Bob hazardér (1956)

Byl by to asi úplně obyčejný příběh z prostředí pařížské galerky, kdyby jej nenapsal a na plátno nepřevedl Jean-Pierre Melville. Tentokrát se zcela obešel bez hereckých hvězd a stvořil zlodějský film-noir, který je doslova přeplněný klobouky, baloňáky, dýmem z cigaret a tajemnými postavami, které se zjevují a zase mizí do temné noci. A jiný film, který by oplýval takovou atmosférou Paříže 50. let, abys skutečně pohledal. 85%.

[3,5*]"Sivonkuneskoronasvojvek." "Nočnáškola."Kriminálna dráma s odkazom na americký film noir, zaradená do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, silne ťažiaca z neopakovateľnej atmosféry Paríža 50. rokov (atraktívne lokácie Montmartre). Hoci alkoholu neholdujem a hazard ma nijako nepriťahuje (skôr sa mi protiví), musím pripustiť, že ten nočný život má veľmi silné čaro - nočné kluby a bary pulzujúce hudbou, krásne mladé dámy, ... Významnú rolu tu hraje aj výborná hudba, spočiatku melancholická, evokujúca typicky francúzskeho ducha, postupom času dramatická, podporujúca narastajúce napätie. Veľmi dobre je prepracovaná psychológia postáv a pekne sú vykreslené i vzťahy medzi nimi, ktoré sú veľmi zaujímavo prepletené. Upútala ma postava krásnej dievčiny Anne (Isabelle Corey), ktorá ako správna femme fatale zapríčiní, že udalosti naberú rýchly spád, pre našich hrdinov nie príliš priaznivý (a akoby to nestačilo, je tu ešte jedna "fatálna žena", ktorá v tom má tiež silne namočené prsty). Ako mierny nedostatok vidím to trochu neusporiadané rozprávanie. Výborný je záver filmu s nečakaným zvratom (a vôbec mi nevadí, že je vzhľadom na dovtedajšie dianie trochu uletený)."PaniŠťastena,jehostarámilenka,honechalazabudnúť,kvôličomutambol."

Filmy z prostředí podsvětí, hazardu a různých gangů jsem až na výjimky nikdy nevyhledával ani neobliboval, nicméně pozdější snímky právě z dílny Jeana-Pierra Melvilla jakoDruhý dechneboOsudový kruhpro mě ty jedinečné výjimky představují. O to víc mě zklamalo, že tentokrát se mi ani u Melvilla v tomto směru vůbec nezadařilo.Bob hazardérje pro mě svým způsobem velmi netradiční kousek nejen od Melvilla, ale i spomezi filmů téhle staré francouzské školy vůbec. Nemá pro mě napínavý děj, chybí mu i jakékoliv hlubší poselství či zajímavý přesah, vizuál tu působí až na pár záběrů v kulisách kostkovaně malovaných černobílých zdí naprosto průměrně a bez kouzla, stejně jako samotná fádní atmosféra a herci neznámých tváří nejenže ve většině případů postrádají charisma, ale ještě i navrch hrají nezáživně (a nejvíc to platí o hlavním představiteli Boba). Všechno ostatní za mě podrobněji napsal ve svém zasvěceném komentáři už Pierre a vlastně nemám, co bych dodával. Melville natočil podle svých milovaných amerických vzorů film, který na mě působil daleko nudněji a vyčpěleji, než většina těch dobových amerických filmů noir s Bogartem a spol.[40%]

Príjemná vecička, pri ktorej si ma JPM získal komponovaním záberov, hudbou a ako predstavil Paríž a týpka v ňom, ktorý sa len tak fláka životom. Nočný jazdec, ktorý pred šiestou ráno nejde do postele, je v podaní Duchesneho postava, ktorá ledva-ledva utiahne celý film a cítiť to hlavne v polovici stopáže kedy sa láme film v tom o čom vlastne chce byť. Chystanie lúpeže a jeho rola v tom celom má slabo vykreslený motív a ide to s filmom pomaličky z kopca ako do kopca. Zbrklý záver to podtrhuje, na druhej strane asi každý divák čaká vrchol v podobe poriadnej akcie, no tá sa nekoná a vybaví sa to srandovnou konverzačkou, z ktorej Bob asi opäť vylezie s minimálnymi škodami.

Jean Pierre Melville je mnohymi oznacovany za otca francuzskej novej vlny vo filme. Moze byt. Az na zaciatok filmu s vyslovene planym tempom, a len vatovo planymi plkmi, v strede sa to zlepsilo, i ked podla mna sa Melville stale len rezisersky hladal. Kazdopadne sympaticka spolocenska konzervacka, Daniel Cauchy /nesahejte na Prachy, Cetnik ze Saint Tropez/ bol na urovni, kulisy slusne . 68 %