Práskač (1962)

"V týhle branži skončíš jak žebrák nebo s kulkou v hlavě." Návštěva světa, ve kterým je přirozený krást, vraždit a práskat, mi neudělala úplně dobře. Kdybych tam totiž vystřelil naslepo, tak zasáhnu šmejda. Zajímavý místo. Tady však ani strážci zákona nevzbuzují žádný sympatie, takže komu fandit? Samozřejmě Osudu, protože na každou svini se vaří voda. A tady je Osud fakt výkonnej. Udělal mi radost. A příběh samotnej taky, protože nikdo není takovej, jak na první pohled vypadá a postupný uvolňování informací nakonec dává ději úplně jinej smysl, než to původně vypadá.

Je to Melville, takže to  má svoji atmosféru, jen mi přijde, že s těmi světly, stíny, střihy a zrcadly si hraje víc, než je zdrávo, tedy že je to zbytečně okaté. Vyznat se v postavách a jejich motivacích je rovněž kumšt, a když už si to člověk poskládá a vyjde mu, že tam nebyla jediná kladná postava, přijde mu to smutné. Ale natočené je to poutavě, vlastně stále se něco děje, posouvá se to drobnými mini zvraty, zahrané také fajn, lokace, kamera bezva, takže celkově nadprůměrné dílko.

Mistr Jean-Pierre Melville mě sice jednou zklamal (filmemBob hazardér), ale tady jsem už od prvních minut vytušil nadšení a další nabitý zážitek u nezaměnitelného rejžova rukopisu a přesně tak se stalo. Vychutnávám si ta chození nočními uličkami, dlouhé scény pomalých akcí, tu jejich úžasně pohltivou atmosféru; tajemství, jež v sobě od počátku skrývají postavy antihrdinů či celkový, esteticky vybroušený styl podtržený nejen neodmyslitelnými klobouky, ale i vycizelovanými kamerovými záběry – obzvlášť se stíny a se zrcadly (ty úplně poslední pro osudovou chvíli se obzvlášť povedly). Reggiani, Belmondo, Piccoli (byť s menším prostorem), ale i na opačné straně zákona Jean Desailly coby komisař, se zaskvěli hereckými výkony, které onen Melvillův styl přímo výrazně dotvářejí... a já v jejich společnosti hltám nepředvídatelný děj, který mě i leckdy zaskočí, když nám důležitá postava, s níž jsem navnazen strávit delší čas, rázem nemilosrdně padne a to dřív, než se stačím na to připravit... a přesto mě to napětí a fasinace v průběhu sledování neopouští, dokonce se mi opět u Melvilla daří chvilkově prociťovat příběh i chladnokrevných gangsterů.[90%]

Vynikající noir, jemuž vládne cynický Belmondův hrdina Silien, který se rozhodně nedá považovat za nějakého sympaťáka a lamače ženských srdcí. Těm koneckonců  láme spíš čelisti.  Gangsterka, v níž gangsteři nejsou idealizovaní mluvkové ze Sicílie ani ranaři za velikou louží, ale takoví chybující, mnohdy i "lidsky bezpáteřní"  hajzlíci.  Deštivě osudový konec celkově velmi dobrý dojem zvedá na další  pětku pro mistra Melvilla.

Opäť sa mi potvrdilo, že je dobré si Melvilleove diela pozrieť ešte raz. Zdanlivo prekombinovaný dej sa mi pri druhom zhliadnutí už nejavil ako prekážka, skôr ako dôkaz koľkých nedorozumení je potreba, aby vzniklo dielo rovnajúce sa antickej tragédii. V spleti postáv by sa iste zišlo viac vykresliť vzťahy Siliena a Fabienne či predtým Therese a Mauricea, taktiež charakter Jeana. Každopádne sa mi páčil vývoj ako sa zo zdanlivo vedľajšej postavy Siliena v podaní bezchybného JPM vykľula tá hlavná. A aký to bol skvelý casting, podobne i v prípade Reggianiho, barda Mauricea, ktorý už vie čo to je trčať v lochu, no predsa len skúsi ešte jeden lup. Mám už len problém so záverom, kde sa vzhľadom k videnému, teda dôkladným či prefíkaným taktikám Siliena, on sám tak pomýli, resp. nedá si pozor, a fatálne za to zaplatí.