Akira (1988)

Ten hype okolo Akira fakt existuje z nejakého dôvodu. Toto nie je len legendárne anime. Toto je film, ktorý človeku úplne odpáli mozog a zároveň ukáže, čo všetko animácia dokáže.
Príbeh nás hodí do post-vojnového Neo-Tokia roku 2019, mesta plného chaosu, gangov, politického napätia a násilia. Sledujeme Kanedu a jeho kamaráta Tetsua, ktorého nehoda postupne vtiahne do niečoho oveľa väčšieho a desivejšieho. A práve od momentu, keď Tetsuo začne získavať svoje schopnosti, sa film mení na úplnú psychadelickú nočnú moru.
Vizualita je absolútne šialená. Každý frame vyzerá ako ručne maľovaný cyberpunkový obraz. Neo-Tokio pôsobí neuveriteľne živé – blikajúce neóny, rozbité ulice, protesty, motorkárske gangy… človek má pocit, že to mesto naozaj existuje. A keď si uvedomíš, že ide o ručne kreslený film z roku 1988, je to ešte absurdnejšie. Niektoré zábery vyzerajú lepšie než moderné anime o 30 rokov neskôr. 🏍️🔥
Strašne silná je aj atmosféra. Film neustále balansuje medzi sci-fi, politickým thrillerom a čistým body horrorom. Tetsuove halucinácie a postupná strata rozumu sú miestami fakt nepríjemné a creepy. A soundtrack? Totálne hypnotický. Tie zvláštne chorály a primitívne rytmy znejú skoro mimozemski a perfektne dotvárajú pocit, že sleduješ niečo zakázané a nepochopiteľné.
Najviac ma baví, ako film buduje celý svet len cez malé detaily. V pozadí cítiť rozpad spoločnosti, frustráciu mladých ľudí, korupciu vlády aj náboženský kult okolo Akiru. Film ti nevysvetľuje všetko nasilu, ale nechá ťa ten svet postupne nasávať.
A to finále… čisté šialenstvo v tom najlepšom zmysle slova. Niektoré momenty z Akiry sú tak ikonické, že ich človek spozná aj v desiatkach iných filmov a hier, ktoré sa týmto filmom inšpirovali.
Úprimne, toto by mal vidieť každý. Aj ľudia, ktorí normálne anime nepozerajú. Ak niekto tvrdí, že animácia je len pre deti, stačí mu pustiť Akiru a je vybavené. Cyberpunkový masterpiece.

Absence charakterů postav, svět načrtnutý pouze v obrysech (post-apo, gangy, politická nestabilita) ale v ničem se nejde do hloubky, žádné téma není dále rozpracováno. Hlavní příběh je vlastně dost jednoduchý, i když se jeho vyprávění tak zdlouhavě vleče, že se to zprvu nezdá. Animace je dobrá i když mě se tenhle osmdesátkový styl upřímně moc nelíbí, nicméně divácky je to za mě především velká nuda.3/5

Uff. Podle toho vzletného a potenciálem nabuseneho popisu deje, jsem čekal deep postapo story se spoustou vyprávění. Leč toho se ve filmu skoro nedostává. Zato je tam spousta detailně animovaných motorek, vybuchujícího čehokoli, nezodpovězených otázek a nedokončených linek.
Uznam, ze animace a barvy jsou super, ale to mi tady jaksi nestačilo. Scenar veľmi komplikovaně poskladany a hudba ke scenam spis za mě spise rusiva, nez prohlubující zazitek a vyvolavajici emoce. S Akirou jsme se nejak minuli v mnoha směrech.

They forot all shame and honor... and cast off the civilisation and science we had created.... and shut lid of the Pandoras Box they themselves had opened.No tak bych asi řekl nejvíce dějový film jaký jsem kdy viděl. Co to znamená? Prostě celý tenhle animá je nekonečná lavina příběhových informací, posouvání dějové linky, přidání nové frakce, nových charakterů a nenechává vás to vydechnout. Zajímavé je jak na tomhle je vidět, kde Part 2 CSM vzala inspiraci. Od chvíle první honičky mezi motorkami, která mi připomněla jak málo vlastně se dělají akční scény mezi motorkami, kteří jsou jak rytíři to prostě nezpomalí, představí vám to nové informace, nové akční scény, nové postavy a plavte v tom, ale ono to funguje a ty dvě hodiny utečou díky tomu jako voda. Za mně osobně fantasticky udělané. Užil jsem si atmosféru postapokalyptického Toyka, všechny ty Cyberpunkové estetiky jsou úžasné starý Corsucant a já to zbožňuji osmdesátkové anime má prostě nezastupitelnou atmosféru. Líbilo se mi velice kvalitní vykreslení politického konlfiktu, rozpad přátelství a střet nepřátel a ke konci i trochu existenčního filozofování. Nemá to chybu líbí se mi na tom, jak přesto že tu máte tři frakce (kult, vláda, odboj) tak jejich motivace jsou pochopitelné dobře vykreslené a všechno někam směřuje. Akční scény jsou luxusní Tetsuo kleštící si cestu skrze všechno co na něj plukovník hodí no to byla prostě lahoda nemá to chybu a je to film, který získá hodně při znovu podívání, protože těch věcí tam fakt bylo narváno, že to působí jak do dvouhodinové filmu někdo nacpasl tři hodiny.

„Baka / ushi / iyanayatsu / yunitto.”[=Idiot / vôl / blbec / jednotka.]•Ako sa vlastne z obyčajného chalaniska menomTetsuo Šima, postupne stával neobyčajný subjekt, zo seba vyžarujúci absolútnuE n e r g i u, sa teda práve dozviete iba na tomto konkrétnom mieste, keď možnože danú situáciu predsa ešte oveľa viac ozrejmí i jeho najlepší kamarát z motorkárskeho gangu,Šótaró Kaneda; jedná sa o naprosto dynamické, a k tomu vari rovnako aj nikoho nešetriace,a n i m es prívlastkomcyberpunkové[cyberpunkje subžáner sci-fi, ktorý sa vyznačuje dystopickou budúcnosťou, kde technológia a spoločnosť sú úzko prepojené a často ovládané rozsiahlymi korporáciami alebo elitami], tým pádom ide oUmelecké dieloÓtomoovo, plné krvi a násilia - vrátane azda aj všelijakých demonštrácií, teroristických akcií a politických korupcií - skrátka, „audiovizuálna divočina”, je rozhodne stále slabučkým prirovnaním - pri ktorom som mal oči vskutku otvorené priam úplne dokorán; jednoducho podčiarknuté: japonský režisér v podaníK. Ótomoa- vytvoril neuveriteľne nadčasový, multižánrový príspevok, v rámci ktorého, mi nenormálne padla sánka!•Vyžaduje si určite i špecifickejší okruh vnímavejších, dospelejších divákov, keďže tomu detskému okruhu, by som ho jednoznačne nateraz radšej vôbec ani neodporúčal, pretože jestvuje reálna možnosť v tom zmysle, že môže kľudne dôjsť k nejakej tej ujme na zdraví, aj keď povedzme, že v súčasnosti už dávno nie je „detský divák”, žiadnou extra veľkou výnimkou - nakoľko na dennodennej báze, býva zahltený, podobnýmiobrazmi,z rôznych kútov spoločenského spektra - koľkokrát si sám hľadá najrôznejšie cestičky k takémuto [ne]citlivému obsahu! → táto doba mi proste príde, ako strašne zvrátenou a pokryteckou - to napokon ani nehovorím!•Ohlušujúci kinematografický zážitok, je z mojej pragmatickej strany, asi celkom opodstatnený poznatok.