Bloudění orientačního běžce (1986)

Autentický vhled do života mládeže na konci ZŠ.Bloudění orientačního běžcemělo původně splnit jen požadavek na další spartakiádní film, ale režie se ujal bývalý mistr republiky v pětiboji Matula. Bylo tedy možné přistoupit ke sportovní látce citlivěji, ale to by scenář musel napsat někdo zkušenější, než Sovják, v té době přešlapující pouze jako autor některých bakalářských povídek. Téma hledajícího se nezralého jednotlivce by mohlo i v této době zaujmout, ale chyběla opora lépe vedených profesionálních herců, aby vynikla syrová autenticita dětských výkonů. A konec konců radost z vítězství nad vlastním osudem. Co věta, to heslo z plakátu. A nic s tím neudělala ani Chýlková nebo Březinová, natož Rous s Pyškem.

Vhled do života dospívajícího teenagera, outsidera, který se pro svou nadměrnou výšku a tělesnou ochablost stává vděčným terčem nevybíravých posměšků, postihuje nejen všechna dobová stigmata, ale především niterný boj člověka, hledajícího své místo v životě. Je to film o dospívání, prvních láskách, velkých zklamáních a malých vítězstvích, o překonávání sebe sama, o tom, že sport není jen o rekordech, ale také o fair play. Představitelé dětských rolí, včetně Touškova Radka, jsou zcela autentičtí, takoví, že jim divák věří každé slovo, každý pohyb před kamerou... Film by si býval zasloužil poněkud dynamičtější tempo, zejména v exteriérech, které si o to přímo říkají. A ano, na povrchu ulpívají i mnohé neduhy té doby, především spartakiáda a její propagandistický význam či závěrečný song v podání chraplavého "hurikána". Navzdory tomu si Radkův příběh o vytrvalosti a touze ukázat sobě i světu, že i se strachem se lze vítězně vypořádat uchoval určitý nadčasový impuls. Těch, kteří nepatří k favoritům ve sportu i v kolektivu je totiž pořád dost.

Film s nehercem v hlavní roli ukázal, že i tak to lze natočit. Recenze a popisky filmu tvrdí, že šlo o státní objednávku v rámci propagandy spartakiády a branné výchovy mládeže. Dokud jsem si to nepřečetl, tak jsem to nevěděl, rozhodně mi tento snímek nepřipadá jako nějaká okatá propaganda, to znám daleko okatější filmy.
Možná i proto, že já jsem v této době vyrůstal a připadala mi z pohledu malého kluka tak nějak správnější, než ta dnešní.
Když se řekne orientační běh, naskočí mi každoroční klání s názvem "Kufrování s dominem" pořádané po vánočních svátcích pro širokou veřejnost naší základní školou. Mě to prostě bavilo a strašně rád na to vzpomínám.
Filip Toušek ztvárnil roli geniálně a jeho "hlody" mě baví. Třeba to s tím bolením hlavy a postelí je dokonalé. Jeho styl běhu mě vždy rozesměje a připomene jednoho bývalého spolužáka, musím se prostě smát.
Jeho otec, hromotlucký chraploun, to je taky naprostá bomba. Úžasné výkony neherců doplňují profesionálové.
Dokonce tvůrci zesměšnili už tehdy dotěrného "pojišťováčka" z tehdejší Státní české pojišťovny, což mě bavilo snad ještě víc. Osobně mě zaujala i role tělocvikářky Dany, protože my nikdy takovou sympatickou tělocvikářku neměli.
Líbí se mi i hudba Uhlíře, pěkně to zapadá do celého filmu.
Je to prostě pro nás nadcházející padesátníky obrovská vlna nostalgie, která je, soudě dle mnoha zdejších komentářů, k pochopení filmu asi potřebná.
Nejde o žádné super drama či přepychový scénář, ale nám to prostě dává smysl, tak promiňte, mlaďoši se smetanou na bradičkách. My zase kolikrát nechápeme ty vaše filmové perličky. A tak je to správné , tak to mát byť.

V amerických filmech se odehrávají dramata dospívání ve školních chodbách a v autech, tady se točí teenagerské filmy ze sportovního prostředí. Proti orienťákům nic nemám, ale všudypřítomná kulisa spartakiády byla opravdu až moc. Další výchovně vzdělávací film o naší mládeži, ke které jsem v té době patřil taky. Nicméně tohle mi nic z té doby nepřipomínalo.

Pan Drahota napsal sáhodlouhou recenzi (Lubor Drahota, Bloudění orientačního běžce. Scéna. 1986, roč. 11, č. 17, s. 5.). Bylo mu jistě dobře zaplaceno. Já ovšem, kdybych něco podobného psal, zcela jistě bych se šel na film podívat. Nebo si jej pustil doma. Má to při psaní recenzí dost výhod, když jste film viděli. Protože opravdu nechápu, kde přišel pan Drahota na to, že Kamila, starší Bidlova sestra, cvičí aerobic. Ten cvičí Svatava, Bidlova tajná láska. Kamila říká svému bratrovi zcela zřetelně a jasně, že nacvičuje spartakiádu, protože se chce podívat do Prahy. Dále pak pan recezent píše, že ve školním orientačním běhu se Radek nejlépe orientuje. Ano, a to tak, že jej musí hledat všichni, kdo jsou k dispozici. To, že nějaký orientační smysl má, tvrdí pouze učitelka tělocviku. No, dále jsem recenzi již nečetl, protože ten člověk film viděl v notně dezolátním stavu. Měl by přestat buďto chlastat, nebo psát recenze. K filmu jako takovému bych napsal jen, že to byl příjemně oddechový čas. Taková vzpomínka na dětství, které již vlastně dětstvím ani nebylo. Herci to pojali statečně, hlavně hlavní představitel. Ten se opravdu povedl. Takže až na to, že byl snímek zaměřen příliš jednostranně, a možná chtěl trochu přiostřit, mohu jej klidně dát do škatulky malinko nadprůměrných.