Bunkr hotelu Palace (1989)

Já nevím, čím to je, ale v osmdesátých letech měli mladí francouzští (Enki Bilal i přes jugoslávský původ mezi Francouze zařazuji) režiséři nějakou slabost pro témata komicky pomatených a všudypřítomných válečných konfliktů. Viz třeba Jenuet/CarovyDelikatesynebo BessonůvPoslední souboj. Všechny tyto filmy jich využívají k demonstraci úzkého úseku společnosti žijící z nějakého důvodu a nějakým způsobem na periferii těchto válek, ze kterých jsou nuceni se potýkat s určitou morální degenerací. Vůbec nevím odkaď se to bralo, ale vzhledem k tomu, že se těchto témat chápali originální vizuální hédonici, je kouzelný se na tyhle jejich LARPy v úžasných a svébytných kulisách dívat.

Enki Bilal sa zase hra na artovych velikanov ako bergman, Tarkovsky, Fellini alebo Antonioni .. najviac ma dostala veta, ze upadajuca vladnuca vrstva si lame hlavu nad osudom svojho lidra, ktory sa vobec neukaze. Na zaklade coho vieme ze vladnuca vrstva upada, co to sposobilo, preco upada, ako a kym boli nastrartovane procesy udajneho upadku tej vladnucej Vrstvy ? Odpovede na tieto otazky nepozna nielen divak, ale ja myslim, ze ani scenarista! 45 %

Já nevím. Po stránce atmosféry mě to zas tolik nechytlo (dle komentářů jsem evidentně v menšině), byť musím uznat, že některé scény, kamera a hlavně výběr hudby (to byl snad největší klad celého filmu) se povedly. Jo, a hraje tam můj oblíbený francouzský herec, Jean-Pierre Léaud. Ale co se příběhu týče, tak si vůbec, ale fakt vůbec nejsem jistý, jestli jsem to pobral správně. JAK JSEM TO TEDA POCHOPIL JÁ - V postapokalyptickém světě se vláda schovává někde pod hotelem, ale netuší, že se blíží převrat a že se je snaží vybít skupina povstalců. Protože se film odehrává v budoucnosti, máme tu roboty, kteří prostě slouží, ale jak o nich mluví, jsou to všechno staré verze (tady mě napadlo, jestli náhodou "starými verzemi" nemyslí lidi, kteří pro vládu otrocky makají, slouží jí a celkově jsou jako roboti, jenže lidé dělají chyby a oni chtějí služebnictvo, které by bylo bezchybné). Nakonec se ale dozvíme, že povstalci jsou ve skutečnosti vyvinutější verze robotů, která přišla vyhladit vše, co zbylo z lidské existence, zbaví - Starý - svět lidské vlády a s jejich vyhubením začne Nový svět - svět, kde vládnou roboti. Úplně na konci se hlavní hrdinka dostane k prezidentovi, kterého ale nezabije - soudě z toho, co se při jejich dialogu dělo v obraze byl buď celou dobu robot a nebo se jaksi "uprgradoval", hlavně aby mohl být u moci i v novém světě. Jenže nevím, která z těch dvou možností je ta správná a ani nevím, jestli ta holka byla robot taky. Evidentně jo, ale nikde jsem to neviděl naznačené. Ale taky je tu možnost, že to tam bylo a nevšiml jsem si toho. A myšlenka je tedy taková, že když se budeme snažit vytvořit něco dokonalého (robota), může to v budoucnu zničit nedokonalé (lidi). KONEC MÉHO VYSVĚTLENÍ. Tím pádem ta myšlenka není bůhvíjak přelomová, protože zde už mnohokrát byla. Jak jsem ale psal na začátku, sám si nejsem jistý, jestli to tak fakt bylo, tak se mnou moc neřiďte, přece jenom, já nejsem zrovna inteligentní člověk. Evidentně se v tom skrývá něco víc, něco hlubšího, co mi prostě uniklo. A jestli tam šlo o něco úplně jiného, tak jsem totální debil. Každopádně film je to zajímavý, musí se u něj fakt přemýšlet a já takové filmy mám moc rád, byť ne je vždy pochopím úplně dokonale. Ale jde to snad? Copak zrovna tenhle typ filmů musí mít přesně jen jednu interpretaci? Co se hodnocení týče, tím, že se u toho musí přemýšlet, bych to trochu nadhodnotil a místo silných 3* dal slaboučké 4*. Jenže když tenhle film srovnám s jinou hodně divnou francouzskou sci-fi, u které se taky musí přemýšlet - Black Moon - tak se mi Black Moon líbil víc, jelikož podle mě líp fungoval v symbolech a jeho finální myšlenka byla podle mě o něco méně používaná a snad i víc k zamyšlení. Jenže Black Moon ode mě dostalo 3* a jestli se mi tenhle film líbil míň, tak bych musel oběma dát 4*. A mě prostě Bunkr hotelu Palace nepřišel tak dokonalý a geniální, abych mu tu 4* nakonec přidal. Takhle mu dám ale silné 3*, což i tak není špatné hodnocení. A co se Black Moon týče, tam ty 4* možná nakonec dám i tak, protože přece jenom, udělal na mě dojem a byl dost promyšlený. To už sem ale nepatří. Silné 3*

Byť ve franzouzské produkci, tento film má několik zvláštností, které se Balkánského polostrova velmi týkají. Je natočený srbským režisérem (Enki Bilal), a to v zázemí města Bělehradu. Rovněž zde hrají i jugoslávští herci z nichž nejvýraznější je asi Ljuba Tadic, který hrál ve filmu Sutjeska (1973). Vše částěčně dokrášluje hudba á la balkánské zpěvy. Zápletka je sice variácí na známé téma kakotopického světa George Orwella z jeho díla 1984. Ale i přesto, byť se režisér ze země odstěhoval v raném mládí, film je, co se týče vyprávění, pojat velmi nestandardně. Rytmus je poněkud jiný. Jako by se prostřednictvím tvůrce odrážely jeho kořeny.

Dosť bizarné, ale svojim spôsobom aj originálne a lákavé, a to z mnohých dôvodov. Jedným z nich je napríklad absencia akýchkoľvek prostriedkov a pomôcok potrebných na pochopenie hlavnej pointy, alebo aspoň k ucelenejšiemu pochopeniu postapo prostredia, v ktorom sa aktéri pohybujú. Nie je jasné čo je to presne za revolúciu, prečo, načo, začo, kedy.... jediné čo je jasné je prítomnosť akéhosi hnutia, ktoré bojuje proti súčasnej prehnitej vláde a veľmi zlý stav životného prostredia (hrozne kyslý dážď). Hlavu sa snaží zamotať aj mindfuckové zamiešanie kariet v podobe robotov, kde na to, kto je robot a kto nie, príde divák až na samotnom konci, to kvitujem. V rámci konca prišlo však jedno veľké sklamanie. Hlavným dôvodom je, že divákovi nebolo umožnené prísť celej veci na koreň, bez poznania obsahu tej správy, ktorú hlavná hrdinka dostala v bunkri, a ktorú mala predať ďalej to asi ani nie je možné. Avšak odhliadnuc od negatív má film jedno obrovské pozitívum - depresívnu atmosféru a prostredie, ktoré pocitovú stránku diváka môže ovplyvniť dosť nepríjemne. Ja mám niečo také veľmi rád, takže týmto mi film náramne ulahodil.70/100