Deux hommes dans Manhattan (1959)

Podmanivá hudba, záběry z New Yorku, slušné herecké výkony, pěkné herečky i tohle nám nabídne tento další kousek z nabídky VRK. Na můj vkus se v tomto dramatu ale až moc kecalo a ne všechny konverzačky byly záživné. Hledání ztraceného muže bylo místy zajímavé ale jindy se to zas táhlo jak sopel z nosu. Já mám přeci jenom raději větší porci akce, napětí, potažmo třeba i násilí, ale o tomhle to nebylo. Jean-Pierre Melville je pro mne jednou velkou neznámou a tohle bylo mé první setkání s jeho tvorbou i hereckým projevem. Nevedl si špatně, ale já mám raději záživnější věci. Lepší průměr.

Niekedy neostáva nič než opiť sa sám v prázdnom bare, zatiaľ čo jazzová kapela hrá len pre mňa. Potom vyjdem na ulicu, kde už sa objaví svitanie. Zahodím spomienky do kanála, pretože aj tak by mi nikto neveril všetky tie bordely a kabarety, kde sa vydávajú novinári po stopách diplomata. To sa môže stať len v betónovej džungli. V meste svetiel, v ktorom, keď vstanem od milenky, nahradím prázdne miesto v posteli fľašou alkoholu, pretože ju nechcem sklamať, keď bude šmátrať po troche tepla. Bonjour, bonsoir.

Přesně pro takové noiry mám slabost - když hlavní (nebo velmi důležitou) roli hrají města. Lépe řečeno městské lokace či jiná zajímavá místa, kde byl na filmový pás v určitou dobu zachycen neopakovatelný genius loci. Tuto "časovou kapsli" si pak divák může vychutnat o desítky let později od jejího vytvoření. A to je přesně můj případ. V podstatě celý film sledujeme dvojici novináře a fotografa během pátrací odysey po zmizelém muži. Žádné vraždy, zrádná či zákeřná femme fatale, šermování s revolvery či snad brutální mordy. Ne - prostě jen dva týpci se zajímavými charaktery prolézají různá zákoutí nočního Manhattanu. Někomu to přijde málo, já jsem si nad uhrančivostí tohoto Melvillova kousku pomlaskával. 4,5*.

Jako debut bych to bez váhání hodnotil nadprůměrné, jelikož to je technicky hravé a scénáristicky sice nedokonalé, ale ambiciózní a s příslibem skvělých filmů do budoucna. Jenže Melville už měl čtyři filmy za sebou, tenhle je pátý a ačkoli tenhle by se dal brát jako debut jeho nejslavnější éry, není to debut oficiální a některé jeho chyby nedokážu přehlédnout. Moc se mi líbila ta skvěle propracovaná, až učebnicová hra se světly a stíny, práce se zrcadly a vedením herců, ale vadilo mi přehnaně časté používání rázného hudebního motivu při zvratech a hlavně výstavba scénáře. On není špatný a umí předat to, co chce, ale do první půlky se zdá, že na to půjde skrze schéma "to do listu", nebo jednodušeji - schéma detektivek pro děti. Dlouhou dobu se dějí věci zhruba takhle -Úvod - Bod A, nějaké informace, přesun - Bod B, nějaké informace, přesun - Bod C, nějaké informace, přesun - Bod D, nějaké informace, přesun...- přičemž jednotlivé body jen předají informace a pak se zdá, že už se v dění nijak neobjeví. Chyběl tomu zvrat, chybělo tomu narušení očekávání a stalo se to otrokem svého schématu. Přičemž ano, spoustu detektivek ho má stejný, ale jen v základu. V mnoha jiných je totiž přirozená gradace, zatímco zde sice gradace taky je, ale děje se vyloženě mechanicky a příliš jednoduše. Jako by se Melville bál do řádu věcí výrazněji zasáhnout. V druhé půlce se to naštěstí trochu zlomí (a já z toho konečně začínal mít výraznější dojmy), ale pořád se to že svého nedotaženého vedení plně nedostane. Pár silnějších scén a funkční závěr sice přijde, ale pořád tomu nedokážu dát vyšší hodnocení. Přesto ano, pořád to vnímám nadprůměrně a i tyhle vady bych dokázal víc ignorovat, kdyby to byla podobná pocitovka jakoSamuraj- jenže oproti němu je Deux hommes dans Manhattan příliš rychlé, aspoň na můj vkus. Atmosféru nočního Manhattanu se ale vytvořit povedlo. Silné 3*

Na úvod treba jasne povedať, že sa nejedná triler, asi aj preto si ma film namotával veľmi pomaly a úvodné prečesávanie newyorských ulíc ma nútilo premýšľať nad inými vecami, že nad samotným filmom. Bohužiaľ, dopomáhala tomu aj pomalá džezová hudba vytvárajúca dojem dejovej i príbehovej statickosti. Až s predzáverom, keď sa vyjasnili okolnosti a boli objasnené všetky tajomstvá, sa dostavil konečne aj môj záujem. Aspoň teda o dianie, záujem o (väčšinou cynické) postavy ostal na bode mrazu. Škoda úvodného zbytočné naťahovaného času. Ale chápem, že nočná atmosféra starého rozsvieteného Manhattanu môže u mnohých divákov vzbudiť iné dojmy z filmu ako u mňa.