Nejstarší Fercheaux (1963)

Vlažne pôsobiaci film, v ktorom Melville nezaprie očarenie Amerikou. Podáva príbeh o stretnutí dvoch nesúrodých postáv a ich spoločnej púti. Už úvodná zrážka kde jeden presvedčí druhého, že už večer odlietajú mimo vlasť, je smiešna. Vy by ste uverili len tak niekomu kto by vás zobral do lietadla za Atlantik? Neskôr sa to akosi rozbehne a keďže jeden pánko má opletačky so zákonom, sledujú ich v teréne americkí agenti. Vyzeralo to na hru kto z koho, no po určitom čase sa agenti zo scény vytratia a čaká nás záver v New Orleans, ktorý je nedovarený. Nebola to nuda, ale rejža JPM točil aj lepšie filmy. A druhý JPM sa herecky veru tiež nepretrhol.

Vzpomínám si, že jsem viděl jeden dokumentární film o Belmondovi, kde se mluvilo o tom, že během natáčení na place nebyla zrovna moc dobrá atmosféra, že Melville se choval jako mistr světa a herci s nim měli konflikty. Dost možná se ta špatná atmosféra během natáčení promítla do celkový kvality tohoto veledíla, protože tohle je fakt něco strašnýho. Film se snaží vypadat, že se odehrává v USA, což se teda zoufale nepovedlo. Sledujete záběr na americkou silnici, kde nejsou žádný herci, přijde střih a koukáte na herce někde v ateliérech ve Francii. Ale paradoxně asi nejhodnotnější jsou právě ty záběry na nekonečný americký silnice a okolní přírodu, který jsou bez herců. Děj mi přišel strašně odfláknutej. V jednu chvíli se dozvíme, že je sledujou nějaký americký agenti, ale po nich se najednou bez vysvětlení slehne zem. Nakonec se doplácáme jakože někam do New Orleans, ale tam už se jenom vaří z vody. A ta poslední scéna je celá postavená na hlavu. Ale on je na hlavu celej film. Odpad nedám snad jenom z úcty k Belmondovi. Nicméně ten tady jako mladíček taky nepředved žádnej zázrak a daleko lepší výkon a větší charisma předved jeho starší kolega Charles Vanel.

To jsem se bál, že se dočkám od Melvilla něčeho jako druhéhoBoba hazardéraa že mě další film od mého oblíbeného režiséra bude po většinu času nudit, naštěstí tentokrát se nestalo. Sice pro měNejstarší Fercheauxnedosahuje úplně kvality Melvillových posledních filmů, v některých scénách včetně vybraných dlouhých záběrů jakoby chyběla působivější atmosféra a psychologii postav by šlo určitě ještě více rozpracovat, ale jinak se mi tohle osudové road movie dvou odlišných mužů dost líbilo. Pomalu plynoucí, komorní thriller mezi bankéřem a sekretářem ve stylu „kdo s koho“ přidává do hry i politiku se zákonem, i zájem třetí strany z podsvětí, a až do samotného konce zůstává napínavý. Ani jeden z hlavních hrdinů mi nebyl stoprocentně sympatický, přesto měl film v sobě jistou zvláštní patinu, která způsobila, abych se o jejich osudy po většinu času zajímal a Charles Vanel nesl v sobě s věkem podmanivé kouzlo osobnosti, které propůjčil i své postavě cynického boháče Ferchauxe. Lehce nadprůměrný snímek se pro mě vedle několika vizuálně či režijně působivých pasáží stává výjimečným právě i díky vkladu Vanela, který spolehlivě zastínil nezvykle otravného floutkovského Belmonda.[75%]

Melvilleho láska k Amerike je znateľná, siahodlhé zábery z idúceho auta sú však pre príbeh kontraproduktívne, vyhadzuje diváka z rytmu. Ten rytmus totiž nie je príliš rýchly, ale nebyť týchto záberov, snímok by pôsobil lepšie. Ide tu predovšetkým o drámu dvoch mužov, ktorí sú dosť odlišný na to, aby sa v mnohom začali podobať.

Souhlasím s Belmondem, kterému se Melvillova adaptace Simenonova románu nelíbila, a proto se ve stáři rozhodl natočit novou. Melville se sice snaží zachovat charakteristiku postav, ale vytvari pro ně nové situace, které by se měly podobat těm knižním. Jenže to nefunguje a logika příběhu, logika vývoje postav jsou fuč, což se nejvíce projeví na zmateném konci.