nečekaně odlehčen vtipnou hláškou. Dlouhou dobu proti sobě stojí dva rozdílné přístupy starších rodičů a mladší (cizí) vychovatelky: pochopitelná, byť bezmezná tolerance vs. účinná, ale radikálně drsná výchova. Výsledek této výchovy spějící k vybudování silného vzájemného vztahu i dalším pokrokům na mě působil minimálně stejně obdivuhodně, jako celkové zpracování i velmi silné výkony obou hereček.[95%]

Prekvapivo výborne natočená dráma malej hluchej a slepej Helen, ktorá vďaka odhodlaniu a úsiliu svojej vychovávateľky nájde možnosť komunikácie so svetom okolo seba. Počiatočný nábeh na patetickú melodrámu rýchlo mizne a nastupuje produkčne dobre zvládnutá rodinná i osobná dráma. Tu treba vyzdvihnúť neuveriteľný herecký výkon Patty Duke stelesňujúcej malú Helen a Anne Bancroft v úlohe vychovávateľky. Ani ostatní herci nezaostávajú a vďaka absencii pátosu sú ich postavy uveriteľné. 90%

Když už nic jiného, tak divák musí ocenit neskutečné nasazení a emocionálně vypjaté herecké výkony obou představitelek. Člověk by řekl, že podobné děvče se nedá vychovat ani nic naučit. Tím spíše v tehdejší době bez moderních prostředků. Pravda je, že některé dívčiny záchvaty mi připomínaly hlavní hrdinu z Vymítače ďábla. Je to velmi náročné dílo nejen co se námětu týče, ale i samotného provedení. Nakonec se děj týče výhradně právě vychování malé Helen. Škoda možná je, že nebyl zpracován její další osud. Dokázala toho dost a přitom zde není reflektováno nic z toho ani její umělecká kariéra.