Druhý dech (1966)

Citáty o o tom, že muž si má právo vybrať si vlastntú smrť, no ak si vyberie smrť len preto, že je unavený žiť, jeho život nemal zmysel. Čiernobiela. Piaty november 5:58. Začína sa tichou akciou bez slov, čo je tradičný trademark Melvillových filmov. Traja chlapi utekajú z väzenia a Lino Ventura ako Gu Minda je pri skokoch ten najmenej agilný z nich. 6 minút bez slova. Marseille, dvadsiateho novembra, 23. hodina. Do desiatej minúty tu máme prestrelku v bare na prebudenie väčšej dynamiky, a potom vtipného komisára Blota, ktorý vie, s kým má do činenia a zo zapierajúcich si robí srandu. Gu Minda robí krátky proces s nepriateľmi. Alban tiež pomáha. Bytový dom, v ktorom sa skrýva, má zvonku charazimu ako hlavný hrdina – vyzerá ošarpane a nedostupne. Lúpež miliardy frankov v platine prebieha napínavo, no krátko s rozličnými charaktermi. Blot používa zaujímavý trik a Orloff ide brániť kamarátovu česť. Chodba ku jeho bytu a príprava na stretnutie buduje to správne napätie, za ktoré by sa nemuseli hanbiť ani The Sopranos. Scéna s novinárom v aute či záver a epilóg nemajú chybu, možno len určitú cudnosť v brutalite. Druhá polovica filmu ponúkala dostatočný počet áčkových scén, aby som pozitívne prehodnotil svoj rozsudok ovplyvnený prvou polovicou. Príbehovo ide o zaujímavo vystavený román, kde by sa ale zišlo viac dynamickej akcie. Čím bližšie ale ku záveru, tým som mal všetkých hrdinov radšej.

Melville popouštějící uzdu svému smyslu pro ticho a  drsný, leč nevyhnutelný závěr. Poprvé jsem viděl Venturu v podobné roli, tedy jako antihrdinu, který na konci nestojí na stupních vítězů a jeho jindy tak dokonalá tvář spravedlivého tu dostává masku nemilosrdného zabijáka, přesto si opět jeho postava zachovává záviděníhodnou čest a i přes jeho krutost s ním nelze nesoucítit. Několik scén je pak přímo dechberoucích, třeba dlouhá a  tichem přetékající úvodní pasáž s útěkem z vězení či drsné a mrazivě tiché! přepadení ozbrojeného konvoje. Přes dvě a půl hodiny hypnoticky přitažlivé pětihvězdičkové filmové krásy.

Ak máte J.P. Melvillea radi, myslím, že Druhý dych nemôže sklamať. Je to totižklasická kriminálka zo starej školy, so všetkým dobrým (a pre niekoho možno aj zlým, áno, tu je presne reč o dĺĺĺĺĺĺĺĺĺžke filmu), čo sa s týmto osobitným francúzskym režisérom spája. V hlavnej úlohe charizmatický gangster v podaní Lina Ventury. Jeho Gu v prvom rade dbá na svoju darebácku povesť a česť, ktoré stavia pred všetko ostatné. Napriek spomínanej dlhej časomiere si film drží slušné tempo, zaujali na svoju dobunápadité zábery streľby počas prepadnutia, takpovediac priamo z perspektívy lupičov. Zvyšné postavy sú obstojne zahrané a napísané, na Linovho Gu sa však žiadna z nich nechytá ani zďaleka a v podstate mu len dotvárajú komparz. Pre fanúšikov žánru chuťovka, konzumného diváka však zrovna tento Melvillov počin asi žiaľ príliš neosloví...

Na Melvilla se koukám hlavně kvůli Lino Venturovi, kterého mám rád od dětství (či jinošství, zkráta po pubertě); Lino hraje vždy ty drsné, nekompromisní typy, ale přitom (možná navíc) je to typ důvěryhodně otcovský. Tenhle film mně nicméně nesednul, možná pouze neuzaujal. Možná právě porovnání s "Armáda stínů", to poskakovalo po všech čtyřech.... Byl jsem dneska u hajnýho na Brušovci, protože jsou velké mrazy, pobíhá jim po pokoji (mají jeden velký) parta dvoutýdenních kozlíků - svoji potřebu pohyblivých obrázků jsem ukojil asi už tam...

Niekto by vytkol priveľa postáv v snímke, niekto stopáž. Iste, na film si treba vyhradiť čas a byť sústredený, prinajhoršom pomôže sám inšpektor, ktorý troma vstupmi ako rozprávač ozrejmí čo sa zhruba deje. Je to ten pravý francúzsky film so všetkým čo k tomu patrí. Výborní herci, pamätné scény, zaujímavé režijné počiny, zrozumiteľne vyrozprávaný zamotaný príbeh.