Vlákna (1984)

Myslím že lepší film o tomto tématu natočen nebyl, a nejspíš ani nebude. Bylo to silné, depresivní a nejspíš i hodně realistické. Ve chvíli kdy dojde k výbuchu už jsem jen s otevřenou pusou zírala, chvílemi vzlykala a ke konci jsem si šla zapálit cigaretu protože tohle byl vážně silně emotivní zážitek. Vizuál filmu mi nevadil, jak už zde psali jiní tak to je o to uvěřitelnější.UPDATE- i po 14ti dnech mám z toho noční můry...

Pojďme si snímek rozdělit na pár jednotlivostí. Zaprvé tu máme historické zasazení a na kolik to odpovídá hypotetické možnosti jaderného konfliktu. Tomu nerozumím, takže to nebudu při hodnocení brát v potaz. Druhý rozměr je styl snímku jako takový. Ten je do jisté míry dokumentem, do jisté míry snímkem výpravným, nahlížejícím běžně životy běžných Britů. Zajímavá kombinace, moc dobře fungující. Za další tu máme vizuál. Ten je natolik nádherný, že ho musím zmínit zvlášť. Ten starý styl 80. let, jakoby zakalený obraz - paráda. Pak ti máme samotný příběh. Ten sleduje osudy lidí v malém britském městečku po výbuchu několika atomových hlavic. Příběh je vystavěn na detailech, nejen na velikých obrazech explozí, ale skutečně na maličkostech, které lidé ve zničeném světě musí řešit - plození dětí, obnova zemědělství atd. Pak tu máme morálně etický rozměr - jaký má vliv na n vinn lidí rozhodnutí druhých; v extrémních situacích nikdo není hrdina atd. Poslední bod je syrovost a sugestivnost filmu. Mrtví, spálení na popel. Porod. Znetvoření lidé.

Do současné doby jsem o tomto filmu neslyšel a neměl jsem ponětí, že něco takového existuje. Jsem však vděčný, že jsem na tento film narazil. Při sledování Vláken mě to vnitřně svíralo, po celou dobu mě to děsilo a zároveň fascinovalo. Tento film, který ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby začala 3. světová válka, je naprosto fascinující a funguje i dnes, přesto, že byl natočen již v polovině 80´let. Atmosféra je úžasná a vtahující, speciální efekty dechberoucí a kostýmy a prostředí tak autentické, že na vás jde doslova smrad a zima. Po herecké stránce se jedná sice skoro o katastrofu a bohužel si divák nenajde vztah snad k žádné postavě, ale kupodivu to nijak neubírá na kvalitě a originalitě filmu. Vlákna ukazují, jak má vypadat katastrofický film a jak vyděsit diváka, aby se snažil tomuto scénáři vyhnout.

Rozhodně lepší než Den poté (1983). Je to sice stejně levně udělané, ale za to je to mnohem více depresivní a opravdu tam aspoň o něco jde a něco se tam řeší. I když bych si uměl představit třeba nějaké pohledy z vládní strany apod. Až na úředníky ve sklepě šlo víceméně jen o různé lidi bloumající v následcích nukleární války. Každopádně po takové katastrofě se z nás asi stanou neandrtálci, co nenaučí svoje děti ani pořádně mluvit (ne že by se ta anglická angličtina v Sheffieldu nějak víc lišila od pravěkých skřeků) anebo se vrátíme zpět na stromy. Jestli nějaké budou. 4-*

Unikátní syrová realističnost - nejděsivější a nejpůsobivější apo a postapo, které jsem kdy viděla. Ve spojení s distribucí brožurky “72 hodin” (jak reagovat na výpadky elektřiny, vody, jak se chovat při evakuaci,…), kterou zřejmě celá ČR před týdnem našla ve schránce, je mi v průběhu a těsně po shlédnutí takto nadčasového filmu opravdu hnusně.